Šedesát milionů diváků ve více než čtyřiceti zemích světa – taková je bilance jednoho z nejslavnějších muzikálů, který byl kdy pro Broadway napsán. Bylo jen otázkou času, kdy nějakou chytrou hlavu napadne, jak dobrý byznys by znamenalo přenést tuto show na stříbrné plátno. Tohoto nesnadného úkolu se zhostil oscarový Tom Hooper, na něhož byly po Králově řeči kladeny velké nároky. Přizval si ke své práci největší současné hvězdy červeného koberce a vznikla z toho pozoruhodná podívaná, která se kinům jen tak nestává. Soundtrack je v tomto filmu v podstatě jeho esencí, protože bez něj se vůbec nic nedozvíte. Dialogů je v stopadesátiminutovém filmu tak pomálu, že když nevěnujete pozornost písním, jste mimo. Jak již bylo řečeno, film je postaven na muzikálové verzi, kterou napsal v roce 1980 Claude-Michel Schoenberg. Muzikál obsahuje skoro padesát originálních písní, z nichž některé vešly ve všeobecné povědomí díky pozdějším předělávkám slavných interpretů. Ve filmu je kvůli omezené délce použita jen dvacítka z nich, což je rozhodně dostatek, aby nezanikla zápletka filmu a stopáž OSTčka dosáhla na vcelku běžných pětašedesát minut. Film se od svých starších kolegů výrazně liší technikou, kterou byly jednotlivé tracky natáčeny. Ačkoliv běžně se písně pro filmový muzikál předtáčí ve studiu a pak herci už jen otvírají ústa na správná slova, Tom Hooper na to šel po svém. Většina skladeb se nahrávala přímo na place během natáčení a to mnohdy v rámci jediného záběru. Režisér to odůvodnil tak, že chtěl, aby zvuk zněl opravdu syrově a posiloval tak autentičnost celého filmu. Úvodní písní, která vás doslova vtáhne do Francie počátku 19. století, je track Look Down. V něm se rozezvučí mohutné žestě v popředí s pozouny a trubkami, které předchází do sborovému zpěvu otroků v přístavu. Mezi nimi po chvíli vyniknou hlasy ústředních rivalů – inspektora Javerta v podání Russella Crowa a Jeana Valjeana, kterého si zahrál Hugh Jackman. Na začátku to ještě možná tolik nevyzní, ale Hugh Jackman, který paradoxně ztvárnil hlavní postavu, je nejhorším zpěvákem ve filmu. Před samotným natáčením dostal pochopitelně dobrou pěveckou průpravu, avšak přehnaným vibratem a pokusy o protáhlé operní vokály opravdu nedovedl zakrýt, že tři čtvrtě filmu jen skřehotavě recituje. Lehce zarážející je potom nominace na Zlatý Glóbus pro Claude-Michela Schoenberga za píseň Suddenly, kterou ve filmu nazpíval právě Jackman. Kapitálním kouskem, kdy zvažujete, zda to celé není jen velká parodie na zpěv, je ale až track Bring Him Home. To je však první a poslední kámen úrazu celého filmu. Ostatním se jejich party daří dotáhnout na velmi slušnou úroveň. Russell Crowe je pro mě asi tak stejně velkým pěveckým překvapením, jako byl Ewan McGregor v Moulin Rouge. Jeho pozoruhodná barva a plné hloubky dělají z tracků Stars a Javert’s Suicide ty nejzajímavější z celého soundtracku. Další, kdo oplývá nečekaným pěveckým talentem, je bezpochyby Anne Hathaway, jejíž podání I Dremed A Dream doslova bere dech. Píseň, která se dočkala kolem třiceti coverů zapůsobí v množství ne úplně známých melodií jako vůně domova, závan něčeho důvěrně známého. Ostatní účinkující jsou vcelku sázkou na jistotu. Mohla by snad chybět dvojice Helena Bonham Carter a Sacha Baron Cohen, kteří už dokázali svoje pěvecké i komediální kvality ve Sweeney Todd? Jejich verze Master Of The House je energickou taškařicí vedle ostatních povětšinou vážnějších tracků a příjemně bourá lehkou jednotvárnost soundtracku. A od Amandy Seyfried po Mamma Mia! už nikdo ani neočekával, nic menšího než špičkový výkon. Škoda jen, že nedostala více prostoru. Kromě filmových tváří byli do snímku obsazeni dokonce i dva herci, kteří na Broadwayi vystupují přímo v tomto muzikálu. Šanci předvést své pěvecké umění dostal Colm Wilkinson v roli biskupa, který si Hugh Jackmanem zazpíval píseň The Bishop. Ve skutečném muzikálu hraje Wilkinson právě Jackmanův part Jeana Valjeana. Stejnou roli jako na prknech, která znamenají svět, dostala Samantha Barks. Ztvárnila postavu Eponine, které patří sólo v písni On My Own. Její verze sice nedosahuje pohádkového zpěvu Barbry Streisand, ale emocionální hloubku bezpochyby nepostrádá. Závěrem stojí za zmínku i sborové písně One Day More, At The End Of The Day, ale zejména pak Red & Black, která mi zněla v hlavě ještě dlouho po závěrečných titulcích. Bídníci se pro mě stali velkým překvapením a po dvou letech, co si premiéru odbyl muzikál Na vlásku, jsem si muzikálový soundtrack opět opravdu užila. A ačkoliv není rozverný jako Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street nebo líbivý jako zmiňovaný Na vlásku, určitě patří do sbírky sběratelů kvalitní filmové hudby.
Album: VA - Les Misérables OST
Celkový čas: 65:18
Skladby: Look Down – Hugh Jackman // The Bishop – Colm Wilkinson // Valjean’s Soliloquy – Hugh Jackman // At The End Of The Day – Hugh Jackman // I Dreamed A Dream – Anne Hathaway // The Confrontation – Hugh Jackman // Castle On A Cloud – Isabelle Allen // Master Of The House – Sacha Baron Cohen // Suddenly – Hugh Jackman // Stars – Russell Crowe // ABC Cafe / Red And Black – Eddie Redmayne // In My Life / A Heart Full Of Love – Amanda Seyfried // On My Own – Samantha Banks // One Day More – Les Misérables Cast // Drink With Me – Eddie Redmayne // Bring Him Home – Hugh Jackman // The Final Battle – Les Misérables Cast // Javert’s Suicide – Russell Crowe // Empty Chairs At Empty Tables – Eddie Redmayne // Epilogue – Amanda Seyfried
I Dreamed A Dream - Anne Hathaway