Potenciál na to rozhodně má. Vzhledem k tomu, že valná většina kouzla Big Bad Wolves tkví především v zápletce, nastíníme ji pouze velmi opatrně. V zásadě se jedná o drama tří postav. Jednou z nich je učitel Dror (Rotem Keinan) bojující s vlastními osobními problémy i podezřením ze sexuálního zneužití a vražd malých holčiček. Druhou z nich je policejní vyšetřovatel Micki (Lior Ashkenazi) a třetí je otec sexuálně zneužité a brutálním způsobem zavražděné holčičky, jedné z obětí perverzního pedofila a vraha, Gidi (Tzahi Grad). Ten se podle hesla "oko za oko" rozhodne svou holčičku pomstít. Jak jeho pomsta nakonec dopadne?
O čem nenechává thriller Big Bad Wolves diváka na pochybách, je schopnost obou tvůrců, kteří jsou zároveň i autory scénáře, přijít se zajímavým nápadem, umně vybudovanou zápletkou, skvělými dialogy, tou správnou mírou černého humoru, který problýskává jinak mrazivě a temně působícím příběhem o pomstě, na jejíž důsledky a význam si musí každý divák utvořit svůj vlastní názor (a není záhodno zde prozrazovat více než je nutné). Aharon Keshales a Navot Papushado mají zkrátka po celou dobu dění před kamerou pod kontrolou. Řemeslně je jejich druhý společný film bezchybně proveden, a tím pádem drží po celou dobu v napětí i diváky chytrými a nepatrnými detaily, které vám nakonec napoví, kdo je vrahem ještě před závěrečným odhalením.
K celkové působivosti a vyváženosti celého díla přispívají všechny hlavní složky filmu. Hudební kompozice izraelského skladatele Franka Ilfmana, která dokáže na patřičných místech ještě zrychlit divákův už tak zvýšený tep. Stylově vybroušená kamera Giora Bejacha, který hlavně ve sklepních prostorech a v nočních záběrech dokázal ještě zesílit sugestivitu a klaustrofobičnost prostředí i nejistotu diváků a v neposlední řadě i herci, kteří mají velkou zásluhu na tom, že nás počínání jejich postav zajímá a tento zájem nás neopouští až do překvapivě nepřekvapivého konce.
Zvláště Rotemu Keinanovi v roli Drora se daří úspěšně zvládat velmi přesvědčivým způsobem matoucí nejednoznačnost své postavy "vlka v beránčím rouchu", zatímco Thazi Grad dává svému Gidimu podstatně robustnější a jednoznačnější dikci i pohyby a předvádí opravdu působivou otcovskou figuru, která mstí vraždu své dcerky. Někde mezi nimi se pak pohybuje Lior Ashkhenazi, jehož detektiv Miki se nakonec také stane loutkou i obětí rafinovaného pedofilního vraha. Když k tomu připočtete ještě schválně tarantinovské černohumorné dialogy a posléze i přítomnost Gidiho otce, což rázem tento příběh pomsty povyšuje na rodinný podnik à la Gauneři, pak je jasné, že tu nevidíte nějaký slaboduchý krvák a thriller, ale po všech stránkách a čertech vybroušenou záležitost.
Big Bad Wolves tak výrazným způsobem přibližuje pro nás stále dost exotickou zemi Izrael, kterou dosud známe hlavně z filmů Ariho Folmana a televizních zpráv. Aharon Keshales a Navot Papushado divákům přichystali stylovou a chytrou podívanou a zaslouženě na sebe i díky věhlasu jejich "mentora" Quentina Tarantina připoutali pozornost celého, nyní už nejen festivalového, světa.