Spisovatel sci-fi povídek John W. Campbell sedí u svého pracovního stolu a vychutnává si odpolední čaj s oblíbenými čokoládovými sušenkami. Je mu teprve 28 let, v Evropě hrozí válka a on má za sebou již několik spisovatelských úspěchů (a to ani netuší, kolik jich na něj ještě čeká). Drobky ze sušenky padají na časopis, který si s pýchou v očích prohlíží. Rychle drobečky smete rukou pryč a starostlivě si prohlíží stránky, jestli na nich sušenkový nájezd nezanechal nějaké stopy. Ne, vše je v pořádku. Jeho otištěná povídka Who Goes There? je bez poskvrnky. "To by mě zajímalo," říká si v duchu John, "jestli si mou povídku bude někdo číst i třeba za padesát let. Bude příběh o monstru ukrytém v ledě uprostřed Antarktidy, kterého najde skupinka vědců, probudí ho k životu a on je začne vraždit, vůbec někoho zajímat..?" Odpověď je jednoduchá. Protože hollywood má rád remaky, sequely, prequely... no co si budeme povídat, má prostě rád, když může z jednoho tématu vymáčknout i tu nejposlednější kapičku atraktivity. O to se pokouší i u povídky Who Goes There? spisovatele Johna W. Campbella, jejíž filmovou adaptaci mohli diváci vidět již dvakrát, letos v prosinci budou mít tuto možnost již potřetí. Kdyby tak John tušil... První film, který byl natočen na motivy povídky Who Goes There? se nazývá The Thing From Another World a je pro dnešního diváka úsměvný, ukecaný a v podstatě navždy zapomenutý. Z druhého filmové zpracování povídky vnikl film Věc režiséra Johna Carpentera z roku 1982 a je i dnes diváky považován za podařený klasický horor s dokonalými maskami a atmosférou (a můžeme se v něm kochat mladým Kurtem Russellem). Na rozdíl od prvního filmového zpracování totiž režisér pochopil, co je největší předností celého materiálů - stísněná paranoická atmosféra. Poslední filmové zpracování povídky Who Goes There? se originálnímu příběhu předlohy přibližuje nejvíce. Filmaři nevymysleli lepší název filmu, a tak aby ho alespoň trochu odlišili a aby bylo alespoň trochu jasné, že jde o prequel, nazvali film Věc: Počátek. Pochopili však také režisér a všichni okolo, že by pro dobro filmu měli zachovat především onu tísnivou atmosféru? To se teprve uvidí. A proč je vůbec dobře zachycená atmosféra filmu Věc: Počátek tím, co by ho mohla udělat nadprůměrně dobrým? Jen si to představte - jste uprostřed ledové pouště, najdete nějakou divnou věc, někdo se rozhodne na ni podívat zblízka, ona obživne a pak vás honí a chce vás sníst. Navíc ta věc asi pochází z vesmírů a umí se přetvořit do jakéhokoliv živého organismu, se kterým přijde do styku. Najednou se ocitnete v jakési podivné parodii na hru Kdo je kdo. Nevíte komu věřit, začínáte být paranoidní a jen čekáte, kdy na vás něco vybafne... Samozřejmě, film Věc: Počátek musí být natočen pro uspokojení dnešního diváka. Mimozemšťan bude určitě děsivý a scény krvavé. Animace CGI slibuje (skoro) reálnou podobu monstra. Přesto, dnešní divák není hloupý a i když očekává akční scény plné krve a jiných tekutin, jistě by ocenili i nějakou tu mrazivou lekací scénu. A už jsme zmínili i celkovou tísnivou atmosféru..? Do pravého preview patří i zmínka o hercích. Ne že by nebyli důležití... ale oni vlastně nejsou. Nebo si myslíte, že se ve filmu tohoto žánru může objevit nějaká opravdová osobnost, která na sebe strhne všechnu pozornost? Vesměs všichni herci, kteří se ve snímku objeví, "jsou takoví ti herci, které jste určitě někde viděli, ale nepamatujete si ani jejich jméno, ani odkud je vlastně znáte". Namátkou: Joel Edgerton, Mary Elizabeth Winstead, Eric Christian Olsen a Adewale Akinnuoye-Agbaje.
Bude film Věc: Počátek jen dalším zbytečným příživnictvím na osvědčeném titulu z minulosti? A nebo se dočkáme milého překvapení? To se dozvíme již 8. prosince 2011, kdy film vstupuje do našich kin.