Nepamatuji se, kdy naposledy mě úvod filmu tak navnadil a vtáhl dovnitř. Dynamický a syrový střih záběrů, jediné slovo a - krom krátké pasáže při samotném únosu oběti - jediná lokace. Dvoupokojový byt. Místo, kde dvojice únosců nejenže bude držet mladou dívku jménem Alice Creed, ale zároveň místo, kde bude režisér J Blakeson držet po většinu děje diváka. Aby v něm rozehrál dokonalou komorní šachovou partii, ve které mu nebudete stačit. Hned od začátku je jasné, že ani J Blakeson, ani únosci nejsou žádní žabaři. Sehranost na úrovni italského catenaccia, Rooneyho buldočí odhodlání a absolutní patovací soustředěnost Tigera Woodse, ještě před provalením milostných aférek. Během pár minut je vám představeno vše podstatné, včetně ústřední zápletky. Ale nedozvíte se to zásadní - kdo jsou únosci, ani proč to udělali, dokonce ani jaké jsou jejich plány. Víte jen to, co ví sama oběť. Tedy nic. Až postupem času získáváte před Alice mírný náskok a J Blakeson vás nechá nahlížet do karet. Každá scéna, která po vizuálně-popisném úvodu následuje, divákovi prozradí více o pozadí celého příběhu. S pravidelností je tak zásobován novými a novými informacemi, které však mění nejen jeho mínění o tom, jak se děj bude vyvíjet dále, ale také znovu rozdávají karty na place. Ať již se jedná o to, kdo je vlastně dobrý a kdo špatný, nebo o to, kdo nakonec z celé hry vyjde jako vítěz. Každá scéna obrací vše naruby, ale zároveň neuráží divákovu inteligenci. Ve dvou třetinách filmu se celá situace obrátí a divák najednou ví vše, a naopak jednotlivé postavy jsou v patové situaci proto, že jim důležité informace scházejí. V napětí vás ale udržuje očekávání, co se provalí dřív a jaký vodopád událostí se následně strhne. A to je i jediná výtka na adresu filmu. V momentu, kdy se to stane, už totiž není kam stoupat. Hladina adrenalinu je na vrcholu a jedinou cestou je sešup dolů. A jde jen o to, jak strmý bude. Zmizení Alice Creedové je jedním z nejlepších únosových filmů za poslední dobu. Dalo by se říct, že nebýt snímku 96 hodin, tak od Farga asi vůbec nejlepším, minimálně nejcharismatičtějším. Na jednom místě dostáváte tři postavy, o kterých nevíte absolutně nic, a objevují se na zcela neznámém místě a s vývojem děje i v pro ně neznámé situaci. Každá z postav dostane maximum prostoru na vývoj. Každý bude chvíli kočkou, chvíli myší, každému budete chvíli držet pěsti - maximální prostor pro herce předvést, co v nich je. A ti se samozřejmě své šance řádně chopili. Alice (Gemma Arterton) je dokonalá femme fatale s pohledem a sex-appealem Sophie Marceau a svým výkonem si právem řekla o roli v prequelu Vetřelce. Únosci (Martin Compston a Eddie Marsan) jsou natolik odlišní, že jejich vzájemné střety srší snad ještě větším napětím než scény, ve kterých hraje hlavní roli hlaveň revolveru. Každý dialog je výborně načasován, každá scéna je do detailu promyšlená a naplánovaná. Na minimu prostoru sledujete maximální divadlo, které utne až již zmiňované rozřešení, jež vyžene děj ze stísněných prostor bytu a zároveň s sebou také strhne do té doby neustále stoupající hladinu napětí. Závěr filmu je tak spíše rutinním vyústěním situace než velkolepým finále. Absolutorium tak zaslouží především excelentní úvod, ve kterém vám J Blakeson ukáže vše, ale neřekne absolutně nic, aby vám následně vše metodou šoku sdělil ve zbytku filmu. Jakmile je prozrazeno vše, film sklouzne do klasických žánrových kolejí, které už postrádají Neesonovy šestadevadesátihodinové koule, ale určitě nepokazí celkový dojem z výjimečného filmu. Zamrzí tak především absence bonusů, na kterou si ale holt už budeme muset zvyknout. TECHNICKÁ SPECIFIKACE:
Zvuk: stereo 2.0
Jazyky: angličtina, čeština
Titulky: české
Obraz: 16:9; 2.35:1