Každý nový film australského režiséra Baze Luhrmanna je vždy velkou událostí vzbuzující nemalá očekávání. Mimo jiné také proto, že jeho filmografie je zatím poměrně skromná a čítá pouhé čtyři celovečerní filmy natočené v časovém horizontu šestnácti let. Jistě ho nelze řadit k plodným autorům typu Woodyho Allena, který točí stabilním tempem jeden film ročně. Zatímco mnozí Allenovi vyčítají, že tak činí na úkor kvality svých filmů, u Luhrmanna je tomu právě naopak. Jeho nízká produkce je pro diváky i kritiky zárukou vysokých kvalit a jeho snímky jsou proto téměř bezvýhradně diváky i kritikou přijímány s nadšením, především pro jejich vizuální podobu. Hned uvedu, že nepatřím mezi tvůrcovy fanoušky. Uznávám, že jeho filmy jsou originální, přesto mě prozatím neoslovily a pokusím se stručně vysvětlit proč. Jeho nejoceňovanějším dílem je patrně muzikál Moulin Rouge. Mě osobně tento barvami a hudbou hýřící spektákl nechal chladným. Jeho specifický styl, který zde dovedl pro jedny v dokonalost a nádheru, pro mě v nesnesitelnou absurditu, je chápan jako dokonalá ukázka filmové postmoderny. Luhrmann, těžící z klipové a reklamní estetiky, ji prezentuje jako zběsilý audiovizuální koktejl „bez“ hranic a Moulin Rouge je toho nejukázkovějším příkladem. Hudební a vizuální složku tu dotáhl do extrému a estetiku kýče povýšil na svůj hlavní tvůrčí princip a „trademark“. Ve svém dalším filmu Austrálie, epickém melodramatu z doby druhé světové války, se od svého osobitého stylu poněkud odchýlil a nabídl konvenčněji podaný příběh. Co lze tedy čekat od jeho nového snímku natočeného tentokrát ve 3D technologii? Upřímně řečeno se divím tomu, že si jako svůj další projekt vybral právě adaptaci Velkého Gatsbyho. Pamětníci a možná i někteří mladší diváci můžou znát poslední filmovou verzi s Robertem Redfordem a Miou Farrow, kterou natočil Jack Clayton podle scénáře Francise Forda Coppoly v roce 1974. Tvůrci si tenkrát také slibovali od svého filmu obrovský úspěch, ale ani zvučnost jmen v titulcích tehdy nezabránila, aby Velký Gatsby propadl jak komerčně, tak i umělecky. Na druhé straně tuším, proč sáhl Luhrmann zrovna po této předloze. Mohl tak učinit nejen právě proto, že poslední filmová adaptace dopadla nevalně, ale hlavně z toho důvodu, že mu tato látka nabídla možnost uplatnit v ní svůj osobitý, dalo by se už říci „luhrmannovský“ styl. Zatímco v Romeu a Julii převedl klasický Shakespearův text do moderní doby, zde zanechal Fitzgeraldovu předlohu zasazenou v dobových reáliích. Jsem přesvědčen, že Velký Gatsby bude stylově navazovat na Moulin Rouge. Očekávám podobné audiovizuální orgie, jen s tím rozdílem, že neonovou Paříž na sklonku devatenáctého století tu nahradí jazzový, ale také neonový New York dvacátých let minulého století. Lze čekat i podobně nekonvenční přístup v soundtracku spočívající v angažování moderních interpretů z rozdílných hudebních žánrů, jak to předvedl už v Romeovi a Julii nebo v Moulin Rouge. Zde se diváci a Luhrmannovi fanoušci můžou těšit mimo jiné na rappera Jaye-Z a Kanye Westa nebo na rockera Jacka Whitea. Samozřejmě nemalým lákadlem je také herecké obsazení. V titulních rolích Jaye a Daisy se představí hvězdný Leonardo DiCaprio, s kterým režisér spolupracoval už ve zmiňované shakespearovské adaptaci a britská herečka Carey Mulligan. V dalších rolích se objeví ještě Tobey Maguire jako vypravěč filmu Nick Carraway a Joel Edgerton. O tom, zda bude mít Baz Luhrmann s Velkým Gatsbym tentokrát více štěstí než Clayton před téměř čtyřiceti lety, se můžete zanedlouho přesvědčit na vlastní oči (i uši) v našich kinech, kde má film premiéru 16. května 2013.
Oficiální trailer filmu Velký Gatsby