Zajímavost: Roli, kterou ztvárnil Northam, odmítl Ralph Fiennes.

Oficiální trailer filmu Posedlost / Possession
Gauguin (Gauguin - Voyage de Tahiti) (pátek 6. 9., ČT art, 22.10 - 23.45)

Francouzské drama se před šesti lety mihlo i v tuzemských kinech, dlouho se v nich ale neohřálo. A je to logické, protože nejde úplně o divácký film a je třeba mu jít trochu naproti. Režisér a spoluscenárista Edouard Deluc v něm nezvolil tradiční životopisnou šablonu, ale soustředil se jen na výsek ze života slavného malíře, navíc se reality nedržel úplně věrně a spoustu věcí si upravil. Opíral se při tom o romantickou, avšak místy potemnělou a lehce depresivní atmosféru, velmi specifickou poetiku, extrémně pomalé tempo, které pro někoho může být až nesnesitelné, a nádherné exotické lokace. Zcela záměrně pak pracuje s nedořečenostmi a některé události vynechává, což není úplně komfortní a v kombinaci s občasným voiceoverem působí zmateně a nejednoznačně. O něco větší potíží je to, že hlavní postavě se publikum nikdy nedostane úplně pod kůži, protože její vnitřní svět tu prakticky není zachycen. V titulní roli zcela exceluje civilní a zamýšleně utlumený Vincent Cassel, na němž snímek do značné míry stojí. Tip pro milovníky netradičních biopiců.

Zajímavost: Roli domorodých obyvatel ztvárnili výhradně skuteční domorodci z Tahiti.

Originální trailer filmu Gauguin / Gauguin - Voyage de Tahiti
Bílý tesák (Zanna Bianca) (neděle 8. 9., Televize Seznam, 20.10 - 22.05 / pondělí 9. 9., 11.55 - 14.10 / středa 11. 9., 23.30 - 01.40)

Italsko-španělsko-francouzské dobrodružné drama z první poloviny sedmdesátých let je nejen u nás prakticky neznámé a jeho zařazení do programu je vysloveně raritní. A je to škoda, protože jde o jednu z nejlepších adaptací legendárního románu Jacka Londona. Hlavní podíl na tom má režírující Lucio Fulci, který se později etabloval jako tvůrce mnoha extrémně krvavých a násilných hororů, což už je tady hodně znát. To tedy znamená, že atmosféra, kterou umocňuje výborná hudba Carla Rustichelliho, je hutnější a souboje zvířat jsou drsně realistické a jejich zuřivost je takřka autentická, nechybí ani napětí, s nímž je na žánr pracováno překvapivě dobře. Ostatně celá poetika je hodně specifická a je na hraně toho, co žánrovka, která je určená i pro dospívající publikum, snese a vydrží. Z dnešního pohledu je ústřední příběh zoufale naivní a triková stránka spíše úsměvná, zajímavému zážitku by to ale tolik vadit nemělo. Hlavní roli ztvárnil vynikající Franco Nero, který byl tehdy na vrcholu sil i popularity, objeví se i Fernando Rey, nádherní jsou pochopitelně zvířecí představitelé. Zcela zapomenutá adaptace literární klasiky.

Zajímavost: Nero se ve filmu objeví až po deseti minutách.

Originální trailer filmu Bílý tesák / Zanna Bianca
Hra (Play) (úterý 10. 9., ČT2, 22.40 - 00.35)

Švédský thriller je sice třináct let starý, svou tematikou a zpracováním je ovšem silně nadčasový a dnes je rozhodně aktuálnější než v době svého vzniku. Režisér a scenárista Ruben Östlund se v něm podíval hluboko do nitra švédské společnosti a tehdejšího přístupu k migrační politice. A jelikož rezignoval na prvky satiry a ironie, kterými se proslavil až v pozdějších počinech, natočil v něm hodně intenzivní až nepříjemnou podívanou, která nenechá nikoho chladným. Zcela záměrně si drží velký tvůrčí odstup a vše zabírá chladnou až nezúčastněnou statickou kamerou, která jakoby vrství za sebe jednotlivé obrazy, které působí mrazivě autenticky a nikomu nevnucují jakýkoli názor. S tím pak souvisí poměrně hutná amotsféra a velmi dobře napsaný a psychologicky propracovaný příběh, který pracuje se společenskými stereotypy a snahami většiny lidí hledět si svého a do ničeho se nezaplétat. Syrovému pojetí pak pomáhají i výborní dětští herci, kteří jsou naprosto přirození a skoro až dokumentárně přesní. U nás málo známá záležitost a asi nejmrazivější tip týdne.  

Zajímavost: Premiéra filmu vyvolala ve Švédsku bouřlivé ohlasy a autor byl mnohokrát označován za rasistu, který jen podporuje stereotypy, nemalá část publika naopak tvrdila, že na rasismus upozorňuje a míří na bolavá místa Švédska.

Originální trailer filmu Hra / Play
Prožít si své peklo (Á chacun son enfer) (středa 11. 9., ČT2, 22.25 - 00.00)

Francouzsko-německé drama z druhé poloviny sedmdesátých let nepatří k těm nejznámějším a do vysílání se dostává jen zřídka. Režisér a scenárista André Cayatte se v něm soustředil na v zásadě jednoduchý, ale působivý příběh, který je silný ve své komornosti, civilnosti, přirozenosti a v tom, že je velmi snadné se vcítit do hlavních hrdinů. Tvůrce se nikterak nezdržuje a zápletku rovnou rozehrává, přičemž si pomáhá hutnější atmosférou, pomalým tempem, dlouhými záběry na postavy, které řeší nezáviděníhodná dilemata a vskutku až geniální prací s napětím, které je postupem času čím dál nesnesitelnější. Vrcholem pak je samotná pointa, která je možná odhadnutelná, což ale nic neubírá na její šokantnosti a mrazivosti. Hlavní roli bravurně ztvárnila Annie Girardot, která předvádí jeden z nejlepších výkonů kariéry, té pak sekundovali třeba Hardy Krüger, Bernard Fresson nebo Astrid Frank. Tuzemský divák částečně o kouzlo snímku přijde z důvodu "nedomyšleného" dabingu, který nechtěně prozradí pachatele dřív, než by bylo vhodné. Opomíjená záležitost uprostřed týdne.  

Zajímavost: Girardot později vzpomínala, že snímek měl těžký dopad na její osobní život, protože se po něm rozešela s tehdejším partnerem (jímž byl mimochodem i zde obsazený Fresson) i režisérem, s nímž se nepohodla kvůli depresivnímu závěru, který prosadil proti její vůli.

Ukázka z filmu není dostupná.