O více či méně zdařilých napodobeninách ságy Twillight a dosud živých Hunger Games bylo napsáno tolik, že další odstavec věnovaný tomuhle tématu by byla jen zbytečná ztráta slov. V rámci zachování fair play a věrni principu presumpce neviny předstírejme, že Mortal Instruments do téhle skupiny nepatří, alespoň do konce naší recenze. Zamlčet se ale rozhodně nedá to, že film je cílen především na věrné čtenáře knižní předlohy. A jak se ukáže, právě ona je pro Haralda Zwarta, režiséra první vlaštovky, daleko větším nepřítelem než všichni démoni dohromady.

Teď ale zpátky na začátek. Hlavní hrdinkou jak knižní předlohy, tak i filmové série je Clary (Lily Collins), obyčejná patnáctiletá holka, která žije se svou mámou (Lena Headey) v Brooklynu, přičemž volný čas tráví se svým nerdovským kamarádem Simonem (Robert Sheehan alias Nathan z Misfits). V mezičase náhodně kreslí záhadné symboly a vidí osoby, které ostatní vidět nemůžou. To ostatně věstí jediné: Clary patří do paralelního světa plného démonů, čarodějnic, upírů, vlkodlaků, víl a jiných stvoření, o kterých už jste ostatně pravděpodobně někde slyšeli. Mimo zombie, které se z neznámých důvodů do barvitého světa autorky Cassandry Clare nedostaly.

Do nové reality patří i Lovci stínů, což je přesně ten typ lidí, před kterými vás rodiče varovali, s tím rozdílem, že tihle si cool tetování dělají sami. Spoře odění Lovci stínů chrání svět před démony a tzv. podsvěťany a jak se ukáže, patřila mezi ně i Clařina máma, kterou fyzicky tvární nepřátelé unesou. Na její záchranu je Clary k ruce pobledlý Lovec démonů a taky Institut sídlící v paláci uprostřed New Yorku, který je ale před zraky civilů ukryt. A kromě záchranné mise je v sázce i Pohár smrti, o který jeví zájem padlý Lovec stínů Valentýn.

Mortal Instruments se snaží přijít s novou, o něco temnější image, než je u cílové skupiny zvykem. Půdorysem pro tuhle snahu má být jakási gothic pachuť a agresivní nátura Jonathana Rhys Meyerse, arcizloducha celé ságy. Na odhalení, že tomu tak není, netřeba čekat na scénu, kde za doprovodu Demi Lovato rozkvete flirtem celý skleník, ani na rekonstrukci nového milostného trojúhelníku. S tím by ostatně nebyl problém, kdyby se Mortal Instruments nebraly tak smrtelně vážně. Film podobného ražení by měl být zábava a té je v jedničce poskrovnu.

Když už se nějaký ten vtip opravdu naskytne, je to většinou proto, aby připomněl, že on se k podobným cukrkandlovým lahůdkám nehlásí („Takže teď bys měl asi začít trhat svoje tričko na proužky, abys mi mohl obvázat ránu, ne?"). Přitom hned v závěsu se s kamennou tváří servírují neuvěřitelné skvosty. Jedním za všechny je třeba fakt, že takový Johann Sebastian Bach byl kromě své hudební kariéry i Lovec stínů, což mají dokazovat důmyslná tetování, která ostatně mapují i jeho portréty.

Největší zločin má ale na triku režisér filmu. Harald Zwart, který si může na vrub připsat Růžového pantera 2 či Karate Kida, nasadil Mortal Instruments přímo smrtelnou stopáž. Ta přesahuje víc jak dvě hodiny a co hůř, tvůrce většinu času nevěděl, co si s ní počít. Výsledek je unavující a zároveň značně matoucí. Už tak složitý a překombinovaný děj zdržuje nesmyslnými odbočkami, ve kterých musí nutně ukázat hejno upírů nebo svíjejícího se démona. Všechny volné a nedotažené konce ho ale brzy doženou, protože to, co možná funguje na papíře, je na plátně jen nesrozumitelný mišmaš. Vizuálně si ale režisér naštěstí zas tak špatně nevede.

 Průměrných hodnot dosahuje i herecké obsazení, které rozhodně neurazí, nijak extrémně ale na druhou stranu nenadchne. Postav je k dispozici totiž dostatek, opravdovou záhadou tak je tedy skutečnost, jak málo jich nezasvěcený divák opravdu pozná. Kromě vytyčeného trojúhelníku je totiž vcelku jedno, jestli jedna z vedlejších postav skutečně umírá, nebo ne, protože o nějaké oblibě tu zatím řeč být nemůže.  

I teenage podívaná se přeci dá udělat originálně a s vtipem. Mortal Instruments na to ale šly obráceně. A nepřišly s málem. Mají démony, čaroděje, kouzelné hůlky, runy, hvězdné brány i upíry, přesto jsou tak trochu bez krve. Protože s překombinovaným příběhem bez špetky invence a dlouhou stopáží k originalitě cesta nevede. Pro fanoušky možná uspokojující, pro ostatní bohužel pouhý prefabrikát.

Oficiální trailer k filmu Mortal Instruments: Město z kostí