Tina (Alice Lowe) a Chris (Steve Oram) jsou na první pohled obyčejní třicátníci, co se své tříměsíční randění rozhodnou upevnit menším road tripem. Tina za sebou sice s výčitkami nechává starou, manipulativní matku, bílý karavan a mapa plná značek ale věstí více méně bezstarostnou dovolenou plnou odboček po jeskyních, viaduktech nebo třeba muzeu pastelek. A bezstarostná taky je, dokud zamilovaný pár nestihnou dvě „menší komplikace“. První z nich je předvídatelná. Přikrášlený zdravotní stav Tininy matky zavelí, aby se zodpovědná dcera urychleně vrátila domů. Druhý je v porovnání s tím minimální. Konkrétně o rozměru papírového obalu od zmrzliny. Ten totiž neuváženě odhodí jeden z návštěvníků vyhlídkové tramvaje přímo na podlahu a rozpálí tím Chrise doběla. A nevědomky tak odstartuje řetězec tragikomických událostí. Jak už bylo nastíněno v úvodu, mladý pár má neobvyklou kratochvíli. Po incidentu v tramvaji chopí Chris spravedlnost do svých rukou, respektive chopí se volantu, a s nedisciplinovaným potížistou naloží po svém. První čin se ještě dá navléknout jako nehoda, druhý akt už v takovém obalu praská ve švech. Po třetím už se netřeba s nějakým štítkováním zdržovat. Vražednou rallye po anglických památkách můžeme považovat za zahájenou. Téma snímku není žádná velká novinka. Vraždění jakožto ne pouhý prostředek k cíli, ale jako konečnou destinaci bylo naposledy k vidění třeba v komedii Bůh žehnej Americe. Smrtelně nemocný Frank a jeho šestnáctiletá spolupachatelka se v ní rozhodli ztrestat konzumní Ameriku. Tina a Chris trestají kohokoliv, kdo se jim nějakým způsobem připlete do cesty. Žádné vyšší úmysly. Žádná lítost. Pravidla jsou jasná. A co provedení? Sightseers mají nálepku černé komedie. Co v nich má být právě ta „černá“, je víc než jasné už z traileru. Skřípění kol, údery kamenem, pády a následná tragikomika "bonnie-a-clydeovského" počínání dvou hlavních hrdinů je nosným pilířem celého filmu. Dva zamilovaní sérioví vrazi, kteří sotva setřou krev z pneumatik, zamíří k místní zvonici, mají reprezentovat dva protipóly černé komedie: střídání všednosti a absurdních extrémů. A to sice Sightseers dělají, ale zoufale málo. Největší slabinou snímku je totiž jeho žánrová nevyrovnanost. Mimo černou komedii má totiž často našlápnuto k naturalistické romanci a občas se mu podaří zabrousit i do vod psychologického dramatu. Právě k třetímu zmíněnému má ostatně ideální predispozice. Režie se totiž ujal Ben Wheatley, který diváky zděsil svým syrovým Seznamem smrti - zopakovat to podobně se dvěma narušenými jedinci se mu ale nepodaří. Sightseers nejsou nikdy příliš znepokojiví, nikdy absurdní přes čáru tak, aby bavili, a těch několik povedených hlášek upadne do konce stopáže v zapomnění rychleji, než s jakou frekvencí přejíždí zvláštní hrdinové z jednoho místa činu na druhé. Žánrovému vyhranění moc nepřidá ani tempo, které si prakticky až do finiše jede v jednom a též akordu. Příběhu schází nejen spád, ale i náznak alespoň nějakého napětí. Sightseers jsou (možná) lahůdkou pro fajnšmekry nebo minimálně bezpečnostní instruktáží pro důvěřivé kempaře. Diváky lačnící po černém humoru ale moc nezasytí. Svou neschopností navodit pocit neklidu na několika místech vyloženě nudí. Na druhou stranu Wheatley sice tápe v obecném směřování příběhu, své slabiny si ale evidentně hojí u klipových scén početného vraždění, které jsou spolu s dobře voleným hudebním podkresem paradoxně to lepší z filmu. Zaujmout dokáže i obsazení Chrise a Tiny, tedy herecká dvojice Steve Oram a Alice Lowe, kteří spolu vytvořili netypický vztah, jenž splňuje alespoň kategorii realistické romance. Mínus to vraždění.

Originální trailer filmu Sightseers