Když je vaše milá záhadně zavražděna a vy máte zrovna alkoholové okénko, vaší nevině se věří dost těžko. Co teprve, když vám na hlavě vypučí ďábelské růžky? O tom, že „Rohy“ mají své výhody, se vás pokusí přesvědčit rozčertěný Daniel Radcliffe.
Ig Parish prožívá nejhorší chvíle svého života. Nejenže jeho dětská láska je po smrti, ještě má na krku obvinění z její vraždy a za zády houf lačných reportérů, který ho pronásleduje na každém kroku. Z osudné noci si pamatuje až probuzení do hořkého rána, kdy se dozví, že se jeho téměř snoubenka našla v lese mrtvá. Veřejná hádka a láhev v klíně mu situaci rozhodně neulehčí. Celé město zapomíná na presumpci neviny a o svém vrahovi má jasno.
Zoufalý Ig se cejch „ďábla“ pokusí opět smýt nesvatou vodou a společensky unaven znesvětí pietní místo své přítelkyně. A možná to je jeden z důvodů, proč se ráno probouzí nejen s cizí dívkou v cizí posteli, ale navíc s rašícími rohy na čele. A když si v čekárně uvědomí, že jsou v jeho přítomnosti lidé upřímnější než obvykle (kolikrát za den se vám stane, že by se vám pacientka svěřila o své touze po nevěře nebo zdravotní sestra se svou nutkavou potřebou zbít neukázněného spratka v hracím koutku), dojde mu, že je ďábel se vším všudy. V lidech probouzí to nejhorší, což se v městě, kde se schovává skutečný vrah, rozhodně hodí. Na co se zbavovat rohů, když tak můžete očistit své jméno a hlavně najít toho, kdo vám zabil vaši životní lásku?
Režisérem dlouho vyhlížené mysteriózní detektivky je Francouz
Alexandre Aja, milovník remakeů, který natočil třeba nové
Hory mají oči nebo
Zrcadla. Rohy nasadil
Danielu Radcliffovi, který se zcela upřímně stal hlavní návnadou bizarní podívané.
Horns nicméně není žádná velká novinka. Příběh vznikl už v roce 2010 v podobě černočerné novely
Joe Hilla. Aja je tak coby zkušený řezník tím nejpovolanějším pro přetavení temného příběhu na plátno. Nebo ne?
Fanoušky francouzského režiséra možná trochu zklame, že
Horns se přes svůj motiv nese v poměrně uvolněném duchu. I když filmu v druhé polovině přepálené stopáže začne docházet dech, pořád umí bavit a udržet napětí. Primárně hororovému režisérovi se povedlo zakomponovat i lehce nezáživné flashbacky, bez kterých by se příběh jen těžko obešel, a za to mu patří mírná poklona. Stejně jako za šťastnou ruku s obsazením. Romantika mezi
Juno Temple a
Danielem Radcliffem je stejně uvěřitelná jako autenticita Igyho růžků (myšleno samozřejmě pozitivně). Přesto by se to s označením „nejlepší role v kariéře“ nemuselo přehánět. Radcliffe hraje přirozeně a s vtipem, nicméně s jeho čichem na dobré projekty má velké role určitě ještě před sebou.
Film má jednu velkou nevýhodu - je až zajímavě žánrově nevyvážený. Paradoxně se žádných velkých gore scén nedočkáte, zato vám nabídne solidní detektivku s ještě solidnějším humorem navrch, přičemž není vtipný prvoplánově. Baví v momentech, kdy na povrch vycházejí lidské neřesti a nejdivočejší představy, a to i v případě, kdy vám kněz se zálibou vypráví o tom, jak by vás místo pomoci raději pověsil. A když Igyho vlastní matka odhodí veškeré záliby a poví, že by raději svého syna neměla, v ten moment
Horns příjemně lavíruje mezi komikou a daleko hlubším dramatem. Lavíruje. A to je občas ten problém.
Horns není vyloženě drama, nikdy horor, občas komedie, sem tam detektivka a z velké části velká romantika. Ve výsledku působí nevyváženě, v čemž moc dobře neslouží ani dlouhá stopáž, která nahrává až příliš doslovnému konci a možná až přepálené romantice. Film ani
Radcliffa k ďáblu ale neposílejte. I když nebude patřit k největším filmovým skvostům ani jednoho ze dvou zmíněných pánů, je to příjemná a originální oddychovka. A možná si na rohatého "Harryho Pottera" občas i vzpomenete. Minimálně těch několik pár sekund před tím, než se ráno podíváte do zrcadla.
Oficiální trailer k filmu Horns