Steve Butler (Matt Damon) je zkušený obchodník se zemním plynem. Tenhle důležitý artikl se obvykle nachází pod půdou naivních vesničanů v zapadlých koutcích Spojených států, a tak má dravý byznysmen v podstatě jediný úkol. Za víc jak výhodnou cenu práva k pozemkům odkoupit a obratem ruky je předat své mateřské společnosti. Velká korporace může směle pokračovat v „navrtávání“ Spojených států, zatímco drobným farmářům výměnou padá hypotéka, fronty na dotace a nejistota. Výhra na obou stranách. Alespoň to si zručný prodejce snaží myslet. V mnoha aspektech je Promised Land šablonou přesně té tisíckrát viděné ekologické pohádky. Steve je ukázkový workoholik bez rodiny a bez domova, zato s povýšením na dosah ruky, a tak mu ani nevadí, že svůj život dokáže sbalit do příručního zavazadla a stejně mu v něm ještě dost volného prostoru zůstane. Jeden den loudí práva k pozemkům v Louisianě, o den dál v Kentucky, přičemž se s lehkostí sobě vlastní pohybuje pořád ve stejných frázích a totožných tricích. Důvěru si kupuje stejně rychle jako flanelové košile, které spolu s osobním příběhem servíruje jako předkrm pro velkou porci familiárnosti. S touhle devizou a několika nátlakovými metodami k tomu neexistuje prakticky nic, co by jeho obchod zhatilo. (Překvapivě) až do jeho posledního úkolu těsně před kýženým povýšením. I tenhle obchod se má odehrávat podle přesně zajetého scénáře. Vesnice, kam má Steve se svou kolegyní Sue namířeno, je zapadákov ve všech směrech, na který i Pánbůh dávno zapomněl, nicméně i tady místní slyší na velká čísla a snadná řešení. Jenže je to i místo, kde se Steve setkává s opravdu tvrdými - a hlavně informovanými - soupeři. Místní učitel (Hal Holbrook) se totiž neohání jen nějakými legračními fakty z googlu, neznámý ekolog (John Krasinski) je kalibr ještě větší. Umí totiž hrát. I on přijíždí ve flanelové košili, i on z rukávu sype povědomé fráze a i on má svůj uvěřitelný příběh, který umí prodat s lehkostí vrcholového manažera (třeba když před zraky ratolestí školou povinných pálí plastové kravičky, kuřátka a koťátka). S čistým štítem loupí Stevovy nalákané dušičky, zatímco prodejce zemního plynu dostává úplně nový přívlastek: "ten zlej". Promised Land odlišuje od ostatních ekologických pohádek právě snaha si na černo-bílo nehrát. Steve není klasickým vzorkem cynického manažera - nabízenému produktu totiž věří a možná proto nese nálepku „toho špatného“ až uvěřitelně těžce (a divák s hrůzou zjistí, že by mu ten jeden drobounký vrt na zemní plyn dopřál raději než úspěch „správného“ ekologa). Spíš než bezhlavá hra na dobro a zlo je film střetem dvou různých perspektiv, což režisér testuje nejen na dobývání zemního plynu, ale třeba i na vztahu Steva a jeho pragmatické kolegyně. Gus Van Sant pokračuje v minimalističtějších projektech, jakým byl třeba loňský Neklid, který v tuzemské distribuci putoval na DVD. Nekoná se žádné Milk ani Dobrý Will Hunting, přestože si z něj režisér opět vypůjčil Matta Damona. Promised Land určitě nejde nařknout pro přílišnou kontroverznost a nemá ani ambice atakovat nominační žebříčky, ale svoje místo v režisérově filmografii určitě má. Výše zmiňovaný Neklid byl často oslavován pro dvě věci: pro svoje kouzlo a - paradoxně - pro svůj klid. A přesně ten jeho poslední počin charakterizuje. Příběh s poetickým názvem o zemi zaslíbené je příjemně klidná a tichá záležitost. Maloměstské drama nefunguje jako klasická ekologická agitka, na to ji chybí náležitá naléhavost. Pozornost a příslušnou hladinu napětí si udržuje skrze dvě úplně jiné věci: inteligentně a vtipně vystavěný scénář a díky výbornému hereckému obsazení. Promised Land byl s osobou Matta Damona dlouho spojován jako hercův první režijní debut, nicméně z plánů nakonec sešlo a představitel agenta bez minulosti vyklidil pole právě Van Santovi. Jak by se výsledek po taktovkou Damona od Van Santovy práce lišil, se dá říct jen těžko. Ale podobně jako režisér i on odvádí precizní a uvěřitelný výkon, stejně jako John Krasinski nebo Frances McDormand. Úplný závěr se ale černobílému vidění nevyhne. Navíc finálnímu prozření přebývá ukřičenost na úkor oné umírněnosti, se kterou si snímek celou dobu pohrával. Závěrečný proslov je prostě krokem vedle. Určitou bezradnost značí i Stevovo milostné vzplanutí, které si v závěru razí cestu typického filmového klišé. Ale i přes tenhle úlet je Promised Land příjemně koukatelné drama s inteligentním přesahem. A výbornou hudbou, za kterou stojí režisérova stálice Danny Elfman.
Originální trailer filmu Promised Land