Akce má své počátky v roce 2000. V Jihlavě se tehdy uskutečnil nultý ročník, na který organizátoři již nenavázali. O dva roky později se ale Přehlídka animovaného filmu (zkráceně PAF) konala v Olomouci, místě, s nímž je neodmyslitelně spjata dodnes. Za nemalého přispění studentů a pedagogů tamní filmové vědy se jí podařilo odlišit od podobně zaměřených festivalů, především Anifestu a Anifilmu, mezi kterými existují kvůli podobné profilaci neustálé spory. PAF se oproti nim více zaměřuje na experimentální tvorbu a o fenoménu animace neuvažuje jenom z hlediska kinematografického, ale všímá si i jejího propojení s jinými médii a uměleckými institucemi. Za zlomový v orientaci na alternativní produkci a větší propojenost s galerijními aj. instalacemi bývá považován rok 2007. Došlo totiž k obměně týmu, protože do pozice ředitele nastoupil Alexander Jančík a hlavním dramaturgem se stal Martin Mazanec, který se spolu s dalšími stálými spolupracovníky (zejména Marií Maixnerovou a Jiřím Nedělou) zasloužil o současnou podobu.
Letošní ročník svým návštěvníkům nabízí výběr mezi hlavní programovou částí, jednou soutěžní a více než padesáti programovými bloky, v nichž jsou nakombinovány přednášky s projekcemi, prezentace, workshopy, koncerty, výstavy a dokonce i divadelní hry. Na čtvrteční performanci Nespatřen byla například oživena dvě nehybná ženská těla v mnohovýznamové představení, které jedny uchvátilo svým minimalismem (dvě herečky, bez dialogů a monologů), druhé otrávilo svou elitářskou důležitostí. Dvanáctý PAF si za cíl vytyčil podívat se na 50. léta z jiné perspektivy, než je ta převládající, a zmapovat fenomén kinetiky obrazu. První hlavní sekci, Pestrá padesátá, připravil "hostující" dramaturg, vizuální umělec, sběratel a archivář Pavel Ryška. Na přednáškách a k nim přidružených projekcích se bude věnovat dobové karikatuře, knižní ilustraci, páskové módě, vesmírným objevům, reklamě, propagandě i dětské pohádce. Jde mu přitom o vyzdvihnutí pozapomenuté vizuální kultury dané dekády a naboření jejího vnímání jako "šedivého bezčasí". Jeho přednáška Knížky na obrazovce, doplněná krátkometrážním animovaným snímkem o výrobě makového koláče, názorně ukázala, jak rozmanitá byla publikační činnost pro děti během 50. let, zatímco nastínila vzájemné vztahy mezi médii (přesunutí literatury a ilustrací z ní do televize kvůli cenzuře tisku).
Kinetika obrazu, druhá hlavní sekce, prostřednictvím autorských projekcí, prezentací i diskuzí představí problematiku přirozené opotřebovanosti i záměrné manipulace se základními estetickými vlastnostmi pohyblivých obrazů. Instalace Jedna vteřina života Julie Roberts vizuálního umělce Tomáše Svobody je již od včerejšího dne k vidění ve třetím patře Konviktu. Na sérii fotografií rozložených v půlkruhu ve ztemnělé místnosti lze vysledovat mimické dovednosti hollywoodské herečky. Hvězdou Kinetiky obrazu ovšem není Julia Roberts, nýbrž animátor a výtvarný umělec Takeshi Murata, americký host, jenž by měl představit svou tvorbu. Příznivci nenarativní kinematografie a abstraktních děl si nepochybně nenechají ujít jedinečnou možnost zhlédnout středometrážní snímek Wavelenght kanadského experimentálního filmaře Michaela Snowa, který bude promítán z 16mm pásu v kině Metropol.
Divácky atraktivní bývá i sekce PAF Kult, v rámci které je vždy představena výrazná osobnost, jejíž tvorba souvisí s animací, kinematografií a vizuálním uměním. Letos do hanácké metropole nepřijede Peter Greenaway, který byl jedním z nejvýraznějších hostů jednoho z předchozích ročníků. Tvorba britského umělce a univerzitního pedagoga Ernsta Edmondse, jemuž je věnován PAF Kult 2013, je ale natolik pozoruhodná, že se jí budeme věnovat v samostatném textu, který představí tohoto průkopníka počítačem generovaných pohyblivých obrazů a animace. V nadcházejících dnech se dočkáte i recenze sborníku Genderové stereotypy v animované tvorbě Walta Disneyho. PAF totiž není jenom čtyřdenní přehlídkou, která se koná od 5. do 8. prosince, ale celoroční aktivitou, jež zahrnuje i pořádání různých výstav a instalací, přispívání na konferencích a vydávání knih. Vedle výše zmíněné, kterou vám v samostatném textu s menšími výhradami doporučíme k přečtení snad již příští týden, to jsou další tři publikace, které budou během festivalu představeny v samostatném programovém bloku.
Na aktivity Přehlídky animovaného filmu tak lze narazit v průběhu roku a na různých místech (nejenom) České republiky, ale bylo by škoda si nechat ujít její čtyřdenní kondenzovanou podobu, která by díky širokému rozptylu měla oslovit každého, kdo se alespoň trochu zajímá o umění a vztahy mezi médii.
Autor textu je studentem FF UPOL a podílel se na přípravách PAFu.
