Mars útočí (1996) Tim Burton svým počinem Mars útočí! vystřihl pukrle všem béčkům poloviny minulého století. Nebo se o to alespoň pokusil, každopádně bez svého prezidenta by odvedl jen poloviční práci. Co je přeci létající talíř nad sochou Svobody bez amerického orla v Oválné pracovně? A tak tu máme hlavu státu, která svým střihem tak trochu připomíná Bushe mladšího a která si libuje prakticky ve všech stereotypech týkajících se amerického prezidenta. Burtonův James Dale je typicky agresivní, ne zrovna prudce inteligentní a do proslovu stáčí tradiční recept ze dvou surovin: patriotismu a pořádné dávky patosu. A pak je tu Jack Nicholson. Ať už je kvalita snímku sporná jakkoliv, on se pohybuje na hranici geniality a druhořadou podívanou posunuje do první ligy. Ať už to dělá svou pragmatičností a humorem nebo snad jen pro ten epický monolog, kde se nepřátelské hlavouny snaží přesvědčit, že není důvod, proč by spolu přece nemohli jen tak vycházet. Fajn, uznávám, že James Dale není zrovna typickým prezidentem v ohrožení, ale určitě je jediným, který skončil s emzáckou vlajkou v hrudníku. (Zuzana Hofmanová)
Mrtvá zóna (1983) Naše topka se sice jmenuje Prezident v ohrožení a je pravda, že všichni výše uvedení se v nebezpečí víceméně nachází. Jenomže i americký prezident může být fanatikem, který v rámci vlastní slávy a částečně i šílenství neváhá rozpoutat jadernou válku. Alespoň tak by to dopadlo v kingovské adaptaci thrilleru Mrtvá zóna, kdyby nadcházející volby vyhrál Greg Stillson (Martin Sheen). Naštěstí vše ve svých vizích spatřuje učitel John Smith (Christopher Walken), který po autonehodě získal právě zvláštní schopnost vidět do budoucna. Vzhledem ke svému tragickému osudu se situaci rozhodne řešit po svém. Uznávám, že tu vlastně prezident prezidentem ještě není, ale to, jak ho vykresluje David Cronenberg v jednom ze svých nejlepších filmů, se prostě nezapomíná. Ač tu politika rozhodně není hlavním tématem, scéna, kdy "budoucí" vládce světa vypustí atomovou bombu, patří k tomu nejsilnějšímu, co je v něm k vidění. Společně s úplným závěrem, kdy se Stillson "předvede" v plné parádě, jde o obraz prezidenta, jakého bychom asi nikdo nechtěl. A démonický výkon Martina Sheena to jenom zvýrazňuje. (Vratislav Šálek)
Den nezávislosti (1996) Prezidenta může ohrožovat cokoliv - a nemusí to vždy nutně být takový normální atentátnický zabiják, jakých kráčejí po zemi stovky. Dokonce "to" ani nemusí mít pozemský původ. Píše se rok 1996 a v bývalém pražském kině Sevastopol dochází k mému prvnímu setkání s a) velkolepou sci-fi opěvující Ameriku a Američany, b) osmikanálovým zvukem (zlověstný hukot přilétajících mimozemských flotil, který postupně prošel celým kinosálem od prvních až po poslední řady, mi z hlavy už nikdo nevymaže), c) filmem "s prezidentem" (do té doby jsem myslela, že zobrazovat prezidenta ve filmu je zakázané, vážně). Den nezávislosti, ohrožený sympatický prezident Bill Pullman, statečný a svérázný voják Will Smith, mimozemšťané, "God bless America", stokrát převyprávěný, ale stále atraktivní a dobře podaný příběh o tom, že Američanů si máme vážit, protože oni jediní nás zachrání před zlými emzáky. A epická, zábavná, popcornová sci-fi, která si nehraje na nic víc. Roland Emmerich odvedl vynikající režisérský výkon, který si vysloužil Oscara za vizuální efekty a nominaci za zvuk. Není na škodu si občas zavzpomínat. (Amaya Tomanová)
Duel Frost/Nixon (2008) Pamatujete si recenze, kde na konci stálo, že pokud milujete hnědou barvu a pizzu, přičtěte si dvacet procent? Pizzu nejím a hnědou nesnáším, zato pro ředitele zeměkoule a dočasné nájemníky Bílého domu mám odjakživa až nezdravou filmovou slabost. Všichni fiktivní američtí prezidenti se však nevyrovnají jedinému - těm skutečným prezidentům. V Lincolnovi nedávno oscarově exceloval Daniel Day-Lewis, všichni dokonale známe atentát na JFK, ale vůbec nejzajímavějším prezidentským filmem zůstává jednoznačně docudrama o dvou hercích a jedné zásadní partii na politické šachovnici, Duel Frost/Nixon. Tenhle film Rona Howarda nám ukazuje fascinující intelektuální a morální souboj amerického prezidenta Richarda Nixona a břitkého britského novináře Davida Frosta. Pokud si myslíte, že konverzační drama je nuda, tihle dva vás při svých rozhovorech vyvedou z omylu: jejich souboj má rysy boxerského thrilleru, který vás drží pevně pod krkem. Jde o moc. Jde o pravdu. Jde o historii. Jde o amerického prezidenta. Prvního prezidenta, který kvůli Watergate rezignoval na nejdůležitější křeslo na světě. Frank Langella v titulní roli není jako Nixon, on na dvě hodiny Nixonem skutečně je. Vlastně je to asi jediný způsob, jak dostat amerického prezidenta na návštěvu až k vám domů. (Natálie Bergerová)
A kteří filmoví američtí prezidenti zaujali vás?
