5 løgner je lehce propletená síť několika hořkosladkých osudů. První postavou je Ulrik, smutný klaun, který doufá, že se jednou stane něčím víc. A jak tak chodí ve veselé masce nákupním centrem, nakonec mu vzhledem k jeho postavě kromě flašky whiskey mnoho nezůstane. A to i přesto, že se na něj zdánlivě obrátilo štěstí. Pak je tu Kristin, postižená dívka, která pracuje pro Amnesty International. Díky svému postižení je schopná získat pro svého zaměstnavatele mnoho darů, ale zdá se, že to je její jediný životní úspěch. Zamiluje se, nejprve hodně nešťastně do hezkého Alexandera. Ale jsou tady i jiné ženy... Následuje Ragnar - homosexuál, outsider, který si za svou malou penzi jednou za měsíc kupuje milého gigola. Právě jeho osud se nakonec tragicky spojuje s Ulrikem a nakonec je to paradoxně právě člověk, kterého si musel platit, jenž ho neopouští. Nesmíme zapomenout na Ukrajinku Ernu, ženu, která má být deportována z Norska, protože je jednou z nevěst na prodej. Možná ji ale zachrání láska. No a opomenout nelze ani na pohled šťastný manželský pár a jejich dítě trpící Downovým syndromem. Zdá se, že tenhle popis by stačil na docela hlubokou depresi. Režisér Lars Jacobsen ale pravděpodobně nechtěl, aby diváci odcházeli z kina s myšlenkami na sebevraždu. Proto je to tak trochu love story s milým koncem. Proto se tu objevilo několik opravdu vtipných, absurdních situací, jako je takové pohřbívání cheeseburgeru. Nebo když už se konečně rozhodnete pro sebevraždu a zjistíte, že jste vůbec neumřeli. Zároveň ale dokáže všechno najednou otočit, zdramatizovat... a dokáže i dojmout. A za to mu patří velké ocenění. Příjemná stopáž nedovolí, aby se člověk příliš nudil. Rychle následující krátké části jednotlivých příběhů navazují a pomalu odhalují to, co jsme možná tušili, možná ale (zvlášť u Ragnara a chlapce, který s ním jede v autě) vůbec ne. Jak už to u Norů (a jejich sousedů) bývá, už jen vzezření všech herců dělá hodně. Jsou to přesně ti lidé, které můžete potkat na ulici (i když u nás jsou o něco méně blond), lidé, kteří působí úplně normálně. A přesto v jejich životech něco normální není, něco, co musejí skrývat nebo je to trápí. A právě to umějí seveřané skvěle - náhle překvapit opravdu velkým kostlivcem ve skříni. Jejich filmy určitě donutí zamyslet se také nad vlastním životem.
Pro Larse Jacobsena byl snímek 5 løgner prvotinou, což je možná trochu vidět. Něco mohl dotáhnout o něco víc, když už "pět lží", mohl možná všechny příběhy více propojit... Takhle to všechno přece jen působí jako nepřirozený slepenec. Přesto se výraznější výtky hledají špatně a snímek za vidění rozhodně stojí. Poznámka: Film 5 løgner byl promítán v rámci festivalu Severský filmový podzim 2010.