Před nějakými deseti lety pobláznil režisér Peter Jackson svět a natočil komplexní trilogii na základě románu J. R. R. Tolkiena. Úspěch zaznamenala nejen komerční, ale také u odborné veřejnosti, o čemž svědčí i to, že poslední část s názvem Pán prstenů: Návrat krále získala rekordních jedenáct Oscarů. A vzhledem k tomu, že téma nebylo úplně vyčerpáno, bylo jen otázkou času, kdy se k němu tvůrce znovu vrátí. A ta chvíle přišla právě teď. Ve středu dění se tentokráte ocitá Bilbo Pytlík, který má rád svůj klid a nejraději by jen pokuřoval dýmku před svým baráčkem. To mu ale nedopřeje čaroděj Gandalf Šedý, který ho přemluví k účasti na dobrodružné výpravě, jejímž cílem je získat zpátky trpasličí království Erebor, které před mnoha lety zničil Drak Šmak. Bilbo se tak setkává s třinácti trpaslíky, které vede hrdinný Thorin. Cesta to ale bude daleká a plná nejrůznějších nástrah. Tou asi největší se pro Bilba stane setkání s šíleným Glumem, které mu změní život, protože se mu podaří získat prsten nezměrné moci. Hobit, který dějově předchází epickému Pánovi prstenů, je útlá kniha, která je laděna spíše pohádkově a zaměřena je na mladší čtenáře. Když bylo proto ohlášeno, že i z něj vznikne trilogie, začaly se objevovat první rozpaky. A nutno říct, že zcela oprávněné. Jestli něco bije na úvodním dílu prequelové trilogie Hobit: Neočekávaná cesta do očí, je to fakt, že příběh je až nezdravě prodlužovaný. Takřka tříhodinová délka trpí zejména v rozjezdu, který je vskutku pomalý a místo třičtvrtěhodiny by klidně mohl zabírat pouhých deset minut. Veškeré povídání v tuto chvíli není tolik záživné a vyloženě brzdí vše, co se děje později. Snaha natahovat za každou cenu je tu hodně znát. Pokud bych měl prvního Hobita charakterizovat pár slovy, použil bych termíny sázka na jistotu a úlitba fanouškům. Jen oni asi plně docení Jacksonovu snahu křečovitě obě ságy propojit. Když se na začátku objeví starý Bilbo (Ian Holm) a na pár vteřin i Frodo (Elijah Wood), je to pro zaryté tolkienovce asi roztomilé připomenutí toho, co se nastartovalo před deseti lety, Význam v ději je ale nulový. Stejně tak veškerá setkávání už známých postav jsou tu víceméně kvůli natažení stopáže a jakési nostalgii. A je paradoxní, že ač film trvá takřka tři hodiny, tvůrce nedokáže nové charaktery nějakým způsobem pořádně představit a odlišit. Zatímco ve Společenstvu měl každý člen uskupení něco osobitého, zde vás zaujmou tak maximálně tři trpaslíci. Ostatní jsou víceméně do počtu. A to bohužel platí skoro o všech. Osobně tu postrádám hlubší psychologii a částečně i motivaci, která není tak úplně jasná. Snímek se mění ve sled epizod, v nichž se opět odněkud někam putuje a mezi tím se hodně povídá. Pokud tohle v předchozích filmech fungovalo, zde už se to nedá tak úplně říct, proto Hobit: Neočekávaná cesta nedrží pohromadě a dost se tříští na minipříběhy, které jsou tu více, tu méně zajímavé. Tempo je z toho důvodu hodně nevyrovnané a na dvě našlapané akční scény připadá jedna příliš pomalá a ne moc zajímavá. Když už jsem zmiňoval akci, která tu pochopitelně nechybí, sluší se říct, že Peter Jackson ji zvládá velmi dobře. Kvůli 3D, které mimochodem není překvapivě tak zásadní a až na výjimky není příliš znát, je ale většinou zahalena do tmavých barev, tudíz z ní není moc vidět a tím pádem je značně kontraproduktivní. Nápad, že nechá bojovat dvě oživlé skály, je možná fajn, pokud z toho ovšem vidíte jen dvě tmavé skvrny, není to dobře a tvůrce z toho pak vychází jako poražený. Je také veliká škoda, že Jackson tentokráte neukočíroval své megalomanství a epické bojové scény se místy mění v přehlídku digitálních efektů, které jsou sice na velmi vysoké úrovni, pořád ale poznáme, že je vše vytvořeno jen na základě počítačů. Pokud tedy patříte stejně jako já k příznivcům decentní pomoci jedniček a nul, tady budete hodně trpět. Navíc se v průběhu stopáže akce příliš neobměňuje a za chvíli upadá do stereotypu a nabízí pořád ty samé kamerové průlety a oblety, tu samou choreografii a v podstatě tytéž aktéry. Oním neustálým opakováním a blouděním v kruhu bychom mohli argumentovat vlastně i ve zbytku filmu. I ty sebekrásnější panoramatické záběry na opět uchvacující Středozem (čili Nový Zéland) brzy omrzí a tvůrci bohužel nepřijdou s ničím novým nebo alespoň nápaditým. Pravověrným fandům ale tohle asi opravdu vadit nebude. S obsazením nemá cenu ztrácet příliš místa - Martin Freeman je v titulní roli velmi dobrý, ačkoli jeho úloha v příběhu zatím není tak zásadní (ačkoli se to z názvu může zdát) a "starou gardu" v čele s Ianem McKellenem netřeba komentovat. Nikoho výraznějšího už tu vlastně nenajdete, a i když se Richard Armitage hodně snaží, ve srovnání s podobnou rolí Vigga Mortensena v původní trilogii však drtivě prohrává. Tuzemského diváka může mrzet i to, že pokud půjde na 3D verzi filmu, uvidí ji dabovanou (nezvolí-li tedy IMAX, kde běží jako jediná u nás v originále). Dabing je pouze průměrný a jinak velmi slušnou atmosféru poměrně zabíjí příliš rutinním přednesem dabérů. Ti ani v emotivnějších scénách nepřitlačí a stále znějí, jako když pouze předčítají text. Asi nejmarkantnější je to u jinak skvostně zvládnuté scény s Glumem, jehož české znění přechází do nechtěné parodie a brilatní herecký výkon Andyho Serkise tak dost devalvuje. Nezaujatý pozorovatel může litovat toho, že pro režii původně plánovaný Guillermo del Toro nakonec z projektu vycouval. Hobit: Neočekávaná cesta je totiž filmem pouze pro fanoušky Tolkiena a předchozích snímků. V rukou Petera Jacksona se z něj stal velmi slušný biják, který je ale dost zaměnitelný s libovolným dílem Pána prstenů. Nový přístup by v tomto případě byl jen a jen ku prospěchu věci.

Český trailer filmu Hobit: Neočekávaná cesta