
Greengrassovská (ne)ideologická vyprávění
Od Krvavé neděle dál je pro filmografii Paula Greengrasse příznačný paradokumentární styl, který bývá nejčastěji asociován s nestatickou ruční kamerou, jejíž užití popularizoval spolu s kameramanem Bourneova mýtu a Bourneova ultimáta Oliverem Woodem pro akční blockbustery 21. století. Pro navození dojmu autenticity je ovšem neméně důležitý i rychlý střih, často proměnlivé rámování, minimální zapojení klasických kontinuitních postupů (např. střihové metody záběr-protizáběr, střihu po ose, rozestavení postav čelem ke kameře, jejich umístění ve zlatém řezu), přeplněnost mizanscény, realistické svícení zdánlivě bez neokázalého dosvětlování, obsazování neherců podle jejich etnika a národnosti ad.

Krvavá neděle pojednávající o událostech z 30. ledna 1972, kdy několik britských vojáků při demonstracích zabilo neozbrojené severoirské protestanty, se naivnímu divákovi může jevit jako dokumentární záznam. Alespoň do té doby, než zjistí, že jde o koprodukční snímek z roku 2002, a tak muselo být dění inscenováno. Podíl na prvotním dojmu má nejenom systematické užití výše zmíněných stylistických prvků, ale i způsob vyprávění postaveném na konfliktu dvou stran jednoho sporu (britské armády, irských protestantů), přičemž se nám dostává i perspektivy radikálů (IRA) a státních orgánů (politici, vyšetřující komise). Zdánlivě nezúčastněně nahlížíme do pracovních (štáby) i osobních (domovy) prostor, zdánlivá věrohodnost je navozována skoky mezi místy a zdánlivá objektivnost zase pohledem na různé názorové strany střetu.
Opakovaně použité slovo předchozí věty není stylistickou nejapností, ale záměrným upozorněním, že se celá věc má jinak. Nezúčastněnost je narušována profilací čtyř výrazných postav (Cooper, Jerry, Ford, Lomas - a z nich vystupují dva první zmínění, protože je představena jejich rodina). Věrohodnost je problematizována přítomností kamery tam, kde by se dostat nemohla. Objektivnost je eliminována závěrečným příklonem na stranu demonstrantů, když je ukázána jejich odhodlanost nenechat se zastrašit, přestože vojáci lidsky selhávají zakrýváním zločinů a komise taková rozhodnutí legitimizují. A proliberální argument stvrzuje i střídání tiskového prohlášení přeživších umírněných demonstrantů a příbuzných zastřelených s faktografickými titulky poukazujícími na nefunkčnost systému.

Neznamená to ale, že by snímek neměl významový přesah, jenž se projevuje už v jeho názvu i ve vyprávění. V úvodu jsme omezeni na Ziada Jarraha a jeho komplice, kteří se připravují na plánovanou akci. Velmi nezvyklá perspektiva, která je během dalších minut narušena profilováním dalších výrazných skupin (letušky a piloti, cestující), je dále rozšířena o převážně depersonalizovaný pohled z armádního velitelství a leteckého štábu. Od bodu zvratu, kdy si pasažéři z dostupných informací uvědomí, že není návratu a rozhodnou se jednat, se vyprávění omezí pouze na posádku. A drtivá působivost je dosažena překrýváním času projekce s časem syžetu (událostí, jak jsou prezentovány ve filmu). "United 93" tak není jenom název odkazující ke společnosti vlastnící letadlo (United Airlines) a k jeho číslu (93). Závěrečná dedikace je totiž určena všem, kteří toho dne o někoho přišli, protože ve smrti jsou si všichni rovni, ať už se modlí ke komukoliv a vyznávají jakoukoliv ideologii.
Kapitán Phillips: kdo je tady kapitán?

Kapitán Phillips totiž nemá vyprávění s jedním protagonistou, protože jejich počet se několikrát promění. Na rozdíl od předchozích Greengrassových filmů se nejde od skupiny k jednotlivcům, jako tomu bylo v Krvavé neděli (umírnění demonstranti vs. represivní státní složky -> Cooper, Jerry, Ford, Lomas), ani od jedné skupiny (muslimští radikálové) k větší (muslimští radikálové a Američané), jako tomu bylo v Letu číslo 93. Naopak se začíná od jednotlivců, kteří jsou profilování jako protagonisté stojící navzájem v opozici (Phillips, Musa). Oba kapitáni jsou poté zasazeni do širší skupiny (posádka jejich lodí), než dojde k rozpadu tohoto uspořádání (únosem Phillipse piráty v čele s výrazným Musou), aby se po rozšíření rámce (námořní středisko, námořní pěchota) skončilo zase u jednotlivců (Phillipsovi a Musovi).

Může se zdát, že Kapitán Phillips je na tom stejně, což je dojem, který je navíc posílen použitím stejné strategie jako u předchozích dvou snímků, kdy se v zásadních částech kryje čas syžetu (tedy dění tak, jak je prezentováno ve filmu) s časem projekce. Byl by to ale omyl, protože struktura je při délce krátce přes dvě hodiny (bez závěrečných titulků) šestiaktová. Vždy po cirka dvaceti minutách dojde ke zvratu, který vyprávění nasměruje dál - a zároveň tato organizace (i její proměna) slouží významovému přesahu o konfliktu dvou kultur a nemožnosti dialogu mezi nimi.
První blok má podobu dvou izolovaných segmentů (Phillips, Musa), mezi kterými je vytvářena paralela (ranní vstávání a cesta do práce, vztah k jiné osobě - manželce, mladému začínajícímu pirátovi, obtížné hledání práce - Phillipsův syn čelící konkurenci a Musova příbuzná odkázaná na prodej rostliny) a zároveň jsou stylem stavěny do protikladu (Phillips natáčen na 35mm formát, Musa na zrnitějších 16mm). Napětí je vytvářeno především tím, že divák očekává, kdy dojde ke střetnutí obou izolovaných segmentů, přičemž to se stupňuje, když vidíme Phillipse připravovat muže na možné přepadení a Musovu narůstající moc, kterou si získává násilím.

Vyznění je opět posíleno nejenom strategiemi stylu (každý prostor je odlišen jiným způsobem rámování a záběrování, od somálských polodetailů přes lodní polocelky až detaily v záchranném členu), ale i dílčími postupy ve vyprávění. Neokázalé, ale důležité je užití hlediskových záběrů (postava se na něco dívá - vidíme, na co se dívá - vidíme zpět postavu) v případě kapitána Phillipse. Titulní postava, důmyslně obsazená podle typu Tomem Hanksem, je pojímána jako morální centrum a středobod celého vyprávění. Nejprve piráty vidí skrz dalekohled, kdy je vnímá jako ozbrojenou hrozbu. V epilogu ovšem prozře (paradoxně poté, co je mu odvázána látka zakrývající oči) a pochopí, že nikdo nevyvázl bez újmy (on, potřísněn krví, s psychickou, Musa taktéž, když se dozvídá o smrti svých přátel ve zbrani).
V článku nám ovšem šlo o to s určitou mírou zjednodušení rozebrat vyprávění, které je u Greengrassových dokudramat přehlížené, a s ohledem na výstavbu i vyznění jí odpovídající polemizovat s názory, že jde o generickou greengrassovinu s proUSmilitary vyzněním. Pokud by vás zajímala komparace americké a evropské verze téže události, můžete se obrátit na náš starší článek.