Joyce (Nancy Olson) je sekretářka zámožného podnikatele Henryho Murchisona. Cestou vlakem od svého chlebodárce uvidí nastoupit dva muže, kteří přijeli na nástupiště stejným autem, a přesto si sedli ve vlaku každý jinam. Jeden z nich má navíc pod kabátem bouchačku. Uvědomělá mladá žena se rozhodne toto okamžitě ohlásit průvodčímu, který ji ve stanici předá drážnímu policistovi Calhounovi (William Holden). Společně pak oba podezřelé muže sledují a zjistí, že na nádraží uložili do skříňky kufr, jehož klíček pak zalepili do obálky a vhodili do schránky. Když policista skříňku otevře, dívka s hrůzou zjistí, že v kufru se nacházejí věci podnikatelovy slepé dcery Lorny. Telefonát domů potvrdí nejhorší obavy, že Lorna se stala obětí únosu. Hodiny neúprosně tikají a s každou minutou se Lornina šance na přežití snižuje. Calhoun ani další policisté však neskládají ruce do klína a po stopách únosců vyrážejí. A pěkně nekompromisně. Krakovský rodák Rudolph Maté proslul nejprve především jako kameraman, když v letech 1940-44 byl každoročně nominován na Oscara za nejlepší kameru ve snímcích jako Zahraniční dopisovatel, Sahara nebo Modelka. Milovníci noiru ho mají ale zafixovaného především jako režiséra zásadního kousku D.O.A. aneb česky nepěkně 24 hodin do smrti. Druhým, méně známým, ale možná ještě vydařenějším režijním počinem je právě Union Station ze stejného roku. Úplně nejlepší je na snímku jeho ďábelská rychlost a spousta adrenalinových scén. Při svých osmdesáti minutách má stylově tempo rozjetého rychlíku, který (skoro) nezastaví od začátku až do konce. Nezdržujeme se s nějakou velkou představovačkou, během pár minut už Joyce sedí ve vlaku a jeden zvrat stíhá druhý. Když už by se mohlo zdát, že hraní si na schovávanou na nádraží se omrzí, vyrazí policisté sledovat únosce do města a podobně. Neříkám, že jste nikdy nic podobného neviděli, ale taková divočina je pro přelom čtyřicátých a padesátých let velmi netypická. Nemluvě o roztomilých detailech jako je padouch ušlapaný rozzuřeným stádem skotu. Co se noirových atributů filmu týče, nezapadá úplně do klasické škatulky (nemáme tu třeba žádné soukromé očko, fatální ženu ani vnitřní komentář hlavního hrdiny), na druhou stranu Union Station docela pěkně stírá nějaké zásadní rozdíly mezi metodami zločinců a policistů. K nejdrsnějším scénám tak patří moment, kdy policisté dostávají informace z únosce tím, že ho málem hodí pod přijíždějící vlak. Předpokládám, že takovému Clintu Eastwoodovi se snímek musel líbit. Jedinou slabinou je tak asi příliš mainstreamový milostný motiv policajta Calhouna a Joyce, který sice není úplně marný díky neodolatelnému kouzlu svých představitelů (Holden a Olson už spolu předtím tokali ve Wilderově ultimátní noirové klasice Sunset Blvd.), nekompromisně rozjetý snímek ale spíš brzdí. Až uvidíte oba Matého zásadní noirové zářezy, doporučuji rozhodně vyzkoušet i něco dalšího z jeho filmografie. Samozřejmě, že jak z té kameramanské (mj. Být, či nebýt či Gilda), tak i té méně známé režijní (western The Violent Men nebo třeba sci-fi When Worlds Collide).

Originální trailer filmu Union Station