Příběh se točí kolem Uxbala, bývalého narkomana a osoby s temnou minulostí, který si celý život vydělával nelegálními činnostmi a nyní stojí na pokraji smrti. Přistěhovalec v moderní Barceloně, kriminálník a šéf malého království v podsvětí, kterému vládne spolu s bossem Haiem a svým bratrem Titem. Kromě temné minulosti i současnosti má ale i světlou stránku - je milujícím otcem dvou dětí, Any a Matea, a snaží se navázat zdravý vztah s jejich matkou Marambrou, která se topí v alkoholu a drogách. Po té, co se dozví smrtelnou diagnózu a zjistí, že mu zbývá posledních pár týdnů života, se pokusí za to málo času dát všechno do pořádku a při tom zjišťuje, že jen zlomek lidí, kterými je obklopen, jsou zodpovědní a slušní lidé, na které se může spolehnout. Barcelonské podsvětí skutečně není místem, kde byste chtěli umírat, nebo se snažit dávat do pořádku svoje zpackané vztahy a hledat odpuštění. V této "lovestory" mezi otcem a jeho dětmi se konečně setkávají dvě velké hvězdy současnosti, dva představitelé stejné generace z opačných konců Atlantiku - režisér Alejandro Gonzáles Iñárritu a herec Javier Bardem. Po spolupráci se spoustou velkých režisérů (Miloš Forman, Woody Allen...) se konečně Bardemovi povedlo získat roli u jednoho ze svých nejoblíbenějších režisérů. Sám říká, že chtěl s Iñárritem spolupracovat už dlouhou dobu, ale že rozhodnutí bohužel nezáleželo na něm a nemohl ho nijak ovlivnit. "Mám ho rád, je to velký filmař, který to umí bravurně s herci. Snaží se jim pomoci a vycházet vstříc, aby z nich dostal vždy jen to nejlepší," říká na jeho adresu. Režisér chtěl natočit drama založené na postavách tak, že nebude sám žádnou z nich soudit, a chtěl, aby si diváci dokázali najít v příběhu hlavně fakt, že život je konečný a každý z nás jednou zemře. Zásadní otázkou, kterou nám chtěl položit, je: co byste dělali, kdyby vám zbývalo sedmdesát pět dní života? Oproti svým předchozím dílům se rozhodl tentokrát vyprávět děj chronologicky. "Chtěl jsem, aby tenhle film vyzněl hodně lyricky. Nedával jsem si dopředu žádná pravidla, ale takhle to nějak samo od sebe vyplynulo. Všechny moje předchozí filmy byly spíš založené na příběhu, kdežto tímhle hýbou hlavně postavy," dodává. Mezi natočením filmu a jeho uvedením uběhla poměrně dlouhá doba. Premiéra proběhla na podzim minulého roku a Iñárritu si to spojuje s jistou depresivitou obsahu (všechny jeho dosavadní filmy pokaždé vyšly na podzim, prý asi kvůli melancholičtější náladě publika) a zároveň říká, že je čím dál těžší prorazit s cizojazyčným filmem v Americe, protože lidi nezajímá zahraniční produkce a nejsou ochotni dívat se na filmy s titulky, přestože výjimky se samozřejmě najdou. Těžkou pozici má Biutiful i kvůli svému tématu - Američané zrovna neletí na film, který se zabývá všemi aspekty smrti. A obavy režiséra z toho, že lidé si odmítají připustit přemýšlení nad věcmi, které nevyhnutelně jednou musí přijít, se ukázaly vcelku opodstatněnými - dosavadní celosvětové tržby ve výši deset miliónů dolarů nejsou zrovna komerčním ternem. Film je nicméně nominovaný na Zlatý glóbus za nejlepší cizojazyčný film a nejspíš ho nemine ani nominace oscarová (kterou by navíc mohl získat i Javier Bardem za herecký výkon), což by mu mohlo zajistit větší zájem zaoceánského publika. Jde také o první celovečerní Iñárritův film, ke kterému si sám napsal scénář. Vymyslel si už sice příběh k Babelu, ale scénář tehdy raději přenechal Guillermu Arriagaovi, který je autorem scénářů i všech jeho předchozích snímků. O psaní scénáře mluví jako o velmi kreativním a čerstvém procesu. Babel také vyprávěl mnoho příběhů o různých kulturách na mnoha místech. Biutiful je oproti tomu jeden příběh jediného člověka, odehrávající se celý v jednom městě. "Už jsem byl vyčerpaný z cestování kolem světa, tak jsem si slíbil, že natočím příběh tohohle chlapíka. Jeden pohled, jedno sousedství a žádné další Japonsko, Maroko, Anglie," vzpomíná Iñárritu. "Chtěl jsem mít film ve svém rodném jazyce, tak jsem si ho natočil. Nebylo to snazší než mé minulé projekty, byl to vyčerpávající proces, ale také úžasná zkušenost a pro mě také další kapitola mého života. Biutiful je vším, co jsem předtím ještě nikdy nedělal, ale zároveň zase obsahuje spoustu stejných prvků. Největší rozdíl je v tom, že tentokrát opravdu vyprávím jediný, velmi jednoduchý příběh.“ Na to, jak se podařilo Alejandru Gonzálesovi Iñárritovi odvyprávět přímočarý a jednoduchý příběh o velmi složitém a kontroverzním tématu, se budeme moci podívat v našich kinech od třetího února. Tou dobou už také budeme vědět, jestli Javier Bardem k ceně za nejlepší herecký výkon z festivalu v Cannes přidá i nominaci na Oscara.