Osobně se mi moc zamlouvá, jakým směrem se v roce 2011 začala vydávat tuzemská kinematografie. Konečně se tvůrci trošku odvázali a nenechali se limitovat jen prahnutím po komerční líbivosti, ale pokoušeli si o jakýsi přesah a naplnění uměleckých ambicí. Ať už jde o vizuálně unikátního Aloise Nebela, zdařilé drama Dům, solidní Vendetu nebo vynikající Poupata. Do téhle skupiny se teď řadí i slovenský snímek Love. Režisér a scenárista Jakub Kroner v něm vypráví příběh dvou kamarádů Maťa a Tomáše žijících na bratislavském sídlišti a pohybujících se za hranicí zákona, neboť kradou auta. Život jim změní mladá studentka Veronika, do níž se Maťo zamiluje a pochopitelně jí nemůže prozradit, čím ve skutečnosti vydělává peníze. Samo sebou chce ze dne na den s nelegální činností skončit, nechá se ale přemluvit na opravdu poslední akci, která by ho měla zajistit na delší dobu. Jak už to ale v takových případech bývá, poslední krok bývá nejtěžší, tudíž se všechno dost zamotá a pravda chtě, nechtě vychází najevo. Jestli se dá něco konkrétního na filmu vyzdvihnout, je to naprostá a fungující autenticita. Po celou hodinu a půl vůbec nemáte pocit žádného kalkulu nebo vyumělkovanosti. Spíše si připadáte, jako když sledujete záznam z určité životní fáze dvou skutečných lidí, kterou jim blízký třetí člověk zachytil na kameru. Samozřejmě plně profesionálně. Tohle je plusový bod už na úvod. A určitě není poslední. Velký díl zdání autenticity leží na hereckém ansámblu. U nás takřka neznámí herci (na Slovensku se dostali do povědomí díky seriálům a divadlu) podávají obdivuhodné výkony a vytknout jim nelze vůbec nic. Michal Nemtuda a Jakub Gogál jsou tak sehraní, že jim celoživotní kamarádství bez problému uvěříte, Kristina Svarinská mezi ně přesně zapadá. Není typem prvoplánové krásky, ale naopak něžné a křehké bytosti a vůbec se Maťovi nedivíte, že by rád dělal kvůli ní něco poctivého. Ústřední trojice táhne na svých bedrech celý film a zvládá to až překvapivě sebevědomě a bez větších problémů. Když se k tomu přidá decentní a nenásilné budování vzájemných vztahů, máme zaděláno na velmi dobré sociální drama. Kroner si dal záležet i na okolním prostředí a bratislavské sídliště zobrazuje až skoro jako nehostinné ghetto, kam by se soudnému člověku nechtělo moc vstoupit. Vše je ještě umocněno vydařenou kamerou, s níž se pracuje velice citlivě a rozumně, takže se zaplaťpánbů nekonají žádné vizuální ani technické orgie. Bez poznámky by neměla zůstat ani minimalistická a značně atmosférická hudba, která skvěle souzní s tím, co se na plátně momentálně děje. Při všech zmiňovaných kladech tak bohužel o to víc vyniknou slabší stránky filmu, k nimž patří hlavně scénář. Na něm je nepochybně vidět, že režisér věděl, co píše a jak to píše, jen je škoda, že se nevyhnul některým klišovitým momentům. Dialogy mezi zamilovanou dvojicí jsou totiž na hraně kýče a obrovsky šustí papírem. Zejména díky výborným hercům ale nejsou směšné. Přesto to hodně zamrzí. Stejně tak se i s přibývajícím vyvrcholením příběhu začínají kupit až moc velké náhody, z nichž je jasně patrné, že Kroner potřeboval nějak propojit všechny linie, které tu řeší. Normálně by to asi tolik nevadilo, ale v kontextu nastolené "reálnosti" je to malinká podpásovka natěšenému divákovi, protože pravděpodobnost toho, co se na konci odehraje, je minimální. Subjektivně poznamenám, že jsem měl problém s úplně posledními minutkami filmu, ve kterých autor dává svým postavám jakous takous naději na nový život. I toto vyvrcholení mi přišlo lehce nereálné a opět méně pravděpodobné, na druhou stranu ho ale chápu, neboť tvůrce chtěl divákům asi naznačit, že všechno špatné se dá jednou změnit. Tohle je ale opravdu čistě můj pohled na věc a celkové hodnocení absolutně neovlivňuje.
Český trailer filmu Love Love je i přes všechny nedokonalosti podařený pokus o sociální drama. Je uvěřitelné, nikdy není trapné a vypadá dost autenticky. Pokud by minimálně takhle vypadal každý český nebo slovenský film, neměli bychom skoro vůbec důvod si stěžovat. Jakub Kroner v tomhle případě strká do kapsy několik svých starších a zkušenějších kolegů. A to je jedině dobře. P. S.: Speciální dík patří českému distributorovi, jenž se velmi správně rozhodl uvést film do kin v původním slovenském znění, protože typická mluva tvoří skoro polovinu celé atmosféry.