Nacházíme se v San Francisku počátku čtyřicátých let. Do kanceláře soukromých vyšetřovatelů Sama Spadea a Milese Archera právě vstupuje nová klientka, slečna Ruth Wonderly. Má starost o svou zmizelou sestru, která se měla zaplést s jistým výtečníkem Floydem Thursbym. Z kabelky vytahuje lákavé dvě stovky dolarů, Archer nabídku ochotně přijímá a vydává se dotyčného hledat. V noci zvoní Spadeovi telefon. Jeho parťák je mrtvý. Mrtvý je také Floyd Thursby. Dozvídáme se, že slečna Wonderly nemá sestru a jmenuje se vlastně úplně jinak. Do kanceláře Spadeovi napochoduje skrček s vykulenýma očima jménem Joel Cairo a s pistolí v ruce požaduje vydání sošky černého ptáka. A to je teprve začátek. Adaptace románu jednoho z klíčových autorů tzv. drsné (hardboiled) školy Dashiella Hammetta (dále do ní patřili Raymond Chandler, James M. Cain, Mickey Spillane a další) byl vlastně už třetím pokusem o přenesení téže knihy na plátno. Teprve John Huston jako autor scénáře a debutující režisér pochopil, že rafinovaná a občas těžko sledovatelná zápletka je až druhotná. V první řadě jde o postavy a ty musí být drsné. Sam Spade je zatracený drsňák. Není to klasický hrdina, který se vlastně jen přetvařuje a pod hrubou skořápkou skrývá citlivého sympaťáka. Sam Spade měl poměr s parťákovou manželkou, která je mu teď jen na obtíž, Archerovu smrt nijak dramaticky neprožívá a i ženu, do které se zamiluje, je ochotný bez známky emocí a se suchou hláškou na rtech v mžiku vydat policii. Protože tak to má být. Jestli v něco věří, tak ve svůj kodex hodnot, kterým se řídí. Nelituje se a dělá svou práci. Sam Spade je také Humphrey Bogart ve své nejtypičtější a nejmilovanější poloze, kterou po zbytek kariéry varioval. Stačí si vzpomenout na snímky jako Casablanca, Hluboký spánek, Na opuštěném místě nebo Africká královna. Tady je ale asi nejdrsnější. Řečeno lidově je to hrdina, ale taky dost hajzl. Femme fatale, osudovou ženu, typickou součást noirových vyprávění ztvárňuje Mary Astor. Nedisponuje přitažlivostí chladných krásek, jako byly Rita Hayworth, Gene Tierney, Lana Turner nebo třeba Veronica Lake, ale její "handicap" snižuje skutečnost, že je to dobrá herečka. Člověk jí uvěří, že je schopna chlapům vymluvit díru do hlavy. Vedlejší role nabízejí fanouškům starých filmů dobře známé tváře. Fyzicky výrazně kontrastující dvojici Peter Lorre (Cairo) a Sydney Greenstreet ("Tlusťoch" Gutman, byla to jeho první role ve filmu vůbec a hned získal nominaci na Oscara) doplňuje ještě častý noirový nahravač Elisha Cook jr. Lorre a Greenstreet se mimochodem potkali ve filmech ještě devětkrát (mimo jiné i ve zmiňované Casablance). Filmoví odborníci se ještě nedohodli, jestli je film noir styl, žánr či pouze uzavřený cyklus filmů. Stejně tak každý nepovažuje Maltézského sokola za první film noir (a argumentuje třeba snímkem Stranger on the Third Floor z roku 1940, kde hraje také Peter Lorre). To není až tak důležité. Zařazení Hustonova snímku k noirům je ale jednoznačné. Kromě temného námětu, nejednoznačného hrdiny a osudové ženy je také výrazně stylizován podle vzoru neměckého expresionismu - dramatická práce se světlem a stínem, postavy vykračující ze tmy, světlo propouštěné přes benátské rolety, záběry z podhledu atd. Je pravda, že je to pořád hlavně konverzační film, natočený ve studiu a obsahující málo čisté akce, ale v takovémto luxusním podání si opravdu nelze stěžovat.
Cílem naší rubriky by mělo být hlavně nalákat neznalé diváky ke skutečným perlám americké kinematografie. Ukázat, že černobílé filmy jsou možná hodně staré a používají trochu jiné výrazové prostředky než ty dnešní, ale tvořili je lidé na vrcholu svého oboru. Mnohé z nich dovedou nesmírně potěšit i člověka internetové doby. Chce to jen potlačit předsudky a dát jim šanci. Navíc, jak naznačuje název rubriky, je to jedinečná možnost jak se vydávat proti proudu času. A mimochodem, devětašedesátiletý Maltézský sokol nedávno vyšel i na Blu-rayi. Dá se to označit jinak než jako důkaz nadčasovosti?