Augusto Pinochet byl chilský generál, který se v roce 1973 po násilném převratu (provedeném s pomocí čtyř stovek agentů CIA) dostal k moci, tisíce lidí donutil k emigraci a nastolil vládu teroru a poslušnosti. Jenomže v roce 1988 ho západní mocnosti donutily k tomu, aby své postavení potvrdil svobodným referendem. Najednou se mohla i místní opozice vyjádřit k problémům země a ukázat lidem, že existuje i jiná cesta než Pinochet. K dispozici měla pouhých patnáct minut televizního vysílání denně, v nichž potřebovala na svou stranu získat dost voličů na to, aby se konečně Chile osvobodilo. Hrdinou snímku No, který byl letos v nominaci na Oscara za nejlepší zahraniční film, je mladý reklamní agent René Saavedra, který má zkušenosti z USA, kde se podílel na tvorbě reklamy na oblíbený nápoj. I z toho důvodu ho osloví koalice šestnácti opozičních stran a požádá ho, zda by vedl jejich kampaň za sesazení Pinocheta. René po chvíli váhání nabídku přijímá a pokouší se vymyslet strategii, s níž by uspěl a přiměl nerozhodnuté voliče k účasti v referendu. Situace je o to pikantnější, že jeho šéf Lucho spolupracuje s Pinochetem, a napětí mezi nimi je tudíž velké. Oba si musí dávat pozor na každé slovo a vzájemně si nedůvěřují. To se pak jen těžko spolupracuje. Jestli něco na filmu zaujme, je to jeho vizuální stránka. Režírující Pablo Larrain se totiž rozhodl pro originální řemeslné pojetí a celý film vypadá jako by byl pouštěn z ošoupané a notně použité videokazety. Je pravda, že zejména v prvních minutách je to dost nepříjemné, ale zvyknete si překvapivě rychle a už v průběhu sledování si uvědomíte, že zvolená metoda je bezmála geniální. "Home video look" je takřka autentický a může se v klidu stát, že za chvilku nabudete dojmu, že jde o skutečné záběry z roku 1988. Larrain se velmi správně vyhýbá manýrům, které by zvolenou formu narušovaly a v rámci svých komeptencí do filmu příliš nezasahuje. Volí klidný a umírněný střih, kdy má vše své místo a každičká scéna svůj význam, záležet si dal i na výpravě a kostýmech, které evokují osmdesátá léta a i ten nejmenší detail je promyšlený. Lahůdkové jsou i originální úvodní a závěrečné titulky, které ke zvoleném tématu naprosto přesně sednou. I když jde vlastně svým způsobem o politické drama, nestane se, že by se divák výrazně nudil, protože tempo, ač nikterak strhující, nikdy nepoleví a film plyne bez větších zádrhelů po celé dvě hodiny. Zásluhu na výsledku má i obsazení, jemuž vévodí skvěle civilní Gael García Bernal, který je uvěřitelný a naplno tu zapojuje své charisma. Opravdu se mi zdá, že tenhle čtyřiatřicetiletý Mexičan je stále lepší a lepší a stává se z něj veliká herecká osobnost. Navíc má výhodu mladistvého vzhledu, takže si může bez problému dovolit zahrát mladší postavu. Podobně výteční jsou i jeho kolegové, jejichž tváře už u nás nejsou tak známé. Za zmínku stojí minimálně Alfredo Castro jako Reného šéf, který bravurně vystihl všechny aspekty své postavy, která se potácí od obdivu Reného nápadů až po nenávist. Vyloženě potěší i fakt, že Larrain si je dobře vědom nadčasového tématu, které nechává působit a ohraničení do určité doby je pro něho jen záminkou k jakémusi přesahu. V druhém plánu můžeme vidět poukazování na to, že při tvorbě volebních kampaní a získávání lidí na svou stranu se zas tolik nezměnilo. No je vlastně poselstvím o nás samých a o tom, že je úplně jedno, jaká je doba a jaké možnosti nabízí, neboť lidská mentalita je pořád stejná a k potřebnému úspěchu je nutné neříci celou pravdu a ukázat pouze to, co vidět chceme. Je škoda, že scenárista Pedro Peirano ještě rozehrál zbytečnou linii se soukromým životem Reného, který se v průběhu bouřlivé kampaně a dějinných událostí pokouší navázat zpřetrhaná pouta se svou ženou aktivistkou, která mu účast ve veřejném životě vyčítá. Jejich vzájemné dialogy totiž snímek zbytečně zpomalují a nikam příliš nevedou. Larrain v nich občas zaškobrtne a některé momenty jsou delší, než by být měly, ale těch je skutečné minimum. No je výtečný film, který uspokojí i hodně náročného diváka a možná ho na nějakou tu chvilku donutí k zamyšlení nad sebou samým a nad tím, jakou cenu vlastně svoboda má a zda už se její skutečný význam dost nezbagatelizoval. To, že se z něho zájemci zcela nenásilně dozvědí něco z historie pro nás exotického a vzdáleného Chile, je jen příjemným bonusem navíc.

Oficiální trailer filmu No