Nejkouzelnější film nejmagičtějšího režiséra v porovnání s šedou branží vyprávějící nadčasovou love story, kterou jsme si v dětství určitě alespoň jednou všichni prožili. Tu nejnevinnější dětskou lásku si prožijete znovu - díky snímku Až vyjde měsíc Wese Andersona.
Prolog: Wes Anderson. Ve vesmíru není člověka jako on, nebo se o něm alespoň ještě neví. Všechny jeho filmy mají vysokou uměleckou hodnotu, a to hlavně pro "ortodoxní andersonovce". A autor recenze se za jednoho hrdě prohlašuje.
Andersonovy typicky piplané scény s pro spoustu lidí nepochopitelnými detaily jsou jeho jasně definovaný fetiš, ve kterém se hbitě a bez pozastavení pohybuje. Toto dění si za svůj čas ve svých filmech zdokonalil na úroveň, která může dost lidí - svým specifickým humorem a smyslem pro vlastní dění jako takové - minout. V případě jeho novinky na tom ale moc nezáleží.
Filmoví fanoušci se o tom ostatně přesvědčují sami – po slušném úspěchu na letošním ročníku mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech a na Sundance dostal snímek
Až vyjde měsíc zelenou i v multiplexové distribuci, je však podivné, že jen v několika vybraných kinech. Mimo Prahu proto s kinovou projekcí moc nepočítejte, což je zrovna u tohoto filmu obrovská škoda. Výpravu do hlavního města proto doporučujeme, vyplatí se.
Wes Anderson do diváku přelévá dojemný příběh, který svou nevinností, zpracováním a upřímnou čistotou vykouzlí nejen opravdu široký úsměv na tváři, ale přinese i jakousi zvláštní vnitřní vyrovnanost, spokojenost. Mezi velkou zásobou českých adjektiv je možné nalézt nějaká alespoň hrubě popisující divákovy pocity. Film je neuvěřitelně roztomilý a přitom zvláštně vážný a pravdivý.
Samotný příběh potom není překážkou, jak tomu v režisérových předchozích filmech mohlo pro mnohé být (zaměření spíše na postavy a dojem), ba naopak. Jeho skloubení s charakteristickou formou je čarovně poetické, stejně jako básně, které se nemusí rýmovat, ale u kterých je vyžadována nějaká tvůrčí vložka.
Dopisová zkratkovitost ve vyznáních hluboké zamilovanosti přebarvována v preciznostech veskrze každé filmové scény je pouhým úvodem do lehkosti, s jakou je příběh prezentován. Ve filmu jsou tyto nadlehčené prvky ještě víc načechrané, než v režisérově předchozí tvorbě, a vyslovují tak filmové kouzlo, které se musí na velkém plátně zažít.
To kouzlo dotváří i povedená stylizace skrz zrnitý vizuál, který společně s mírně technikolórovými barvami a kamerovými hrátkami dotváří ten správný šedesátkový dojem. Poměr úžasně vyvedené formy je s vyprávěním přesně správný, tato rovnováha nového, přístupného a mnohem nevinnějšího
Andersona vryje do paměti, a pokud dopřeje štěstí, i do duše.
Uprchlý skaut Sam v honu za svou jedinou pravou láskou Suzy, který kreslí krajinky, ale sem tam i nějaký ten akt, se bouří proti dospělým autoritám přesně tím správným
Absolventským způsobem. Láska je ústřední výprávěcí bod a ústřední dvojice si okamžitě vytváří velké sympatie diváků, stejně jako ostatní postavy, které se chovají veskrze dobře, to znamená trochu nepřirozeně, ale na to jsme u poněkud divadelnějšího přístupu režiséra zvyklí a vůbec ničemu to nevadí.
Sto procent instantní lásky diváků si osobitý režisér zajistil také malým balíčkem roztomilosti -
Karou Hayward, teprve třináctiletým objevem roku. Svůj první celovečerní film zvládla neuvěřitelně a ve svém věku má obrovský talent a potenciál. Její divadelní kostým havrana tomu pak dodává pomyslnou třešničku na dortu. Stejně přesvědčivý je i její partner
Jared Gilman, který rovněž zvládá ve svém věku herectví na slušné úrovni.
Zbytek ansámblu je de facto
Wesova stará parta.
Bill Murray s režisérem točil už po šesté, ve filmu se rovněž objeví v sympatické roli režisérův blízký přítel a spolupracovník, skvělý
Jason Schwartzman. Do nadstandardu patří skvělý
Bruce Willis, správně úřednicky zlá
Tilda Swinton a
Edward Norton, který se typicky andersonovských otěží chopil výborně a je vidět, že rychle a dobře pochopil, co po něm režisér chce.
Anderson je proslulý také výběrem vysoce osobitých soundtracků do svých děl. Spolupráce s
Alexandrem Desplatem je na několika instrumentálních kouscích silně cítit a filmu padne stejně jako šedesátkové songy, na které si z tancovaček a rádií vzpomenou nejen vaši rodiče. Je směšné zoufat, že by
Wes nechával něco náhodě, zvlášť když jde o jeho zatím nejlepší film.
Spojení
Wese Andersona s rodinou Coppolů přináší to vůbec nejsladší ovoce, jaké se jen mohlo v létě urodit.
Až vyjde měsíc, prožijete si v kinosále tu nejnevinnější dětskou lásku s ním a od té doby to bude jen vaše vzpomínka. Vězte, že tohle umí velmi málo filmů.
Český trailer filmu Až vyjde měsíc