Naše makrorecenze jsou tu od toho, aby odhalily, které filmy jsou předurčeny k nadžánrovému úspěchu, a které naopak nikoli. Pět lidí, pět názorů.

SKVĚLÉ UZAVŘENÍ JEDNÉ ÉRY

Předem bych rád avizoval, že filmová podoba X-Menů si mě získala již od prvního dílu a kromě druhé sólovky Wolverina, což bylo jako dostat od mámy místo facky triple úder mega pánvičkou, nejsou filmy o mutantech jen hloupou akční řežbou. Každopádně už sedmý díl z tohoto universa se rozhodně řadí v komiksové konkurenci velmi vysoko. Bryan Singer se vzpamatoval a skvěle kočíruje plejádu herců z První třídy se starou gardou, opět parádně funguje retro styl i hraní si s historií a dokonce vedle toho ani nebije do očí proložená/protínaná budoucnost, hlavně ono cestování časem naštěstí není moc řešeno, což je jedině kladem. Všechno slepuje Hugh Jackman, jenž překvapivě nedostává tolik prostoru na akci, jak by se čekalo, díky čemuž ovšem oslní vedlejší mutanti se svými schopnostmi a stylem používání (vévodí superrychlý Quicksilver).

V druhé polovině začne bohužel film trošičku klopýtat, zbytečně se vysvětluje a moralizuje na úkor hlášek, i když ve výsledku si s tímto neduhem silná herecká základna zvládne poradit. Všechny cestičky nakonec vedou k slibovanému velkolepému finále, které již nenaplní očekávání. Technicky samozřejmě nelze nic vytknout, jen oproti předchozím vymazleným akcím, z pohledu drobných i větších nápadů, zůstane spokojenost u adekvátnosti, kterou na poslední chvíli strčí do kapsy mlčenlivější rozhovor Wolverina s Profesorem X.

P.S. Kdybyste potřebovali vysvětlit potitulkovou scénu, napište nám v komentářích.

Roman Kotvald: 8/10

X-MEN: BUDOUCÍ DOHLEDÁNÍ MINULOSTI

Přidávám názor člověka, který dosud s xmenovským univerzem nepřišel do styku a který má po tomhle zážitku chuť to napravit. Jako takový můžu všem dalším s mutanty neseznámeným říct, že:

1. U postav sice často nebudete vědět, kdo jsou a co v sérii znamenají, nicméně u důležitých se to podstatné dozvíte a u ostatních obvykle stačí, když vidíte, že chrlí oheň/otevírají časové brány/přivolávají bouřky.
2. Wolverine (Hugh Jackman), patrně jediný mutant, známý i mezi neznalci série (protože je charismatický, cool a sexy!), má ve filmu víceméně jen dva náznaky akčních scén, zato však slouží jako šikovně upozaděný středobod vyprávění.
3. Příběh pochopíte relativně snadno, maximálně budete malinko tápat ve vztahu Profesor X – Magneto. A nebudete vědět, kdo je ta holka na konci.
4. Ať už něco chápete, nebo nechápete, na plátně se neustále děje něco zábavného.

Děj sice nedává po rozumové stránce prakticky vůbec smysl a chytil se do tradiční logické pasti všech filmů, zabývajících se cestováním v čase, scénář je však přesto perfektní. Nahuštěný, pestrý, přehledný a jistý v tom, co chce říct. Nechybí mu smysl pro detail, atmosféru (přechod z epické postapokalyptické řeži do retro sedmdesátek je boží) a humor (Quicksilverova infiltrace Pentagonu je jedna z vůbec nejlepších scén), navíc skvěle pracuje s postavami – málokde jsem viděl tak dobré dávkování akce, hlášek, osudovosti a různých emocionálních výlevů, opatřených prvotřídní dikcí a prvotřídními herci.

Pavel Pinker 8/10


DO JEDNÉ ŘEKY DVAKRÁT NEVSTOUPÍŠ...

...říkal starořecký filozof Hérakleitos. Bryan Singer, režisér prvních dvou X-menů, se ale pokusil do stejného komiksového proudu znovu vstoupit: a podle mého (byť menšinového) názoru selhal. Jeho vize nepřipomíná budoucí minulost, ale minulou budoucnost. Zatímco Matthew Vaughn vtisknul X-Menům v prvotřídní První třídě politický náboj a s nadhledem analyzoval souboj světonázorů a střet dvou odlišných osobností (Erika a Charlese) v "bondovském" studenoválečném světě, charaktery v Singerově nejnovějším počinu existují jen coby nositelé superschopností, jakoby neměly srdce, mozek ani smysl pro humor.

Ano, jsou tu vděčné odkazy pro fanoušky série, je to bombastická triková podívaná, ale není v ní žádné kouzlo. S čestnou výjimkou jedné překrásně natočené zpomalované scény, v níž zazáří Quicksilver, nepřichází X-Meni s něčím inspirativním nebo novátorským. V konkurenci hravého marvelovského univerza a Vaughnovy vize je pro mne Bryan Singer homo neaderthalensis, vývojový článek, který ustrnul, nikoliv mutant budoucího věku.

Natálie Bergerorová: 5/10

STARÁ DOBRÁ MINULOST S PŘÍSLIBEM DO BUDOUCNA

Víc než samostatným pokračováním je X-Men: Budoucí minulost nutným vývojovým článkem série, jehož hlavním účelem je restartování univerz(a) a připravení půdy pro další díly, nyní snad ukotvené v jedné realitě. Vzhledem k tomu, že scenárista Simon Kinberg už pilně pracuje na rozšiřování x-menovského vesmíru napříč sequely a spin-offy (nehledě na potenciální crossovery), působí aktuální snímek podivně neukotveně, rozkročen mezi nostalgickou poctou předešlým dílům 1-3 a snahou navázat na dravou estetiku První třídy.

Té ale Singer na rozdíl od Vaughna nedosahuje, nechává jen vcelku nevyužité postavy proplouvat časovými paradoxy a konflikty, které by se klidně mohly vyřešit v krátkém pětiminutovém prologu, zde však nataženém na stopáž více než dvou hodin. Psychologicky propracované postavy jako v případě X-Men 2 nebo mladistvého rebootu jaksi absentují, chybí také pořádný ústřední motiv a spor („Mutant and proud.“), který by film povýšil na více než přehlídku strhujících efektů a odkazů pro zaryté fanoušky.

Na povrch opět vyvstává jen několik poměrně originálních scén (zmiňovaný Quicksilver, závěrečná střihová montáž minulosti a budoucnosti…), celek je až podivně zpátečnický a neschopný se přizpůsobit dnešní neustále se vyvíjející komiksové vlně. Na rozdíl od První třídy jsou tihle X-Meni pořád stejní, neobjevní a místo strhujícího sevřeného vyprávění nabízející jen procházku universem plnou nostalgie a úcty k minulosti. Kvůli budoucnosti série jde však o nutný film, ale to neznamená, že jakkoli zajímavý také z diváckého hlediska – zatímco se ostatní komiksovky někam posouvají, X-Meni pro mě stagnují.

P.S. Wolverine je více cool, když krájí samuraje.

Martin Bubrín: 6/10


Q-MEN
X-Men: Budoucí minulost je nejlepším příspěvkem do x-menovského universa a zároveň nejlepším snímkem ve filmografii původně indie režiséra Bryana Singera. Mohl bych následující řádky věnovat vymezení díla vůči jiným (předchozím mutantským dobrodružstvím, předešlé Singerově tvorbě), abych extatické hodnocení předchozí věty prokázal.

Pak bych nejspíš psal, že Budoucí minulost je povedenější než První třída. Na rozdíl od ní se vypravěčsky nerozpadá, postavy mají svou jasnou funkci v celkovém systému a významově se zvládá vztahovat jak k uměleckým dílům (reflexe žánrových schémat a stylistických postupů období, do kterého je příběh zasazen), tak i skutečnosti (hnutí za občanská práva ostrakizovaných společenských skupin). V porovnání s X-Men 2 má Budoucí minulost vyrovnanější tempo a není natolik významově návodná (viz často citovaná věta "Zkoušel jsi nebýt mutant?" jakožto doklad toho, že jde o gay film a mutanti jsou zástupným symbolem pro homosexuály).

Především je ale z hlediska stylu nesmírně opojná, přestože předchozí filmy režírované Singerem až na několik montáží (každému nejspíš utkvěl v paměti závěr Obvyklých podezřelých a Nadaného žáka, že?) nebyly nijak výrazné. V tomto se přitom v úvodní čtvrthodině vytváří návaznost napříč časem a prostorem na základě podobných prvků v záběrech, později se mění formáty i kamery (užití šestnáctky) a stylizace koresponduje s tím, jak dle vzpomínek vypadala americká kinematografie 70. let.

Byla by ale při vší komparaci škoda nevyjádřit se k nejčastější výtce, která na adresu mutantské týmovky padá. Je pravda, že první dva díly dopomohly k docenění komiksových adaptací jakožto svébytného žánru, jenž si zaslouží uznání. Stály mimo jakékoliv vývojové trendy, a tak je poněkud od věci vytýkat tento fakt Budoucí minulosti. Už proto, že zapadá do obou dominujících poetik spojených s komiksovými adaptacemi. Je jak "marvelovkou", protože je místy sebeironickou pastiší jiných uměleckých děl a dobových postupů, tak "nolanovkou", zakládající si na vztažení komiksu k uznávanějším žánrům (politický thriller, útěkářské drama ad.) a vyjadřující se ke společenské problematice.

Budoucí minulost je v linii v (ehm) minulosti zasazena do 70. let, kdy probíhaly protesty o zrovnoprávnění diskriminových skupin, a to zejména žen a homosexuálů. Obojí přitom kongeniálně spojuje do osoby Mystique (jíž se podřizuje i vyprávění, protože dílčí i větší strukturní body jsou odvíjeny od ní), jež prochází vývojem, který má mít obecnou platnost vzhledem k současnosti. Je to poprvé, co X-Meni nejsou filmem pro homosexuály vyznávajícím politiku asimilace (začlenění do společnosti, první dva díly se k tomuto přikláněly), ale queer snímkem stavícím se na stranu progresivnějšího a radikálnějšího názorového spektra žádajícího afirmaci (uznání jinakosti). Možná je tato evoluce série tím, co vadí spíš než údajná poetická vykořeněnost.

Marek Slovák: 10/10