Leila Hatami se narodila v Teheránu v roce 1972 do rodiny známého íránského režiséra Aliho Hatamiho (1944 - 1996) a herečky Zari Khoshkam. Již jako dítě se objevila v několika filmech svého otce, nicméně profesionálnímu herectví se začala věnovat až na konci devadesátých let, kdy debutovala ve snímku Dariuse Mehrjuiho Leila (1998). Krátce na to se provdala za svého hereckého partnera z tohoto snímku Aliho Mosaffu, s nímž má dvě děti. V roce 2005 si dokonce zahrála v jeho režijním debutu Portrét neznámé ženy, který byl u nás uveden na festivalu v Karlových Varech. Pozoruhodné role Leila Hatami rovněž ztvárnila v íránských snímcích Istgah-Matrouk (The Deserted Station, 2002) či Ertefae Past (Low Heights, 2002) a jako jedna ze 114 hereček se objevila v Kiarostamiho filmovém experimentu Shirin (2008). Naposledy si ovace vysloužila za výkon ve snímku Asghara Farhadiho Rozchod Nadera a Simin, za nějž byla v Berlíně oceněna Stříbrným medvědem. Při příležitosti uvedení snímku na pražském Festivalu íránských filmům nám ochotně svolila poskytnout rozhovor. S ohledem na vaše rodinné kořeny, věděla jste již jako dítě, že chcete být herečkou?
Vášeň pro natáčení jsem sdílela už od raného věku vzhledem k prostředí, ve kterém jsem vyrůstala, a rolím, které moji rodiče sehráli v íránské kinematografii; mé rozhodnutí bylo z toho důvodu téměř přirozené, abych tak řekla. Měla jste někdy ambice režírovat, jako například váš otec nebo manžel? V Íránu je mnoho úspěšných režisérek...
Abych byla upřímná, nikdy jsem neměla potřebu režírovat, jelikož v mé rodině se vždycky našel někdo, kdo se této role zhostil. Je pravda, že se rovněž živíte jako překladatelka?
Spíše než zaměstnání je to úloha, které si velice vážím a cením a věnuji se jí jako koníčku. Během své dosavadní kariéry jste spolupracovala s řadou významných íránských režisérů jako jsou Darius Mehrjui, Masoud Kimiai, Abbas Kiarostami, Asghar Farhadi... Jak ovlivnili vaše názory a představy o herectví?
Byla jsem vychována a učila jsem se u řady známých režisérů jako Mehrjui, Kimiai a Kiarostami a jejich režijní styly mi vždy vyhovovaly. Svůj filmový vkus jsem si proto vybudovala pod vlivem jejich ideálů a pociťovala jsem absolutní soulad, když jsem s nimi pracovala. Jako profesionální herečka nemohu říci, že by konkrétní režisér sehrál klíčovou roli v mém přístupu k herectví; můj výkon je spíše důsledkem léta trvajícího vystavování se filmu předtím a potom, co jsem se stala profesionálkou. Často hrajete role matek (nebo nastávajících matek), které jsou postaveny před těžké, ale důležité rozhodnutí ohledně budoucnosti svých dětí, jako například ve snímcích Leila, Istgah-Matrouk, Ertefae Past nebo naposled v Rozchodu Nadera a Simin. Která z nich vám byla nejbližší?
Byla jsem schopná nalézt obecné spojení se všemi rolemi, které jsem v těchto filmech hrála, jelikož řešily velmi univerzální problémy. Přemýšlela jste někdy o vychovávání svých dětí v zahraničí tak jako vaše postava v Rozchodu Nadera a Simin? Sama jste studovala v Evropě...
Jsem přesvědčena, že je velmi důležité, aby děti měly možnost vlastní volby a mohly cestovat do zahraničí za účelem intelektuálního růstu obdobně, jak to bylo umožněno mně, když jsem studovala v Evropě. Asghar Farhadi často hovoří o důležitosti zkoušení před samotným natáčením a o důsledném dodržování detailního scénáře. Vyhovuje vám tento přístup, nebo je pro vás lepší mít během natáčení možnost improvizovat?
Všechno závisí na filmu a scénáři. Mnoho herců rádo improvizuje, nicméně Farhadiho zkoušky nám umožňovaly improvizovat ve velmi ukázněné podobě, což nám poskytlo nezbytnou sebedůvěru k tomu, abychom správně uchopili naše role. Jak dlouho jste například nacvičovali úvodní scénu hádky mezi Naderem a Simin, která je natočena v jednom dlouhém statickém záběru?
Z toho, co si pamatuji, to nezabralo dlouhou dobu. Zkoušeli jsme ji jen dvakrát nebo třikrát ráno před samotným natáčením. Překvapil vás úspěch snímku Rozchod Nadera a Simin v Berlíně a následné pozitivní ohlasy v ostatních zemích světa?
Očekávala jsem, že v Berlíně bude úspěšný, ale mezinárodní uznání, které poté následovalo a které bylo samozřejmě zasloužené, mě doslova ohromilo. Dostala jste v souvislosti s úspěchem Farhadiho snímku nabídku pracovat v zahraničí?
No to je na vás to v budoucnu zjistit!