Scott Charles Stewart se začíná stávat synonymem pro tvorbu, jejíž inteligence zažila masivní genocidu. Pravdou je, že proti epicky stupidní Legii nepůsobí Temné nebe až tak marně, nicméně výsledné dojmy dosti zmírňuje komornost a neakčnost celého filmu. Jak to vlastně začíná? Rodinka Barretových žije ve vlastním domě kdesi na předměstí a řeší tradiční rodinné problémy. Starší syn, jenž začíná propadat pubertě a zrovna zjistil, že existuje porno, by zvláštním problémem nebyl, horší to je s tím menším. Žvatlá cosi o záhadné postavě a nejspíše má něco společného se záhadnými událostmi v domě a jeho okolí. Tady bych ještě scenáristovi mírně přitakal, jelikož počáteční vykreslení vztahů v rodině funguje. Veškeré iluze ovšem záhy vezmou za své. Scenárista se rozhodl, že místo pozvolného budování napětí (žánru bezmála poplatnému) bude diváka raději bombardovat, v čemž fatálním způsobem selhává a bezradně cituje scény z jiných filmů. Lepších filmů. Někdy téměř doslovně - na mysl v průběhu sledování přijdou minimálně Paranormal Activity, Insidious nebo Znamení. Chyba však nastala ještě předtím - už z prvních trailerů je naprosto zřejmé, že film BUDE o mimozemšťanech, v důsledku čehož nejsme napjati, co se to děje, nýbrž pouze čekáme, kdy dojde k prvnímu odhalení. Za daných okolností nemá šanci zvolená forma fungovat. Projevy mimozemšťanů jsou tradičně originální - obcházení domovního alarmu, skládání kuchyňských předmětů na sebe, pomatené děti, pomatená zvířata, blbí policajti (všimli jste si, že přímo úměrně se záhadou filmového dění běžně stoupá policejní ignorantství, zatímco IQ spolehlivě klesá?). Abych na chvíli opustil pozici škarohlída, je nutno podotknout, že zvukaři pracují velmi dobře a způsob, jakým jsou občas odhalovány postavy mimozemšťanů, je dostatečně strašidelný. Závěrečná několikaminutovka je po technické stránce zvládnuta výborně. Smutné je, že husí kůži dokáže film způsobit pouze na základě několika audiovizuálních vjemů - vše ostatní je buď naprosto nezajímavé, nebo přitažené za vlasy. Několikrát musí divák přestát povinnost být svědkem scén a dialogů, které jsou těžko popsatelným způsobem vtipné i tragické zároveň. V jedné fázi filmu se například zcela vážně debatuje o tom, zda za masovým náletem ptáků do domu (ze všech stran) nemůže být ptačí chřipka. Když přijde na scénu Edwin Pollard (J. K. Simmons), který představuje klišé postavu toho chlápka, co už to zažil a možná nám pomůže, dojde konečně na vysvětlování. Tady je nutno uznale přikývnout, že Stewart dokázal leccos objasnit přesně tím nekonkrétním způsobem, jenž řekne všechno a nic. Bojím se, že v opačném případě by se z filmu stal ještě větší průšvih. Závěrečný „zvrat", či spíše dodatečné odhalení (s nezbytnou rekapitulací, aby i pomalejší pochopili... ach jo) vyznívá do ztracena. Co se týká hereckého obsazení, s nejčistším štítem vychází Keri Russell, které se i přes výraznou jednotvárnost dá docela dobře uvěřit role vystresované maminy. Ostatní nestojí za řeč. Temné nebe ve skutečnosti není natolik špatný film, aby diváka urážel. Dokonce věřím, že milovníci podobných témat rádi přimhouří obě oči a budou se v některých chvilkách tetelit blahem. Jeho problém je zoufalá absence osobitosti a vlastní invence. Scott Charles Stewart si na první pohled dokáže zvolit atraktivní téma i zápletku, příliš ale nevěřím, že by se v budoucnu posunul do vyšší ligy - po jeho nejnovějším počinu stále platí, že má ambice maximálně tak na poli dobře vypadajících tematických béček pro dospívající.
Český trailer filmu Temné nebe