Stroj času: Sabrina

Vydáno: 21.07.2011 15:00 - Natálie Bergerová | foto: Paramount Pictures

Sabrinin dopis z Paříže: "Milý tatínku, rozhodla jsem se být rozumná a roztrhala jsem Davidovu fotku... Mohl bys mi prosím poslat lepicí pásku?" Audrey Hepburn a Humphrey Bogart v romantice á la Billy Wilder.

SabrinaRecenzoval/a Natálie Bergerová dne 21.07.2011 15:00. Sabrinin dopis z Paříže: "Milý tatínku, rozhodla jsem se být rozumná a roztrhala jsem Davidovu fotku... Mohl bys mi prosím poslat lepicí pásku?" Audrey Hepburn a Humphrey Bogart v romantice á la Billy Wilder. Hodnocení: 0
Víte, co spojuje filmy jako Pretty Woman, Ďábel nosí Pradu, Deník Bridget Jones nebo Moje tlustá řecká svatba? Všechny operují s Popelčiným syndromem - figuruje v nich krásná milá dívka, která ale není dostatečně samostatná, a proto musí být před sedmihlavou saní zachráněna princem na bílém koni. Nebo černé limuzíně. Sabrina, klenot v romantické pokladnici Billyho Wildera, k nim ještě přidává mýtus ošklivého kačátka, které se jako mávnutím kouzelného proutku (či jako v Pretty Woman mávnutím zlaté kreditní karty) promění v okouzlující labuť.
"Šťastně zamilovaná žena suflé spálí. Nešťastně zamilovaná žena zapomene zapnout troubu." - Pařížský šéfkuchař
Sabrina Fairchild (Audrey Hepburn) je dcera šoféra a žije nad garáží rozlehlého panství famílie Larrabeů na Long Islandu. Celé své dospívání sledovala z koruny svého oblíbeného stromu dekadentní večírky a bály. A přesně v intenci mladých naivních děvčátek se beznadějně zblázní do Davida (William Holden), mladšího syna, dědice a proslulého playboye. Jejího počestného britského otce to pochopitelně nenadchne, a aby na svůj idol zapomněla, pošle Sabrinu na dva roky do mondénní Paříže, aby se tam po vzoru své zesnulé matky naučila vařit. Ukáže se, že kuchařské geny sice ve vínku nemá, ale z města lásky a módy si odveze něco úplně jiného, cennějšího než recepty a vařečky. Své nové sofistikované, šarmantní já. A samozřejmě elegantní účes, nádherné šaty a pudla jménem, jak jinak, David. Když se tato krásná labuť vrátí do Ameriky, způsobí tím v rodině nevítaný poprask. Fešák David si samozřejmě nemůže oslnivé proměny nepovšimnout, a kazí tak rodinné plány na výhodný sňatek s bohatou dívkou a propojení impérií. Jeho starší bratr Linus (Humphrey Bogart), racionální workoholik, se tomu snaží zabránit. Ale dokonce ani takový studený čumák jako on není vůči odzbrojujícímu kouzlu dívky imunní a proti své vůli začne ztrácet půdu pod nohama. Kterému z bratrů dá nakonec Sabrina přednost?
"Jaké bylo natáčení s Audrey Hepburn? Šlo to, pokud vám tedy nevadí, že jednu scénu musíte opakovat dvacetkrát." - Humphrey Bogart na otázku, jak se mu spolupracovalo s vycházející hvězdou hollywoodského nebe
Přestože je Sabrina další variací pohádky o Popelce, její produkce neměla daleko k hororu. Billy Wilder měl před sebou poslední film před vypršením svého kontraktu u Paramount Pictures. Natáčení ale provázela nebývalá smůla. Hvězdný Cary Grant na poslední chvíli z projektu vycouval, a tak ho poněkud překvapivě nahradil drsný král noiru Bogart. Ten ovšem upřímně nesnášel svého filmového rivala Williama Holdena a ani s jeho filmovou láskou to nebylo o nic lepší. Herectví Audrey Hepburn neuznával a přál si, aby hlavní part dostala jeho žena Lauren Bacall. Holden s Hepburn se do sebe naopak během natáčení zamilovali, což k napjaté atmosféře na place přidalo. A aby toho nebylo na ubohého režiséra málo, začalo se točit jako obvykle bez dokončeného scénáře, s chaotickým přepisováním, škrtáním a doplňováním. To zejména výbušného Bogarta vytáčelo k nepříčetnosti. Traduje se dokonce historka, že Wilder přemluvil svou hlavní ženskou hvězdu, aby jednoho dne předstírala nemoc a on měl čas dopsat scénář k několika scénám, které zoufale chyběly.
Thomas Fairchild, Sabrinin otec: "Život je jako limuzína. I když v ní jedeme všichni, musíme si pamatovat svá místa. Někdo jede na předním sedadle, někdo vzadu - a mezi nimi je sklo."
Linus: "Fairchilde, doteď jsem netušil, jaký jste příšerný snob."
Thomas Fairchild: "To jsem, pane."
Sabrina patří k oněm lehkovážným, odzbrojujícím romantickým komediím starého Hollywoodu, je podmanivá, svádivá a hravá, lehce dětská a naivní, přesně jako její hlavní postava. Pro vycházející hvězdu Audrey Hepburn, která za sebou měla fenomenální úspěch v Prázdninách v Římě, to bylo několikeré opakování. Stejně jako v předchozím filmu sloužilo k přerodu dívky v ženu jako memento dospělosti ostříhání vlasů a už poněkolikáté v řadě byl jejím milostným objektem muž, který by lehce mohl být jejím otcem. Jenže zatímco v předchozích snímcích vztahy s "tatínky" fungovaly, s nynějším partnerem to trochu drhlo. Vzhledem k osobní animozitě a věkovému rozdílu není překvapením, že chemie mezi křehkou Audrey a neotesaným tvrďákem není taková, na jakou jsme v těch nejlepších hollywoodských romancích zvyklí. Divák je místy lehce zmaten, kterému z bratrů má vlastně fandit. Paradoxně to ale nevadí, protože Linus má zdrženlivost vůči Sabrině v popisu práce a konverzační přestřelky zvládá ústřední trojice bez zaváhání. Nemluvě o tom, že popelka Sabrina si pro sebe ukradne celý film s lehkostí, s jakou kolem ní povlávají fantastické róby módního návrháře Givenchyho. A když zazpívá La vie en rose, ikonickou píseň od Edith Piaf, leží jí celý svět i publikum u nohou. Nepřekvapí proto, že byla za tuto roli nominována na Oscara, kterého jí posléze vyfoukla budoucí monacká kněžna Grace Kelly za výkon v Děvčeti z venkova.
"Nejlepší režisér je ten, kterého publikum nevidí." - Billy Wilder
Ale Sabrina nestojí jen na útlých ramenou Sabriny. Billy Wilder, režijní a scenáristický génius, jenž má na kontě kariéru trvající půl století a bezmála šedesátku filmů, je tradičně silný nejen ve vedení herců, ale i v pečlivém vykreslení mikrosvěta kolem. Šarmantně předestírá rozdíly mezi pařížským "savoir le vivre" a atmosférou rodinného sídla amerických boháčů, jemně šťouchá i do třídních rozdílů a neváhá ani ironizovat neřesti jednotlivých sociálních skupin. Když se k tomu přidají rozmarně komické vedlejší figury jako Sabrinin otec, typický francouzský šéfkuchař či muž, který provází jako pohádkový dědeček Sabrinu její pařížskou revolucí, vznikne z toho tradičně okouzlující wilderovský vesmír. Nutno přiznat, že mi občas někdo vyčítavě připomene, že tolik doporučovaná Sabrina není až taková legrace. A skutečně není. Snímek má daleko k třaskavým screwballům s praštěnými gagy a bylo by pošetilé očekávat, že vám tato černobílá komedie protrhne bránici od Aše do Košic. Ale ani na minutu vás nebude nudit. Její šarm je jemný, subtilní a stojí na konverzačním humoru, místy ve stylu slovních ping-pongů Oscara Wildea. Divákovi vykouzlí na tváři zasněný úsměv, cuknutí koutků či chápavé pousmání, právě v oné jemnosti a aristokratičnosti je její nefalšované a nenapodobitelné kouzlo. Kouzlo starých časů, ve kterých pohádky měly vždycky dobrý konec.

P. S.: Ačkoli to zní jako svatokrádež, v polovině devadesátých let Sabrina vstala z mrtvých a získala moderní barevný nátěr. Režisér Sydney Pollack je autorem remaku, v němž se Harrison Ford zhostil úlohy Linuse, Julia Ormond září jako Sabrina a Greg Kinnear jim sekunduje coby playboy David. Slušelo by se, abych jako pravověrný ctitel černobílých skvostů proklela všechny zúčastněné do sedmé generace, ale se skřípěním zubů musím uznat, že to není taková katastrofa.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY