Podle oficiálních materiálů to měla být „nejdivočejší a nejdobrodružnější Noc v muzeu všech dob“. Larry (Ben Stiller) sice pracuje v Americkém přírodovědném muzeu v New Yorku, kde každou noc ožívají muzejní exponáty, ale mystická zlatá deska pocházející ze starověkého Egypta, díky které se probouzejí, koroduje. Ohrožený je nejen faraón Ahkmenrah (Rami Malek), ale i ostatní známí z předešlých pokračování, prezident Theodor Roosevelt (Robin Williams), Attila (Patrick Gallagher), římský centurion Octavius (Steve Coogan), parta neandrtálců, kovboj Jedediah (Owen Wilson), nezvladatelný opičák (pořád jeden z nejlepších hrdinů) a spol. Larry se tedy vydává pro řešení za oceán až do oddělení egyptských sbírek Britského muzea v Londýně.

Popravdě – to byl jeden z minima důvodů, alespoň pro mě, proč se na film Noc v muzeu: Tajemství hrobky vůbec dívat – oživlí hrdinové anglické historie a umění. Efekty skvělé, příběh mdlý, nedotažený, zbytečný. Je jasné, že pokud nejste fanoušek Bena Stillera, okamžitě mizí minimálně 60% důvodů, proč film vidět. Opičák Dexter se může přetrhnout, ale film sám neutáhne. Skeče Octaviuse a Jedediaha už také neoslní. Ovšem pak tu máme překvapivé epizodní role pro Bena Kingsleyho (Merenkahre) a Hugha Jackmana (hraje sám sebe). A zase zpět do negace kontruje postava noční hlídačky Tilly (Rebel Wilson), zbytečná, otravná. K ní se obrazně i reálně přidává neandrtálec Laaa (druhá postava Bena Stillera), jehož existence je zase (to slovo bych mohl množit metodou Ctrl+C Ctrl+V) zbytečná. Prostě příběh pro příběh.

Ale dobře, slíbil jsem nějaké plusy, tady jsou (pozor spoilery): sem tam podařený vtípek Bena Stillera (jenže většinou nepřekvapí). Jedna z posledních rolí Robina Williamse (a dojemné věnování na konci filmu). Setkání Lancelota s králem Artušem, ovšem jen na divadelní scéně, kam pomatený Lancelot vyběhne a pokládá herce Hugha Jackmana, který Artuše hraje, za skutečného krále a nechápe, proč mu říká, že se jmenuje „Huge Ackman“, jak jeho jménu rozumí. Scéna v Pompejích ujde. Pak tedy ten Kingsley, i když těch pár vět by zvládli i statisté z Ordinace v Růžové zahradě stejně dobře. Ale pořád je tu ten úsměv Robina Williamse! Zkrátka – výprava, kamera, efekty, hudba, střih, to všechno ok. Ale sakra (pozor – repete), je to všechno tak strašně zbytečné. Jestli máte úplně plonkový večer, klidně to zhlédněte, jako zabíječ času dobré, ale jinak zby-teč-né.

Oficiální trailer filmu Noc v muzeu: Tajemství hrobky