Když v roce 2009 vznikl nenápadný thriller Pouta, nikdo od něj moc nečekal. Jenže výsledek byl jakýmsi malým zjevením a ačkoli na něho diváci moc nechodili, dokázal uchvátit většinu návštěvníků i odborníků. Nominován byl hned na třináct Českých Lvů, z čehož nakonec pět (včetně nejdůležitějších za režii, scénář a film) proměnil ve vítězství. Není tedy divu, že nový počin od stejného autorského týmu byl dost vyhlížen. Čekání končí v těchto dnech, neboť Místa, jak se snímek jmenuje, si odbývají svou premiéru. 

Hlavní postavy jsou tentokráte dvě, konkrétně mladíci Adam a Marek, kteří nevědí, co se svými životy a rádi by opustili své rodiště, ale zatím k tomu nenacházejí vnitřní sílu. Jejich situaci rázně změní setkání s dcerou místního prominenta Annou, která se chová dost nezávazně a vnáší do jejich stereotypu potřebnou dávku tajemství, napětí a touhy. Netrvá tak dlouho a zdánlivě klidné město před nimi odhalí svou druhou tvář. Když se trojice připlete do nebezpečné bitky, usoudí otec děvčete, jenž k němu má hodně ochranitelský vztah, že přátelství s těmito chlapci není to, co by si přál a rozhodne se jim to dát patřičně najevo.

Troufám si říct, že hlavním problémem filmu bude fakt, že všichni budou očekávat druhá Pouta, což se jednoduše nemuže povést, protože podobný kousek u nás vznikne maximálně jednou za dekádu. Sympatické ovšem je, že režisér Radim Špaček a scenárista Ondřej Štindl si toho byli dobře vědomi a pokusili se jít jinou cestou. O tom, zda se jim to povedlo, však můžeme dost polemizovat. 

Od počátku je jasné, že nic veselého nás nečeká, neboť atmosféra je ponurá a dost syrová a zcela přesně koresponduje s odcizeným prostředím, do něhož je děj zasazen. Do fiktivní Černé skály by se zkrátka nikdo podívat nechtěl, což byl nejspíš záměr tvůrců, který se vydařil. Nemůže být ani sporu o tom, že Špaček je výborný režisér, protože některé scény (zářným příkladem budiž bitka v lese) jsou na naše poměry zvládnuty opravdu výtečně a dost zajímavě, celé to navíc má vesměs velmi dobrou kameru a vydařený hudební doprovod, který jen zesiluje stísněnou až depresivní atmosféru. 

Potěší i to, že tvůrce nezklamal ani v tom, že má "čuch" na herce, protože vše opět obsadil nepříliš známými tvářemi, které se mu odvděčují dost solidními výkony. Ústřední trio (Vladimír Polívka, Jan Cina, Johana Matoušková) hraje hodně civilně a svým způsobem na diváka přenáší jakýsi dojem autentičnosti. To se ale vlastně dá říci o kompletně celém ansámblu, z něhož jmenovitě za zmínku stojí nepochybně výborný Robert Nebřenský, jenž tu ztvárňuje zcela seriózní postavu a po jeho typické komice v ní není ani památky. 

Potíž pak nastává v příběhové linii, která je bohužel značně neukotvená a v úvodních minutách to vypadá, že půjde o další film o problémech dospívání a prvních lásek. Později se ale začíná rozvíjet jakási (hodně vzdálená) česká variace na moderní western o pomstě osamělého hrdiny. Subjektivně se přiznám, že tato linie na mě fungovala nejvíc, protože jednak měla spád a náboj a jednak jsem jasně chápal motivaci jednotlivých hrdinů, což se mi u zbytku filmu naneštěstí nestalo.

I když vezmeme v úvahu fakt, že tvůrci chtějí příběh vyprávět jakoby očima jedné z postav (což znamená, že spousta věcí je zde zahalena aurou tajemna a pouze naznačena a nedozvíme se, jak ve skutečnosti jsou), tak mrzí, že tuto část nerozehráli mnohem dřív a místo toho zvolili nepříjemně pomalý rozjezd, který je dost dlouho tzv. o ničem a hodně rozpačitý. I z toho důvodu se stopáž jeví neúměrně dlouhá a tempo dost rozvláčné. Výsledku nepomáhá ani několik konců, kdy vlastně žádný není úplný a všechny tak působí nedotaženě.

Místa tak mají s předchozími Pouty (údajně je v plánu ještě jeden film, který by s těmito tvořil volnou trilogii) společné vlastně jen to, že rozhodně nejsou diváckým filmem a v žebříčku návštěvnosti nebudou okupovat přední příčky. Zatímco předchozí počin ale vzbudil velké nadšení, tan aktuální bude pro všechny nejspíš mírným zklamáním. Úplné zatracení si ale dle mého nezaslouží, protože je v něm docela dost skvěle fungujících momentů, bohužel ale také dost vaty a balastu. Jak ho ale ocení ti, kteří snímek z roku 2009 považují za to nejlepší, co u nás po revoluci vzniklo, zůstává zatím záhadou.

Originální trailer filmu Místa