Alimu byl svěřen do péče jeho pětiletý syn, s nímž se ale takřka vůbec nezná. Muž navíc nemá kde bydlet, takže se uchýlí ke své sestře Anně. Ta je ubytuje v garáži, vezme si dítě na starost a situace všech se zlepšuje. Ali získá práci jako vyhazovač v nočním klubu, kde jednoho večera zachrání život krásné Stéphanii. I když mu připadá nedosažitelná, dá jí své telefonní číslo. A v momentě, kdy se Stéphanie těžce zraní při cvičení kosatek, je jejich sblížení otázkou jediného telefonátu. Oba se pod vlivem těžkých životních situací, kterými prošli, mění a mají na sebe přímo blahodárný vliv. Další překážky už na ně ale číhají. Ač drama Na dřeň vychází z povídek Craiga Davidsona, Stéphanie ani Ali se v nich neobjeví. Tvůrci se zkrátka knihou pouze inspirovali a na jejím ději postavili zcela nový příběh. A možná právě ten je kamenem úrazu celého snímku. Režisér a scenárista Jacques Audiard totiž natočil film velmi silných momentů, kterých je tu hned několik. Kupříkladu ona klíčová nehoda, která postihne hlavní ženskou hrdinku, je zpracována hodně emotivně a nikoho nenechá chladným. Stejně tak scéna, v níž jde o život malého dítěte, je dost mrazivá a výborně natočená. Jenomže všechny takové chvíle zanikají v unylém a nevyrovnaném tempu, které je pro film charakteristické. Na jednu zajímavou a strhující pasáž připadají dvě nepříliš záživné a ryze průměrné. Je to obrovská škoda, neboť Na dřeň i přes svůj obyčejný námět má vysoký potenciál, který by se dal využít rozhodně lépe a více. O to víc, že jde o evropský (konkrétně francouzský) snímek, který by se nemusel divákovi podbízet a mohl by ho donutit k zamyšlení a vlastně i spolupráci. Navíc dovede dobře pracovat i s nezbytnými klišé, která se tu objeví. Režisérovi přitom hraje do karet i obsazení. Marion Cotillard je jako vždy vynikající a psychologickou proměnu své postavy zvládá bez větších problémů. Příliš nezaostává ani u nás ne tolik známý Matthias Schoenaerts, jemuž lze také věřit úplně cokoli. Navíc mezi nimi funguje ona potřebná a v tomto případě zvláštní chemie, takže si není nač stěžovat. A je to jedině dobře, neboť oba hlavní charaktery nejsou příliš sympatické - ona je klasický příklad povrchní a provokativní ženy, která potřebuje obdiv mužů, zároveň je pro většinu z nich nedostupná, on je zase jednoduchý a záletnický a věci moc neřeší. A právě jen díky výtečným představitelům si oba svým způsobem diváka získají a jejich osud jim tedy není lhostejný. Režírujícímu Audiardovi se také podařila vytvořit solidní atmosféra a spolehnout se může i na krásnou kameru, která někdy kreslí vskutku nádherné kompozice, na něž je radost pohledět. Za zmínku určitě stojí i působivá hudba Alexandra Desplata. Řemeslně jde o poměrně zdařilý snímek, který má co nabídnout. Důležitou roli v příběhu hrají i pouliční zápasy, jimiž si Ali později vydělává na živobytí, které jsou natočeny velmi dobře a správně syrově, což se do nastalé atmosféry perfektně hodí. Pozitivem je i to, že si takřka nevšimnete nenápadných digitálních efektů, jejichž úloha je zde taktéž významná. O to víc zamrzí, že režisér selhává právě ve chvílích, kdy by měl být jistější. Sice z diváka netahá laciné emoce a působí neprvoplánově, jenže většinu scén příliš natahuje a ty tudíž nefungují tak, jak by měly a víceméně vyšumí. Délka dvou hodin se navíc bohužel ukazuje být lehce přetažená, protože minimálně dvacet minut mohlo skončit ve střižně a nic by se nestalo. Někomu taktéž mohou vadit erotické scény, které jsou možná zbytečně otevřené a někdy samoúčelné. Pánské osazenstvo na nich ale určitě potěší fakt, že uvidí odhalenou hruď krásky Marion Cotillard. Tím pádem ani výsledek není tolik působivý a ve většině diváků zanechá spíše rozpačité dojmy. Po zhlédnutí se neubráníte pocitu, že vše mohlo být intezivnější, působivější a "dojemnější". Takhle je Na dřeň pouze zajímavou evropskou romancí, která zůstala v půli cesty a nevyužila všech možností, které se jí nabízely. Dvakrát škoda.

Originální trailer filmu Na dřeň