Jméno Eliho Rotha nemá mezi hororovými fanoušky dobrý zvuk (přestože je očekávána jeho "kanibalistická" novinka The Green Inferno). Je proto s podivem, že se na novém plakátu (vlevo) k The Sacrament výrazněji neoperuje s režisérem snímku Ti Westem, jehož dva horory - Dům ďábla a Tajemství starého hotelu - jsou přijímány více než dobře. Otázkou je, na kolik to je dáno nostalgií po starých dobách, o nichž panuje představuje, že v nich byly (nejenom) žánrová díla lepší. Zvlášť když Dům ďábla mnohým evokoval zašlou éru osmdesátek a Tajemství starého hotelu šlo ještě o dekádu dál, protože v obou případech šlo o záměrná retra (nejenom odehrávající se - alespoň v prvním případě - v době minulé, ale i napodobující její styl). The Sacrament ale představuje odklon od poetiky dvou nejznámějších režisérových děl, protože je přejímán koncept found footage, který si Ti West ozkoušel na kratší ploše již v povídkových hororových antalogiích, Abecedě smrti a V/H/S. V rozhovorech se ale dušuje, že je velmi obtížné jeho snímek nějak kategorizovat, protože využívá postupy found footage, ale ta vzhledem k tomu, o čem pojednává, k dílu neodmyslitelně patří, a mockumentu, ale nejde mu o vyvolání pobavení.
A o čem že pojednává? O dvou zpravodajích, kteří se rozhodnou natočit pátrání známé, která se vydala hledat svou ztracenou sestru do Eden Parish. Místo, kterému vládne "Otec", je komunitní utopií silně věřících lidí, kteří ale rozhodně nedodržují všechna přikázání. Mládeži nepřístupná upoutávka stvrzuje, že "nezabiješ" a "nepokradeš" na jejich seznamu není.
