Milý Garry Marshalle, původně jsem ti chtěla popřát šťastný nový rok a poděkovat za mou nejoblíbenější popelkovskou variaci Pretty Woman, která mi coby dítku školou povinnému formulovala základní pravidla romantického vesmíru. Když uvážím, kolikrát jsem viděla padat Julii Roberts do náručí interesantně prošedivělému Gereovi, je s podivem, že ze mě nevyrostla luxusní prostitutka nebo milionářova milenka. Taky jsem tě chtěla poplácat po zádech za všechny instantní romance, které ve své hollywoodské továrně na sny s oblibou vyrábíš stylem "naházíme do toho tolik milionů hvězd, promícháme a ono se to upeče samo". Ve Valentine's Day tenhle recept fungoval tak, až mi z toho rozkošného cukerínu všude kolem zaskočilo. K letošním Vánocům jsi nám, beznadějným romantikům s cynickými sklony, nadělil další filmový dárek - romantickou silvestrovskou mozaiku z New Yorku, města, které nikdy nespí. V noc, kdy něco končí... a něco nového začíná. I když jsem nečekala newyorskou verzi nedostižné Lásky nebeské, hájila jsem tě před všemi, kdo říkali, že to smrdí průšvihem už z traileru. A těšila se na svůj filmový prezent. Nerada to říkám, ale byl to danajský dar, který bych, nebýt zvýšené celní sazby, s chutí zabalila a poslala zpátky přes oceán. Nebo ještě lépe - na jeho dno. Asi to bude znít krutě, ale tvůj film mi připadá jako hromadná smska, ze které si dělá legraci postava Ashtona Kutchera. Nemístně sentimentální, plný klišé a frází, laciný a bez fantazie. Vždycky mi připadalo, že víš, co je roznětkou a co zabijákem romantiky. Tak proč jsi natočil film, v němž se na půlce stopáže závodí (jako) o porod (přičemž všichni víme, že do romantiky patří plození, nikoli rození)? Linie, v níž dva páry chorobným způsobem soutěží o novoroční prémii za první newyorské dítě, je jednak sci-fi (dost pochybuji, že v New Yorku je jedna jediná porodnice) a jednak vtípky a návody "batáty pro táty" z oné čtveřice dělají odporné retardy, což si ani Jessica Biel, ani Sarah Paulson nezaslouží. O několik pater výš v téže nemocnici umírá Robert de Niro za asistence krásné sestřičky Halle Berry. Chápu, že porod a smrt jsou dvěma stránkami téže mince a slouží jako metafora přerodu jednoho roku v druhý, ale kam se poděla romantika, kam zmizela komedie? Že jsou v dalších liniích? Tak to si příště do kina vezmu mikroskop, aby mi náhodou nějaká neunikla. Hřebíkem do rakve je celá spletitá linie točící se kolem jedné velké koule na Times Square. Koule, zjevně nejdůležitější proprieta oslav Nového roku, se zasekla a nechce se jí dolů. Což pochopitelně zdrtí předsedkyni sdružení, dámu v nesnázích, která má kouli na starosti (Hilary Swank). Na chvíli to zachrání dojemným projevem, ale její poslední nadějí je polský elektrikář (mýtická postava, kterou už několik let nikdo neviděl). Nepochopitelně jej hraje Hector Elizondo, tvůj maskot od prvního filmu. Dává ale smysl, když má tak nádherný hlas, aby chabě předstíral polský přízvuk a mluvil lámanou angličtinou? A pardon, vím, že nejsem rodilý Newyorčan, ale co přesně je na tom rozsvíceném objektu tak úchvatného, že je několik set tisíc lidí ochotno zmrznout? Nerada to říkám, ale natočil jsi film s koulí u nohy. A ještě jedna maličkost - co má znamenat to šílené tsunami product placementu na Niveu, copak dnes lidi místo Yankees a Mets fandí krémům proti vráskám? Nemluvě o tom, že trávit Nový rok na Times Square je výsadou turistů z Japonska a venkovanů z Nebrasky, kde by se tu vzalo tolik Newyorčanů? Sama za sebe říkám, že jediná zajímavá postava na celém náměstí je obří plakát Roberta Downeyho coby Sherlocka Holmese. Je tu zoufalá matka (Sarah Jessica Parker), která má zcela předvídatelné a nezajímavé trable s dospívající dcerou (chudák Abigail Breslin odbarvená na blond), na pódiu coby vokalistka defiluje charismatická hvězda Glee Lea Michele. Málem to ale nestihne, protože uvízne ve výtahu s depresivním umělcem Ashtonem Kutcherem. Nakonec se na náměstí vydá i smutná dáma v letech Michelle Pfeiffer - poslední den v roce sebrala odvahu, dala výpověď a teď po New Yorku poletuje s o generaci mladším Zacem Efronem, který jí plní šílené předsevzetí za jediný den, aby od ní dostal pozvánky na exkluzivní party hudební společností. Druhá míza hadr. A protože jsou všechny linie propojeny (přes pokrevní pouto, přes kamarádství, přes postel), na party je řečníkem syn majitelky vydavatelství, playboy Josh Duhamel, hlavní hvězdou nezodpovědný rocker (pěvecky i herecky famózní Jon Bon Jovi), ten, kterému dělá křoví Lea Michele. Rocker má svých starostí dost, protože tu je i jedna krásná blondýnka (Katherine Heigl), s níž má nevyřízené milostné účty. A kdy jindy platit dluhy než poslední den v roce? (Pozn. Janka Ledeckého: Mno, co třeba (aspoň) o Vánocích?) Právě herecky civilní Bon Jovi a neurotická Katherine Heigl v roli šéfky cateringu jsou v celé rádobyromantice jediný skutečně romantický pár. Mají jiskru, dějový oblouk, vtipné hašteření i dojemné momenty. Bohužel v celkové stopáži deset minut. Jediným dalším záchranným kruhem je soundtrack, zejména půvabný souzvuk Bon Joviho a Michele v Have A Little Faith In Me a sólo Ley Michele v tradiční kolážové Auld Lang Syne. A nesmím zapomenout na samotný New York, který hraje, seč mu síly stačí, aby prodal své mrakodrapové katedrály, světla, bulváry i zapomenuté uličky, v nichž pobíhají ty nezajímavé postavy. Ale je to málo, Garry, zoufale málo na to, aby se Šťastný Nový rok vymanil z bahna průměru. Připadám si jako dítě, které si napsalo o knížky Harryho Pottera a pod stromečkem čekal trapný Twilight. Ale abys neřekl, že tě tvoji nejvěrnější opouštějí, dám ti několik dobrých rad místo přání. Vyhoď scenáristku Fugate, místo desítek hvězd sežeň Julii Roberts a vrať se do dob, kdy romantika nezahrnovala nástřih hráze, elektrické obvody a silné morfium. Pusť si pro inspiraci o vánočních svátcích několik screwballů a Curtisovu romantickou encyklopedi. Lásku nebeskou. Je čas vrátit se do učednických let. Protože mít ve filmu tucet hvězd a neumět většinu ani na chviličku rozsvítit, to není hodno romantického mistra.
Český trailer filmu Šťastný Nový rok P. S.: V příloze mého dopisu ti posílám účet za lístek do kina, očekávám, že mi ho v rámci reklamací proplatíš. Bolestné zatím nepožaduji, stačí, když mi slíbíš, že se do příštího roku polepšíš.