Hluboce věřící Keller Dover (Hugh Jackman) si myslí, že je připravený na cokoliv. Připravenosti učí svého syna, ve prospěch jeho snah mluví i sklep naditý vybavením pro případ nukleární katastrofy. Jenže všechno se změní během jednoho zdánlivě banálního Díkuvzdání. V průběhu pošmourného večera u známých se ztratí Kellerova dcerka Anna a její kamarádka Joy. Jedinou nápovědou je znepokojivá vzpomínka na zaparkovaný karavan a taky píšťalka, pro kterou se děvčátka v průběhu večera do domu Doverových vracela.

Vyšetřování pravděpodobného únosu se ujme detektiv s nejbizarněji znějícím příjmením v historii kriminálek (kterého přesvědčive hraje Jake Gyllenhaal). Temperamentní kriminalista Loki s fasádou problémového samotáře se vydává po stopě podezřelého karavanu a skutečně brzy najde možného pachatele. Jenže řidič karavanu, retardovaný Alex, má mentalitu desetiletého dítěte, kterého těžko půjde usvědčit z promyšleného únosu. Druhý den je hlavní podezřelý propuštěn na svobodu, s čímž se zoufalý a bezmocný Keller nehodlá smířit. Dcerku najde sám a udělá pro to cokoliv.

Zmizení si pohrává se dvěma liniemi – psychologickou a klasickou krimi stránkou. V první rovině si klade otázku, kam až je člověk schopný zajít v boji o své blízké. Řádný občan Keller překročí hranice morálky a lidskosti hned několikrát, když podezřelého Alexe uvězní a následně důmyslně mučí ve vybydleném domě. Vybrat si stranu neulehčují ani Alexem náhodně hozená vodítka, která zoufalého otce nutí pokračovat v brutálním výslechu. Příběh stručně nastiňuje i jiné způsoby, jak se s hrůznou situací popasovat. Letmo je k vidění hypnotiky utlumená Kellerova manželka a příběh načrtne i spoluvinu rodičů druhé zmizelé holčičky.

V první rovině si Zmizení nevede špatně a nabízí poměrně hutné téma k zamyšlení. Detektivní linka je už bohužel slabší. Zatímco po psychologické stránce zůstane spousta věcí v hrubém nástinu, který si musí divák sám rozpracovat, krimi rovina je zbytečně doslovná a poměrně často se uchyluje k přebytečným žánrovým klišé. Villeneuve je výborný v navozování napětí. Neustálými odbočkami v podobě příhodných překvapení ale občas nepůsobí věrohodně a věčné řešení „na dosah ruky“ taky časem omrzí. Omílanou výtkou je dlouhá stopáž, která téměř dosahuje dvou a půl hodin. Příběh by si opravdu zasloužil trochu prosekat už jen z toho důvodu, že ke konci nedává tolik prostoru kýžené gradaci. Úplně nesedí ani křesťanské přesahy, které jsou do scénáře vloženy trochu zkratkovitě.

Herecké výkony jsou jiná liga. Hugh Jackman ztělesňuje zoufalého rodiče s potřebnou hysterií a bičuje emoce na maximum. Potetovaný a věčně mrkající Jake Gyllenhaal je plastičtější postavou s pouze naznačenou backstory, přesto funguje skvěle. Vyzdvihnout je potřeba i výkon Paula Dano, který rolí zaostalého Alexe zpochybňuje fakt, že pod tím vším se skutečně nachází ještě herec.

Nejsilnější stránkou Zmizení je pošmourný, tísnivý a naprosto přesný vizuál. Denis Villeneuve spojil své jméno s dvorním kameramanem sourozenců Coenových Rogerem Deakinsem. Na Oscara hned desetkrát nominovaný mistr obrazu kouzlí s dlouhými záběry, deštěm, přibližováním a temnou atmosférou pensylvánského venkova. V paměti vám zůstanou minimálně dva záběry: Alexovo oko ozářené světlem ve škvíře do jeho mučírny a změť barev, která doprovází Lokiho na cestě do nemocnice.

Zmizení má své silné a slabé stránky, za které může nevyvážený scénář a neúměrná stopáž. Nadstandardní podívanou z něj ale dělají herecké výkony a pochmurný vizuál v kombinaci se stejně teskným soundtrackem. Navzdory velkému zájmu není Zmizení naprostým přelomem, jako je všemi směry ohýbaných Sedm, ale rozhodně patří mezi to nejlepší, co v říjnu uvidíte.

Český trailer k filmu Zmizení