Režisér John Madden nepatří k těm úplně nejznámějším tvůrcům. Díru do světa udělal oscarovým dramatem Zamilovaný Shakespeare (v jeho případě ale zůstalo jen u nominace), hned posléze ale trošku narazil (jak u odborníků, tak u diváků) s průměrným romantickým filmem Mandolína kapitána Corelliho. Podobně si vedl i kritikou poměrně dobře přijatý Důkaz o čtyři roky později. Opravdovým průšvihem však bylo kriminální drama Smrtící úder, kterému nepomohlo ani solidní obsazení v čele s Mickeym Rourkem a Diane Lane. Vypadalo to, že nad nadějným filmařem se definitivně zavře voda. Návrat k televizní práci ho naštěstí neuspokojil a v současnosti se tento dvaašedesátiletý Brit vrací na plátna kin s filmem Dluh. S jeho žánrovým zařazením to ale není tak úplně jednoduché. Distributor ho sice nabízí jako thriller, což se dá bez problémů tolerovat, přesnější by ale bylo označení politicko-psychologické drama. Děj příběhu, za jehož scénářem a produkcí mimochodem stojí i talentovaný Matthew Vaughn, se točí kolem trojice agentů izraelského Mossadu, kteří v šedesátých letech dostali důležitý úkol - dovést k soudu právě nalezeného bývalého nacistického lékaře z Březinky, který má na svědomí ta nejhorší zvěrstva. Přes mnoho komplikací se jim misi podaří splnit, i když zločinec se soudu nedočká, neboť byl na útěku zastřelen. Z pověřených agentů jsou rázem národní hrdinové těšící se velké pozornosti a všeobecnému uznání. Dcera jediné ženy, která se akce účastnila, dokonce o celém průběhu napsala knihu, jež se brzy stane světovým bestsellerem. Po třiceti letech se ale začíná ukazovat, že skutečnost byla trochu jiná, a pověst (nejen) všech tří agentů je v ohrožení. Musejí se tak znovu setkat a udělat za minulostí konečně tlustou čáru. V poněkud utahanějším začátku Madden diváka trošku klame a nechá ho myslet si, že bude sledovat mozaiku příběhů odehrávajících se současně v minulosti a v přítomnosti. Po chvíli na to naštěstí rezignuje a na dlouhé minuty servíruje skutečný průběh akce z roku 1965. Právě tato část je naprosto výborná a je ozdobou celého snímku. V mnoha momentech připomíná tematicky hodně podobný Spielbergův Mnichov. A to nejen příběhem, ale také řemeslně. I zde tvůrci vše dokonale stylizovali a vytvořili co nejvěrnější obrázek východního Německa v šedesátých letech. Dojem syrovosti a nehostinnosti socialistického státu ještě umocňuje použití filtrů. Madden exceluje zejména v dialogových a vztahových pasážích, které fungují dokonale. Mezi postavami je cítit napětí, které by se dalo krájet. Ostatně herecká stránka je prvotřídní. Zvolená trojice je lehce uvěřitelná a její spolupráci je radost sledovat. Mladá a nepříliš známá Jessica Chastain potvrzuje, že by se v budoucnu mohla stát vyhledávanou hvězdou, stejně tak Marton Csokas, ze kterého charisma jen prýští. Největším překvapením (alespoň pro mě) je perfektní a zcela minimalistický výkon Sama Worthingtona, jehož postava je na míle vzdálená vojákovi z Avataru. Při sledování Dluhu si na něj ani nevzpomenete, což je jedině dobře. Neméně výborný je i Jesper Christensen (Mr. White z bondovek Casino Royale a Quantum Of Solace) v roli šíleného nacistického lékaře. Je totálně důvěryhodný a nemáte problém uvěřit ústřední trojici, že ho chce mít co nejrychleji z dohledu. Jestliže má film nějaký vrchol, jsou to právě scény psychologických slovních bitev mezi ním a zmiňovaným Worthingtonem. Jediné, co malinko ruší dojem z perfektní podívané, jsou sice stylově syrové, ale hůř natočené a sestříhané akční scény, kterých tu ale naštěstí není tolik. V kontextu celého snímku pak malinko hluše vyzní celá linie z přítomnosti. Řemeslně jí není co vytknout a taktéž herecky za předchůdkyní absolutně nezaostává. To by ostatně snad ani nešlo, když starší podoby agentů hrají takové kalibry, jakými jsou Helen Mirren a Tom Wilkinson, které skvěle doplňuje Ciarán Hinds (objevil se i v připomínaném Mnichovu). Přes veškeré klady však převládá dojem, že pokud by se tvůrci současností tolik nezaobírali a zmínili ji jen v několika minutách na konci, mohl být zážitek ještě o fous lepší. Jedinou výraznější kaňkou tak zůstává zbytečně vyumělkovaný konec za každou cenu, který příliš nekoresponduje s realistickým vyzněním filmu. Navíc závěrečná bitka stárnoucích lidí je hodně zvláštní a dívat se na to, jak se spolu perou dva lidé v důchodovém věku, je dost bizarní. Trošku mrzí i velká náhoda, která hraje v závěru dost podstatnou roli.

Český trailer filmu Dluh Dluh je navzdory závěrečné kritice výborný snímek ze staré školy, který si na nic nehraje. Splní očekávání svých diváků a v mnoha ohledech příjemně překvapí. Patříte-li k fanouškům staromilských, inteligentních a politických dramat, nemáte v současnosti jinou volbu. Zklamáni rozhodně nebudete.