Recenze: Dům

Vydáno: 17.10.2011 17:02 - Vratislav Šálek | foto: Falcon

Zdařilé a netypické československé drama o generačním střetu zaujme hlavně zcela přesnými hereckými výkony. Ač je děj hodně epizodický a tempo příliš pomalé, jedná se na naše poměry o dost unikátní kousek, který stojí za vidění.

DůmRecenzoval/a Vratislav Šálek dne 17.10.2011 17:02. Zdařilé a netypické československé drama o generačním střetu zaujme hlavně zcela přesnými hereckými výkony. Ač je děj hodně epizodický a tempo příliš pomalé, jedná se na naše poměry o dost unikátní kousek, který stojí za vidění. Hodnocení: 3.5
Shodou okolností se v posledních několika týdnech do našich kin dostávají tuzemské filmy, které se tak nějak vymykají z běžné tvorby. Vše začal nedávno uvedený a očekávaný Alois Nebel a minulý týden v jeho šlépějích pokračovaly chválené drama Rodina je základ státu a kontroverzně přijímaný kousek Nic proti ničemu. Tuto trojici nyní doplňuje už před dokončenou realizací oceňovaný film Dům.
Ten vypráví o zapšklém Imrichovi (Miroslav Krobot), který veškeré životní ideály ztratil v dobách totalitního režimu. Po jeho pádu už neměl síly na realizaci svých snů, proto se až nezdravě upnul na své dvě dcery, kterým začal stavět dva domy. Starší se mu ale vzepřela, proti jeho vůli vdala a raději se svým nepříliš úspěšným manželem živoří a žije od výplaty k výplatě, než by se ho o něco doprošovala. Zbývá tak už jen ta poslední (Judit Bárdos), které se sice otcova nadvláda zajídá, nedokáže mu ale odporovat. Jejím tajným snem je zmizet do Anglie a chvíli tam zůstat.
Předně musím začít tím, že Dům je opravdu na naše poměry hodně neobvyklé dílo. Místo divácky vděčné a "vtipné" komedie přichází s tíživým rodinným dramatem a využívá jen minima dialogů. K tomu režisérka a scenáristka Zuzana Liová potřebovala mimořádně dobré herce. A její volba se povedla na výbornou.
Miroslav Krobot zkrátka zvládá minimalistické herectví a v hlavní roli působí naprosto přesně a uvěřitelně. Jeho role je vzdáleně podobná Eastwoodovu partu z Gran Torina. I Imrich je dost nesnášenlivý stařík, který neustále bručí na své okolí, které se kontaktu s ním raději obloukem vyhýbá. Přesto v sobě skrývá hluboké city, jež ale neumí (a v rámci sociální role ani nemůže) dát tolik najevo. O to intenzivnější je, když se jeho slupka poodhalí a divák rozpozná, jak moc své dcery miluje.
Jeho manželka v podání Taťjany Medvecké je mu více než důstojnou partnerkou. Na obou hercích je hodně znát jejich velká divadelní průprava, na niž ostatně režisérka jednoznačně sázela. Velkým překvapením jsou obě dcery - jak starší Lucia Jašková, tak hlavně Judit Bárdos, pro niž je role Evy celovečerním debutem. Je opravdu s podivem, jak dokáže držet krok se svým filmovým otcem a zvládá minimalistický způsob hraní. Snad ve všech jejích pohledech a gestech je znát skutečný respekt hraničící se strachem k otci a zároveň vnitřní nejistota, která její postavu provází.
Jediným, ke komu lze mít výtky, je Marián Mitaš v úloze angličtináře, který řádně zamíchá s Eviným životem. Je dost nevýrazný a nepříliš charismatický, prostě takový "obyčejný" v nejlepším slova smyslu. Je ale dost možné, že právě toto od něho režisérka vyžadovala, protože i takovou interpretací je možné jeho charakter popsat.
Sympatické je, že autorka nejde divákovi moc na ruku a aktivně ho zapojuje do své hry. Záměrně obestírá hlavní postavu velikým tajemstvím, jehož odhalení se v plné šíři nedočká, ale z různých náznaků a střípků ukrytých v ději si může některé momenty z jeho předchozího života poskládat. Také budování atmosféry se daří velmi dobře. Zároveň se nikam nespěchá a vše se odehrává v až extrémně pomalém tempu, které ale je v určitých chvílích (hlavně v úvodu a stagnujícím prostředku) trošku na škodu.
Výhrady lze mít také ke značné epizodičnosti, která je pro film dost typická. Jednolitý děj tu jakoby chybí a ukazují se tu spíše zajímavé výseky ze života jedné rodiny, které někdy postrádají nějaké propojení. Často se tak stane, že dvě scény jsou od sebe odděleny hodně ostrými střihy a v podstatě na sebe nenavazují. Po skončení tak máte dojem, že jste viděli hodně působivý záznam několika měsíců osudů několika lidí, který nemá začátek ani konec. Někomu se nemusí líbit ani zakončení filmu, které postrádá větší překvapení. V celkovém kontextu však nejde o zásadnější problém.

Český trailer filmu Dům
Sedmička z hodnocení není úplně jasná a spíše by se hodilo něco jako šest a půl. Jelikož ale šest bodů mi přijde nespravedlivě málo a Dům je na místní poměry dost unikátní snímek, tak musím zaokrouhlovat nahoru. Jde totiž o něco, co se v našich končinách nevidí příliš často. A už jen samotná snaha tvůrců o něco takového se musí náležitě ocenit.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY