Třicet let poté, co jeden ze zakladatelů žánru slasheru Wes Craven natočil vcelku malý a nenápadný snímek Vřískot, který ve své době byl oživením zdánlivě vyčerpaného žánru, přichází nový, celkově už sedmý díl této série, jednoduše nazvaný Vřískot 7. Po absenci v minulé, newyorské šestce, která se jeví spíše bezvýznamnou odbočkou než skutečným, plnohodnotným dílem, právě kvůli absenci postavy, která celou sérii drží jako tmel pohromadě - Sidney Prescott, se nyní tato, opět v podání jediné a jedinečné Neve Campbell, vrací konečně na scénu. Právě kvůli ní se fanoušek této série těší na každý nový díl.

Sidney mezitím logicky zatoužila po jiném a obyčejném životě, a tak se odstěhovala z nechvalně proslulého Woodsboro, kam se vrátí film jen ve své obligátní úvodní sekvenci, a založila novou rodinu v jiném, ale navlas stejném či podobném ospalém maloměstě kdesi v USA. Jejím manželem je policista Mark (Joel McHale), s nímž má dceru Tatum (Isabel May). Sidney pracuje v kavárně, dcera chodí na školu a jejím největším problémem je, že její přítel Ben (Sam Rechner) zatím úplně neprošel schvalovací zkouškou jejich rodičů, hlavně Sidney, která ji nabádá, aby hned každému úplně nevěřila. Byl by to zkrátka typický obyčejný život, kdyby se neobjevil znovu Ghostface, který má se Sidney stále nevyřízené účty.

Fanoušek pochopitelně jde na Vřískot 7 právě proto, že se těší na další souboj moderní nekorunované královny Vřískotu Sidney s Ghostfacem, v jehož kostýmu už se vystřídala řada postav. A nejinak je tomu i zde. Karty jsou rozdány, pravidla už stanovena a nyní jde jen o to, jak se je povede dodržet, případně co nového se zde objeví. Ovšem čekat něco zcela originálního není na místě. Jak ale naplnit žánrová pravidla i se všemi klišé a schématy, to ví tvůrce sedmičky Kevin Williamson, který stál u zrodu celé série jako originální scenárista prvního dílu, více než dobře.

A jelikož došlo v předprodukci k několika tvůrčím otřesům, především odchodu či vyhazovu dvou hereček (Melissa Barrera a Jenna Ortega), které hrály hlavní role v rebootovaných Vřískotech (pátý a šestý díl), sednul si tentokrát Williamson i na režijní židli a sedmý díl si zkrátka natočil podle svých představ. No a jaký tedy sedmý Vřískot je? Inu, každému se bude pochopitelně líbit jinak, ale autor článku s ním byl nadmíru spokojený.

S celou sérií jsem měl vždy pouze jen jeden problém, a sice ten, že Ghostface není jako Michael Myers nebo Jason Vorhees, není to superhuman, kterého nelze doopravdy zabít, ale je to jen kostým, pod nímž se v každém díle skrývá nebo skrývají někdo jiný (jiní). A to je myslím hlavní slabina každého dílu. Může to mít sebelepší herce, kameru, hudbu, příběh, ale vše funguje vždy skvěle jen do doby, než přijde ono nutné zlo v podobě odhalení identity vraha (vrahů). Jednak s tím odhalením Vřískot ztrácí do té doby vždy přítomný prvek tajemna, a druhak přichází téměř vždy zbytečné a často i přebytečné vysvětlování toho, kdo a proč vraždil. Přitom na slasherech nejde o to, kdo a proč vraždí, ale jde právě jen a jen o ty vraždy a o to, aby ikonický zabiják, kterým se stal i Ghostface, se mohl znovu a znovu vracet.

Vzhledem k tomu, že se u sedmého Vřískotu očekávají zatím největší tržby z celé série, je dost pravděpodobné, že se se Sidney a s Ghostfacem (ať už je jím kdokoliv) ještě loučit nebudeme. A to budiž samo o sobě kladem. Sedmý díl je, IMHO, tím lepším z celé série, vidím ho jako zdařilého pokračovatele původních Vřískotů Wese Cravena.

P.S.: Pokud jste film ještě neviděli, ale přesto chcete vědět, kdo je vrah, tak aniž bych něco zásadního vyzradil, odpověď najdete na plakátě. Stačí jen správně hádat. 

Český trailer filmu Vřískot 7