Drive sice zvedl velkou vlnu zájmu a udělal z Refna ostře sledovaného tvůrce, ale opravdu průlomovým dílem jeho kariéry byl už debut Pusher (u nás vyšel na levném DVD jako Dealer) z roku 1996. Snímek natočený za šest milionů dánských korun (přibližně jeden milion dolarů) se setkal s nevídaným úspěchem v domácím Dánsku a prodal se do dalších třiceti zemí světa a v letech 2004 se rozrostl na trilogii. Nastartoval kariéru nejen režisérovi, ale i trojici do té doby neznámých herců v hlavních rolích. Pusher vznikl nejprve v roce 1992 jako pětiminutový kraťas pro přijímací zkoušku na prestižní britskou Národní filmovou a televizní školu. Refn však u komise s explicitně brutálním příběhem drogového dealera nepochodil a nebyl přijat. Tehdy dvaadvacetiletý mladík čerpající inspiraci ze Scorseseho Špinavých ulic se rozhodl snímek natáhnout na celovečerní stopáž, obsadit kamarády a zafinancovat z vlastní kapsy. Nakonec se díky producentovi Henriku Danstrupovi, který v původním krátkém filmu rozpoznal příležitost, podařilo získat dostatek financí pro natáčení na výrazně profesionálnější úrovni. Ovšem pod vedením mladého režiséra bez zkušeností a filmového vzdělání, což produkci v mnoha ohledech zkomplikovalo. Režisérova nejistota způsobila, že dva týdny před startem natáčení se snímek ocitl bez představitele hlavní role (kterou pak v hodině dvanácté přijal a skvěle zvládl objev Kim Bodnia), neboť až tehdy si Refn uvědomil, že původně obsazený herec se na danou úlohu nehodí a neodpovídá režisérově vizi. Také bylo nutno s pomocí scenáristy Jense Dahla upravit původní mělký, více odlehčený, na úderných dialozích založený tarantinovský scénář. Ten jej zdramatizoval, prohloubil postavy a obohatil děj o zásadní prvek rozkládající se psychiky člověka pod tlakem. Tím je Frank (Bodnia), filmový fanoušek, hajzl a pouliční drogový dealer, taková malá ryba ve velkém rybníku. A my se podíváme na jeden nepříliš vydařený týden jeho života. Ze začátku by mu mnohý mohl závidět, Frank tráví většinu času se svým dobrým, ale značně vypatlaným kámošem Tonnym (Mads Mikkelsen), společně brázdí ulice, dealují, vedou oplzlé řeči a snadno vydělané prachy po nocích propaří a proděvkaří. Ale idylka netrvá dlouho. Jeden nevydařený velký kšeft znamená heroin na dně řeky, noc v base a dvousettisícový dluh u srbského distributora a velkého kápa Mila (Zlatko Buric). A ten chce svoje peníze zpět. Kamarádi od Franka dávají ruce pryč a on si s hrůzou uvědomuje, že v boji o jeho kejhák mu nikdo nepomůže, neboť pro "přátele" nemá větší cenu než i jen útlý štos bankovek. Spirála se roztáčí, události nabírají rychlý spád, nic se nedaří jak má, přibývají mrtvoly a Frankův čas na zaplacení dluhu, a tím pádem i záchranu života se krátí. Zoufalá situace volá po zoufalých činech... Jestli nezkušený Refn během natáčení občas tápal, na výsledku to není znát. Sebejistý snímek se bez zaváhání valí dopředu a nabírá na intenzitě stejně, jako se zvyšuje Frankova zoufalost. Atmosféra špinavých kodaňských ulic si nezadá s těmi newyorskými, bezprostřední ruční kamera lepící se hercům doslova na špičku nosu dělá z diváka přímého účastníka příběhu a roztřesený podexponovaný zrnitý obraz přesně odpovídá nuzným poměrům, jaké snímá. Herci vedlejších rolí, u nichž se v řadě případů jednalo o přinejlepším místní ochotníky, mnohdy pouliční sběr, podávají nečekaně autentické výkony, ale hlavní trojice Kim Bodnia, Mads Mikkelsen a Zlatko Buric celému snímku vyloženě vévodí. Režisér se scénáristou jim navíc kromě uvěřitelné prokreslenosti vlepili do úst uvěřitelné, vtipné, mnohdy citování hodné dialogy. Nepříliš přesvědčivě působí akorát série několika "vtipných“ rozhovorů mezi Frankem a Tonnym z prvních scén snímku, které sice poctivě nastiňují jejich vzájemný vztah, ale vyznívají marnou snahou o napodobení cool burgerovo-majonézových přestřelek Julese a Vincenta v Pulp Fiction a chybí jim náležitá pointa i údernost. Hlavní síla Pushera tkví pak především v tom, jak nestranně, realisticky, bez příkras až téměř dokumentárně sonduje život drogového dealera. Není to drsňácká komedie, není to akční řežba, není to depresivní drama křečovitě se snažící vyvolat lítost nebo zhnusení, ani nechce za každou cenu šokovat otevřeností. Jen se týden zuby nehty drží v patách jednoho, jakoby náhodou vybraného kriminálníka a servíruje nám vše, co se mu zrovna děje. Ať už si musí Frank vyslechnout nudný recept na tradiční jugoslávský pokrm, zahláškovat na téma močení při sexu, nebo se zděšením pozorovat, jak si jeho dlužník namísto zaplacení vystřelí mozek z hlavy. Zkrátka život pouličního překupníka bez cenzury čehokoliv.

Za vynikající první částí nikterak nezaostávají druhý a třetí díl, které režíroval v té době již výrazně zkušenější Refn a jež se točí kolem postav Tonnyho (Pusher II) a Mila (Pusher III). Ačkoliv vznikly ihned po sobě a čistě z komerčních důvodů, neboť se režisér po neúspěchu kriminálního dramatu Fear X ocitl na hranici osobního bankrotu, společně tvoří fascinující komplexní pohled na kodaňskou drogovou scénu, která rozhodně stojí za trochu shánění.