Dosavadní divácké zkušenosti potvrzovaly, že pokud je pod něčím produkčně podepsán mexický režisér Guillermo del Toro, půjde s největší pravděpodobností o kvalitní podívanou. Stačí jen vzpomenout na ze všech stran opěvovaný horor Sirotčinec z roku 2007. Na jeho úspěch se snaží momentálně navázat snímek Nebojte se tmy, kterým režijně debutuje neznámý Troy Nixey. Ten nám vypráví příběh malé holky, která se stěhuje ke svému otci na starobylé sídlo jednoho zemřelého malíře, jež je třeba zrenovovat. Tatík si přivádí i svou novou partnerku a snaží se o to, aby si k sobě obě děvčata našla cestu. Jenomže v domě je ukrytý sklep, v němž číhá velké nebezpečí a zdá se, že právě na nejmenší obyvatelku má spadeno. Ta se sice snaží všemožně bránit, ale když jí nikdo nevěří, je to pro ni strašně těžké. Naznačená zápletka vzbuzuje dojem, že půjde o ten nejlacinější horor, jaký si dokážete představit. Teď by asi mělo přijít několik vět o tom, že to tak není a nadaný Mexičan si pohlídal, aby se ve filmu objevilo něco originálního, co by diváky překvapilo. Ač bych to moc rád napsal, nemůžu, protože Nebojte se tmy je jen a pouze tuctový horor. Ke vší smůle se navíc bere smrtelně vážně. Od začátku se jede ve známých kolejích. Rodina tedy přijede do nového domu, který je strašně rozlehlý a všichni jsou z něj víceméně nadšeni. Později se začnou ozývat zvuky, jež ale slyší jen dítě, dospělí se tudíž domnívají, že trpí traumatem z rozvodu rodičů. Když ale pochopí, že v domě skutečně není něco v pořádku, je příliš pozdě. Nic víc ve filmu nehledejte, protože to nemá cenu. A přitom to v úvodních minutách vypadá hodně slibně. Jediná scéna z minulosti je poměrně brutální a docela láká na další dívání. Jak se ale přejde do současnosti (což skutečně není nijak dlouho), je všechno pryč. Atmosféru sice Nixey vytvořil dobrou, mohl ale na pilu klidně přitlačit více. Po celou dobu se mu nepodaří diváka nějakým způsobem vtáhnout do děje, což je určitě špatně. Ani lekačky, kterých je tu plno, nedokáže dobře prodat, takže jsou neefektivní. Abychom byli spravedliví, díl viny na výsledku nesou i scenáristé. A tady přichází nejnepříjemnější překvapení vůbec. Jedním z nich je totiž samotný del Toro, čemuž se vzhledem k tomu, co se děje na plátně, nechce ani věřit. Příběh je předvídatelný po několika okamžicích a s blížícím se koncem se vytrácí i logika. Tvůrci vytáhnou hlavní trumf (rozuměj zpodobnění zla) příliš brzy, čímž definitivně pohřbívají napětí, které by tu mohlo být. Od chvíle, kdy se nebezpečí zhmotní, už jen čekáte, zda vše bude tak, jak si myslíte. A bohužel bude. Film se tak pomalu blíží k vyvrcholení, které nikterak nepřekvapí, naštěstí ale ani neurazí. Jak už jsem dříve zmiňoval, začne se vytrácet logika, tudíž je od vás vyžadována velká dávka tolerance. Chování některých postav je totiž spíše k smíchu a chtě nechtě jim začnete přát zlý osud. Nedostavuje se ani děsivost, protože to, co v domě "přebývá", vypadá opravdu až moc digitálně. Strach to tak v divácích určitě nevzbudí. Jediným, co film drží nad vodou a na alespoň průměrné úrovni, je vynikající Bailee Madison v úloze malého děvčátka. Svou roli zvládla s obrovským přehledem a není absolutně žádný problém jí uvěřit veškeré emoce. Hraje tak bravurně, že všechny dospělé kolegy zastiňuje na celé čáře. Upřímně řečeno, nemá to zase tak těžké, čímž ale nechci její výkon jakkoli snižovat. Katie Holmes jako její macecha je necharismatická, nevýrazná a zapomenutelná. Nelze se ubránit otázce, co na ní postava otce holčičky, kterou ztvárňuje Guy Pearce, vidí. Ten mimochodem celou dobu hraje evidentně na půl plynu, svou práci plní pouze v mezích scénáře. Nepřináší nic navíc a působí, jako by chtěl být někde úplně jinde. Ostatní osazenstvo už nestojí za sebemenší zmínku. Nebojte se tmy je hororem, kterých už byly natočeny (a určitě ještě bude) stovky. Jestli si druhý den něco vybavíte, bude to spíše fakt, že Guillermo del Toro tentokrát šlápl vedle a upsal se filmu, který je dost pod jeho úroveň. A to asi hovoří za vše.