Americký režisér Tim Burton, proslulý komediálními thrillery na pomezí fantasy, ani tentokrát nenechal svou přebujelou fantazii zahálet. Temné stíny vás zavedou do honosného sídla rodiny Collinsových. Do domu, do něhož otiskl rod své jméno i čest, do zámku, který se měl stát „živoucí ukázkou skvělé kombinace evropské elegance a amerického obchodu.“ Jenže cosi se tu před dvěma stoletími zvrtlo. V roce 1752 vypluli Joshua a Naomi Collinsovi se svým malým synem Barnabasem lodí z anglického Liverpoolu, aby začali nový život v Americe. Rodové prokletí však trojici pronásleduje i na druhý konec světa. Poté, co se na Collinsovým zřítí při večerní procházce část domovní fasády, dospívající Barnabas se uchýlí k myšlence, že jeho rodiče nezabila nešťastná náhoda. Dvacet let od příjezdu rodiny mu přitom leží svět u nohou - tedy alespoň celé město Collinsport ve státě Maine. Z bledého Barnabase se stává majitel panství a bohatý pán. Jenže je také notorický playboy a udělá zásadní chybu - zlomí srdce své vlastní služce, krásné Angelique Bouchard (Eva Green). Ta, i přes svůj původ hrdá a nezlomná, se začne mocnému pánovi krvelačně mstít. Majetnická a žárlivá Angelique je čarodějnice každým coulem a usmyslí si, že když Barnabas nebude patřit jí, nebude patřit ani nikomu jinému. Přichystá mu horší osud, než je samotná smrt. Jeho neduživou éterickou snoubenku donutí spáchat sebevraždu skokem z útesu a když se Barnabas vrhá za ní, nejen že ho nechá přežít. Promění ho v upíra a pak ho upálí zaživa. O dvě stě let později se Barnabas dostane náhodou ven z hrobky a přichází do naprosto jiného světa roku 1972. Probuzen je ze spánku skupinou bagristů, kterým samozřejmě okamžitě vysaje z těl krev. Posilněný se vrací na panství Collinwood a zjišťuje, že z kdysi velkolepého sídla zbyly ruiny. Zbytek rozpadlé rodiny přežívá, jak se dá. A každý skrývá své temné tajemství. Hlava rodu, Elizabeth Collins v podání Michelle Pfeiffer, už delší dobu svěřuje svůj osud do rukou dětské psychiatričky (Helena Bonham Carter). Její bratr Roger Collins (Jonny Lee Miller) trpí kleptomanií, z jeho vzpurné patnáctileté dcery Carlony (Chloë Moretz) se vyklube vlkodlak. A desetiletý Rogerův syn David? Předčasně dospělé dítě s vybujelými psychickými neurózami, které se snaží ukočírovat nově příchozí chůva Victoria Winters (Bella Heathcote). Barnabas se vrací mezi své lidi a snaží se okamžitě obnovit zpět zašlý vliv slavné rodiny. Jeho nářky nad ztraceným jměním pozoruje zpovzdálí Angeligue - přežívá v různých podobách obě staletí coby nová ochránkyně Collinsportu. A nejméně je nadšená z Victorie, která je k zbláznění podobná Barnabasově mrtvé ženě Josette a do které se upír opět beznadějně zamiluje. Angeligue, po společné vášnivé noci připravená nastolit s Barnabasem domluvu o příměří, se mu kvůli ní začne znovu mstít. Obnovený rodinný podnik končí opět v plamenech, Roger si balí věci a stěhuje se ze sídla pryč, což špatně snáší malý David, trpící vidinami své zemřelé matky. Naopak Barnabas je kvůli Victorii přestát i fakt, že do začínajících 80. let se upír zásadně nehodí a že zřejmě zpětně neuspěje ani coby hlava rodu. Sníží se dokonce k takovému zvyku, jakým je číštění zubů – a následuje scéna, v níž se před zrcadlem samovolně vznáší kartáček na zuby, leštící upírův tesák. Chvílemi se Depp až podezřele podobá Michaelu Jacksonovi a podobně tragickým postavám amerického showbyznysu, vytrženým z reálného světa. Oproti tomu neodbytná Angeligue při svých intrikách používá zcela reálné zbraně - především své nevadnoucí vnady. Když se jí podaří Barnabase znovu chytit do rakve, na důkaz své nadvlády mu obmotá obličej svými kalhotkami. Milostná scéna obou hlavních záporných postav podkreslená hudbou Barryho Whitea, při níž upír s čarodejnicí nezvladatelně létají v místnosti z rohu do rohu, je v Temných stínech rozhodně vrcholnou pětiminutovkou. Burtonův film na motivy televizní mýdlové opery z přelomu 60. a 70. let minulého století (Burton ten seriál zbožňuje), se pohybuje přesně v rovinách režisérova tolik osobitého smyslu pro humor. Temné stíny nejsou strašidelný horor, nýbrž precizní filmová fraška, dotažená skutečně až do posledního detailu. Za pomoci jakéhosi upířího pohledu z minulosti Tim Burton ve filmu promíchává stoleté dějiny se současností. Sofistikovaný upír tu naráží na zdivočelou patnáctiletou dcerku, jež mu neznalá jeho původu vlepí například otázku: „Seš sjetej nebo co?“ O pár okamžiků později Barnabas s omluvou na rtu posvačí skupinku hippíků levitujících na břehu moře. Doba minisukní a televizorů je pro plátnu vládnoucího Johnyho Deppa výhodná snad jen v tom, že se v ní víceméně schová i jeho podivně nezdravý a vlastně zcela arogantní vzhled. Barnabas nikam nepatří a vůbec ničemu na světě nerozumí, s čímž vlastně celý film počítá jako s hlavním podnětem vtipných scének. Chvílemi to stačí, chvílemi ne. Jak postupně vyplouvají tajemství na povrch, současně se zpomaluje i děj. V poslední třetině tak filmu chybí alespoň malý moment překvapení a všechno do sebe až moc dokonale zapadá. Prokletí Collinsových ale - zdá se - nekončí jen na plátně. Koncem března zemřel původní představitel Barnabase Jonathan Frid. Z nové Burtonovy verze byl prý nadšený. Poklonu mu složil po smrti Depp: „Jonathan Frid byl hlavním důvodem, proč jsem pospíchal jako kluk domů ze školy - abych stihl v televizi Temné stíny. Jeho herecká elegance a kouzlo pro mě zůstanou inspirací jednou provždy.“ Johnny Depp se samosebou ujal postavy Barnabase se vší zodpovědností a profesionalitou a jeho výkon patří opět mezi hlavní lákadla Burtonova remaku. Pod věčně odměřeným pohledem Michelle Pfeiffer nádherně vyniká jeho nenapodobitelný komediální talent.

Český trailer filmu Temné stíny