Jan Hřebejk patří v současnosti k zřejmě nejvytíženějším českým režisérům. Už od roku 2006 si udržuje normu minimálně jednoho filmu na rok a stále ještě dokáže přilákat do kin velký počet diváků. Jeho žánrový rozptyl je úctyhodný, zároveň je však nutno podotknout, že jeho tvorba je dost nevyrovnaná. V aktuálním počinu Zakázané uvolnění, kterým dodržuje svou kvótu, se podle slov distributora vrací k ryzí komedii.

Většina děje se odehrává v baru Lapačka, kam přijíždějí čerstvá nevěsta Klára a svědkyně ženicha (svědek totiž nemusí být vždycky chlap) Iveta. Jelikož televize nefunguje a hraje se důležitý hokejový zápas, pravděpodobnost, že by se dostavil ještě někdo jiný, je tak takřka nulová. Ke společnosti se přidává barmanka a bývalá herečka Vladana a vypadá to, že by to mohl být fajn večer. Jenže stres z obřadu a množství alkoholu udělají své a dámy se o sobě postupně dozvídají věci, které by asi úplně vědět neměly. Navíc přichází bouřka, takže čekání na ženicha bude ještě hodně dlouhé a nepříjemné.

Předem se sluší uvést, že Zakázané uvolnění je zfilmováním stejnojmenné divadelní hry Petra Kolečka, který napsal také scénář této adaptace. Tento fakt je nesmírně důležitý, protože divadelnost z celého filmu čiší, ačkoli se ji Hřebejk sympaticky pokouší různě zakrýt. To se mu ale úplně nedaří - velká část dialogů je totiž dost banální a nikterak zajímavá. Je pravda, že se tu objevují vtipné situace, které nepostrádají nápad a náboj, mnoho humorných momentů je ale nepřirozených a řekl bych až dost nucených.

Celý příběh je bohužel dost vratký a v podstatě "o ničem" a zcela zásadně trpí tím, že (údajně na rozdíl od divadelního představení) je jeho pointa vyzrazena dost brzy. Tvůrci pak už zkrátka nemají čím překvapit a musí tzv. vařit z vody a nepřicházejí s ničím novým a všechno se tak v podstatě točí v začarovaném kruhu. A moc tomu nepomáhá ani fakt, že se Hřebejk uchyluje ke zcizujícím efektům v podobě kratičkých monologů všech tří žen, které působí samoúčelně a zcela zbytečně. Samotné zakončení tak vyšumí do ztracena a chybí mu jakýkoli vrchol.

Stopáž je sice velmi krátká (77 minut i s titulky), nicméně je poznat, že hra jako taková je mnohem kratší a musí se tu tak objevit dost zdlouhavých a chvílemi i nudných scén. Možná i proto je atmosféra snímku nevyrovnaná a vtípky balancují od těch lepších situačních až k těm horším a rádoby dadaistickým. Taktéž žánrově se film pohybuje na hranici tragikomedie, což mu ale bohužel moc nesvědčí, protože přechody mezi humorem a vážnějšími momenty nejsou úplně přirozené.

Obsazení naštěstí zůstalo stejné jako v již zmiňované hře, takže ústřední trojice Hana Vagnerová, Jana Stryková a Zuzana Stavná je vesměs výborná. I když zejména poslední jmenovaná chvílemi dost přehrává, stále je to snesitelné a jejich vzájemná spolupráce funguje naprosto báječně. To, že jsou vlastně všechny tři svým způsobem nesympatické, je věc jiná. Paradoxně nejlepší je ale Ondřej Sokol, jehož postava byla dopsána speciálně kvůli filmu a natažení stopáže na celovečerní délku. Ten se evidentně dobře cítí v jakési improvizační linii a dokáže prodat veškeré vtipy už jen tím, jak se tváří a jak je podává a interpretuje. 

Zakázané uvolnění tak je ve výsledku spíše televizní záležitost, která velmi brzy nemá co nabídnout a její kvality tak udržují hlavně výborné obsazení, tradičně zručný Hřebejk a pár dobrých vtipů. Pokud byste tedy chtěli do tohoto projektu investovat nějaké peníze, navštivte raději původní divadelní představení, u kterého se nejspíš pobavíte mnohem víc a uteče vám asi rychleji než tato filmová podoba.

Oficiální trailer filmu Zakázané uvolnění