Naše metropole už dlouho láká ty nejlepší a nejelitnější hollywoodské filmaře k tomu, aby v ní natočili alespoň část svého nového bijáku. A není se co divit - malebná zákoutí, krásné a staleté památky, temné uličky a hlavně také vynikající zázemí místních studií i pracovníků. K tomu se přidaly velmi výhodné finanční podmínky (ač zrovna tato kapitola prošla a prochází mnoha změnami v závislosti na vládnoucí moci) a tvůrci si nemohli stěžovat. V následujícím článku si připomeneme ty úplně největší a nejznámější snímky, v nichž můžete poznávat notoricky známá místa. Socialistické začátky Za minulého režimu rozhodně nebylo zvykem, aby se v našich končinách natáčely velkolepé americké filmy. Z toho důvodu je poměrně unikátní válečné drama Most u Remagenu, které bylo částečně točené v Mostě (kde souběžně sovětští filmaři pracovali na velkofilmu Osvobození) a nedaleko Davle. Pikantností je fakt, že natáčení bylo přerušeno sovětskou invazí v srpnu 1968, přesto bylo později dokončeno a pozorný divák si při jeho sledování může všimnout i minirolí tehdy známých československých herců. Pochopitelně to byly většinou úlohy beze slov, případně s krátkou životností. Dalším známým jménem, které v Praze realizovalo velkofilm, bylo to českého rodáka Miloše Formana, jenž tu pracoval na pozdějším oscarovém hitu, dramatu Amadeus. Samozřejmě že to nebyla náhoda. Mozart, o němž celý film je, Prahu miloval a uvedl tu premiéru opery Don Giovanni. Komunistickým funkcionářům sice nebylo příliš po vůli nechat tu pracovat československého emigranta, ale vábení tehdy silného dolaru a tak věhlasného jména režiséra nakonec zvítězilo a také díky nádherně nasnímaným tuzemským místům je výsledek perfektní. Pro humorné historky z natáčení vřele doporučuji hodinový film o filmu uvedený na speciální edici DVD. V této době také vznikly filmy, jejichž děj byl situován do našich končin, ale u nás se nenatáčely. Příklady budiž dva. První polovina bondovky Dech života z roku 1987 se sice naoko odehrává v Bratislavě, mluví se v ní slovensky a James Bond tu elegantně zlikviduje vůz veřejné bezpečnosti, ze zištných a poměrně logických důvodů nebylo tvůrcům na našem území povoleno natáčet, takže všechny tyto scény vznikly v rakouské Vídni. Podobně dopadli i filmaři s adaptací Kunderova románu Nesnesitelná lehkost bytí z roku 1988, který má vyprávět o českých lidech žijících v Praze, natáčen byl však v Paříži. Inu, ne vše za minulého režimu prošlo. Velké produkce devadesátých let Po pádu železné opony se najednou otevřely zdánlivě nekonečné možnosti a zahraniční filmaře už politická situace nemusela limitovat. I díky tomu se v Praze v devadesátých letech vytvořilo několik velkolepých filmů. Tím jednoznačně nejznámějším a asi také největším je akční trhák z roku 1996 Mission: Impossible, v němž tajný agent Tom Cruise pátral po pachateli vražd několika svých kolegů. Ta se mimochodem odehrála opravdu na americké ambasádě v Praze, tudíž naše metropole ztvárnila sama sebe. Vedle hvězdy v hlavní roli se na plátně objevilo několik českých aktérů, včetně Marka Vašuta, který se později stal takovým tuzemským hollywoodským poznávacím znamením pro filmy točené u nás. Možná si vzpomenete, kterak se tehdy Tom Cruise - jakožto producent celého filmu - poměrně oprávněně rozčiloval na vládnoucí poměry, neboť tehdejší předseda vlády dokázal prosadit, aby celé produkci byly několikanásobně zvýšeny poplatky za snad všechny výdaje včetně ubytování a podobně. V návalu vzteku prohlašoval, že se do takové země už nikdy nevrátí a odradí od toho celou zámořskou filmovou obec. Naštěstí pro všechny toto slovo nedodržel. Ve stínu takového megaprojektu poté zůstali v devadesátých letech třeba Bídníci z roku 1998, kteří využili mimo jiné i lokace Hradčanského náměstí, nebo Bessonův propadák Johanka z Arku, jehož štáb se však hlavnímu městu zcela vyhnul. Do něho naopak zavítali elitní ruští filmaři, konkrétně režisér Nikita Michalkov, který tu částečně realizoval svůj opus z roku 1998 Lazebník sibiřský. Přesto byly bláznivé devadesátky jasně ve znamení Ethana Hunta. Famózní desetiletka V tzv. nultých letech nastaly přímo pražské žně a v následujících deseti letech jste mohli známé filmové tváře potkat s nadsázkou skoro na každém kroku. Jedním z nejznámějších kousků je nepochybně adaptace komiksového thrilleru Z pekla z roku 2001, kde české hlavní město suplovalo Londýn devatenáctého století a proháněl se v něm samotný Johnny Depp. V Praze tak vyrostly čtyři bloky čtvrti Whitechapel a natáčelo se i v Národním muzeu. Nutno říci, že bratrům Hughesovým se podařilo vytvořit jedinečnou atmosféru. Rok 2002 byl velmi hojným obdobím a do stověžaté matičky zavítaly štáby hned pěti filmů - válečného dramatu Hartova válka, první bourneovky Agent bez minulosti, akčního hororu Blade II, kde se mimochodem naprosto efektně předvedl již zmiňovaný Marek Vašut a větší roli tu ztvárnil Karel Roden, akčního thrilleru XXX a akční komedie Česká spojka. Zatímco v prvních dvou jmenovaných suplovala naše metropole jiná evropská města, v následujících třech bojovala tzv. sama za sebe. A upřímně řečeno moc hezky vykreslena nebyla. Spíše naopak. Stávala se doupětem nemrtvých upírů, prohnilých, nejen ruských mafiánů, rájem neřesti, centrálním spojením mezi západními a východními tajnými službami. Prim v tomto seznamu hraje jednoznačně XXX, v němž nejenže selhávají geografické přesnosti, ale také obyčejní Češi jsou tu zpodobněni jako komické a neschopné figurky. I taková je daň za peníze amerických filmařů. Z bohatého výběru musíme určitě zmínit ještě těžce nepovedené akční fantasy Liga výjimečných, které hlavní domácí média zajímalo hlavně z hlediska účasti megastar Seana Conneryho a také ze smutného faktu, že film vznikal zrovna v době, kdy nejen Prahu zasáhly velké povodně a zničily mimo jiné právě dekorace k filmu v hodnotě sedmi milionů dolarů. Mezi dalšími kousky typu Van Helsing, Vetřelec versus Predátor nebo Rytíři ze Šanghaje nepochybně vyniká zdařilá komiksovka Hellboy z roku 2004. Praha tu nahrazuje mimo jiné i New York, a to včetně jeho metra, objevuje se tu spousta českých tváří (většinou neznámých a namaskovaných k nepoznání) a hlavního záporáka hraje Karel Roden. Z dalších let stojí za zmínku určitě horory Hostel a Doom, adaptace Oliver Twist, fantasy Kletba bratří Grimmů a Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň nebo černá komedie Obchodník se smrtí. Po Huntovi a Bourneovi se do naší metropole konečně v roce 2006 podíval sám James Bond. Debut Daniela Craiga v roli agenta 007 je v předtitulkové sekvenci umístěn přímo do Prahy, děj se poté sice přesouvá z místa na místo, ale hojně využívá i českých lokací, mimo jiné ruzyňského letiště, které tu ale nahrazuje to miamské. Představitel hlavní role se společně se svou bond girl Evou Green dokonce projíždí v pendolinu. Wanted.... a zase Hunt I přes poměrně velké množství v ČR přítomných filmařských štábů už nebyla tuzemská krajina tolik populární. Důvodem byly pochopitelně finance. Zatímco takové Maďarsko, Německo, Irsko nebo Velká Británie měly a mají zavedené daňové pobídky (tzn. že daná země po dokončení natáčení vrátí tvůrcům několik desítek procent nákladů zpět), u nás byly zrušeny. Klesající zájem se začal projevovat v roce 2004 a pokračuje v podstatě dodnes. V červnu roku 2010 však konečně Evropská komise schválila české vládě program finančních pobídek filmovým produkcím. Uvidíme, jak se tato skutečnost projeví v dalších letech. Od uvedené bondovky se sice v Praze natočilo ještě dost filmů (např. Edith Piaf, Hannibal: Zrození, Tristan a Isolda, Jumper...), ale jediným opravdovým blockbusterem bylo akční krimi Wanted z roku 2008. Angelina Jolie se v něm společně s Jamesem McAvoyem prohání opět v pendolinu, v jehož interiéru je možno zahlédnout i plakát našeho prezidenta Václava Klause. Pozorný divák tu spatří také škodovky Favorit a Fabii. Kruh se zatím symbolicky uzavírá na konci tohoto roku, kdy vstupuje do našich kin již čtvrtá Mission: Impossible, s níž se na několik dní vrátila do Prahy její hlavní tvář Tom Cruise, aby tu společně s celým štábem pod vedením Brada Birda natočila některé scény. Výsledek je velmi povedený, i když kvůli tomu, že matka měst tu vystupuje jako Budapešť a Moskva, narazí našinec na některé nechtěně směšné momenty toho typu, že nádvoří Pražského hradu je vstupem do Kremlu, uvnitř něhož je obrovská socha Tomáše Garrigue Masaryka. Ale toto je zbytku světa srdečně jedno. Nezbývá než doufat, že hollywoodské produkce se do našich končin budou opět vracet čím dál častěji, a my tak budeme moci na plátně obdivovat krásy naší země a třeba se někomu poštěstí na vlastní oči spatřit nějakou tu velkou hvězdu.