...aneb Baby nebude sedět v koutě. Držte si bránice, stroj času jede z kopce. Vystupte na bitevním poli ztřeštěné romantické komedie, v níž se střílí ostrými hláškami. A možná přijde i leopard.
Jeden z mých srdcových filmových hrdinů je Indiana Jones. Proto si v tomto
článku zahraju na archeologa a pokusím se otřít prach z celuloidových
vykopávek a pokladů dob dávno minulých. Od laskavého čtenáře to vyžaduje,
aby se mnou udělal onen "leap of faith", krok do neznáma, a cestoval časem
o několik desítek let zpět, do roku 1938.
Zatímco Evropa se pomalu
připravovala na nejhrůznější válečný konflikt v historii, Hollywood
prožíval v třicátých a čtyřicátých létech zlatou éru tzv. screwball comedy,
ztřeštěného podžánru romantické komedie, u kterého buď umřete v křečích
smíchu, nebo budete nevěřícně zírat na plátno, co se to tam k čertu děje.
Protože screwball je vše, jen ne normální. Ženské hrdinky jsou rozkošně
střelené krasavice s citem pro padnoucí hlášky, muži gentlemani s jiskřivým
pohledem, kteří už se dnes nerodí, takže při nyvém civění na zašlé plátno
si průměrná divačka přeje, aby se narodila o osmdesát let dříve. Existují
nějaká screwballová pravidla hry? Říká se, že v lásce a ve válce je
dovoleno vše. Válka mezi pohlavími, která se v dobrém screwballu vede na
vtipné verbální i situační frontě, nemilosrdně útočí všemi nukleárními
zbraněmi na Vaše brániční i srdeční svaly.
Filmy geniálních režisérů jako
Frank Capra, Billy Wilder, George Cukor nebo Ernst Lubitsch dodnes baví
celé generace diváků. Ale žánr není tak úplně mrtvý. Nejznámější poctou
screwballům je sedmdesátkový film Petera Bogdanoviche
Co dál, doktore?,
mezi pohrobky patří i Marshallova
Nevěsta na útěku s Julií
Roberts nebo
Nesnesitelná krutost s Georgem Clooneyem (který vypadá jako
obživlá vzpomínka na Caryho Granta). Svým newyorským neurotickým způsobem
infiltroval tenhle žánr i třeba Woody Allen.
Go get them, Leopard
A pokud mám vybrat toho nejrozpustilejšího zástupce této specifické
čeledi, soutěž jednoznačně vyhrává snímek Howarda Hawkse
Leopardí žena, v
originále
Bringing up Baby. V kinech film potupně propadl, režisér Hawks
byl vyhozen ze svého dalšího projektu a hlavní hvězda Katharine Hepburn se
musela vykoupit ze své vlastní smlouvy. Dnes se ale leopardí eskapády
objevují v čele žebříčků nejlepších komedií všech dob a jsou považovány za
rodinné stříbro žánru.
Roztržitý profesor zoologie má před sňatkem se svou poněkud dominantní
asistentkou Alice, ale jako prototyp potrhlého vědátora ho pochopitelně
zajímá pouze grant pro své muzeum (nomen omen, když se jmenujete Grant, nic
jiného vám nezbývá). Potřebuje tedy udělat ten nejlepší dojem na mecenášku
a jejího právníka, ale kamkoli jde, tam se objeví ta samá bláznivá dívka,
krásná dědička Susan Vance, která jej uvádí do šílených a šílenějších
situací, a tím mu jeho snažení vydatně hatí. Vrcholem jejích eskapád je,
když se David ocitne kdesi v Connecticutu s ochočeným mládětem leoparda s
příznačným jménem Baby, který nadevše miluje psy a píseň
I can give you
anything but love, baby. Ale co se škádlívá, rádo se mívá....
Leopard, v původní povídce panter, se jmenoval Nissa a Katharine Hepburn s
ní báječně vycházela. Zato Cary Grant se téhle velké kočky ohromně bál a v
kontaktních scénách s leopardem využil služeb dubléra. Jaké zklamání, že už
v třicátých letech byla odvaha ženy větší než muže. Ale Katharine tuhle
zbabělost Carymu nedarovala. Jednoho dne uprostřed natáčení mu dala do
šatny obrovského vycpaného leoparda. Zmizel rychlostí blesku. Cary,
pochopitelně.
Místo vršení superlativů nabízím
pět důvodů, proč milovat Leopardí ženu:
1. Cary Grant je romantický i komediální Bůh a když se rozdávalo charisma,
pro jistotu ani neopustil frontu. Jako roztržitý vědátor vláčený bláznivými
nápady jedné dívky je paradoxně stejně mužný jako ve svých maskulinních
"bondovských" rolích. Když vejde před kameru, plátno se rozzáří oním
zvláštním svitem, které uměly vzbudit jen ty nejzářivější hvězdy zlaté
hollywoodské éry. Sex-appeal z něj přímo ukapává, není tedy divu, že dívky
od 9-99 let začnou slintat jako bernardýn nad anglickou slaninou. (Grant
ostatně pochází ze staré dobré Anglie)
2. Katharine Hebpurn je ženou, pro kterou není žádný piedestal dost
vysoký. Její Susan není žádná omdlévající krasavice s roztouženým pohledem,
ale praštěná amazonka, která se zamilovala - a v honbě za svým panem Božským
neváhá jít nejen přes mrtvoly, ale i přes brontosaurovy kosterní
pozůstatky. Je jen na Vás, jestli Vám bude připadat neodolatelná - nebo
nesnesitelná.
3. Vaše bránice se ocitne ve smrtelném ohrožení. Verbální judo, slovní
akrobacie, situační komika, ztřeštěné nápady dívky i suché mužské hlášky,
absurdita na každém kroku. Ďábelsky akční, šíleně zběsilé, v raketovém
tempu, humor a romantika v tom správném poměru. A jako prémie rozjívené
leopardí mládě.
4. Zlatý pár nedělají dvě hvězdy, ale chemie mezi nimi. V
Leopardí ženě to
jiskří tak, že dokonce i nebozí scenáristé při psaní scénáře propadli
kouzlu vzájemné lásky. Základem toho správného chemického koktejlu je
samozřejmě vzájemná přitažlivost, nechybí ale ani škorpení a špičkování,
konverzační přestřelky a špetka ironie.
5. Poprvé je ve filmu použito slůvko gay v sexuálním kontextu. Může za to
improvizovaná, leč geniální hláška Caryho Granta
"I just went gay all of a
sudden," kterou rošťácky okomentoval svůj směšný úbor.
Zapomněla jsem zmínit jeden malý detail. Samozřejmě je to film
černobílý, ale přísahám, že je to jeden z nejbarevnějších filmů, které jsem
kdy viděla.
P.S. Dabing je všeobecně znám jako sériový zabiják vtipu. V případě
screwballových komedií z doby našich prababiček to platí stonásobně.