Noční můrou každého recenzenta je dokonale průměrný film. Dílo, které je řemeslně slušně zvládnuté, nikoho neurazí, nikoho nenadchne, nevyniká v dobrém ani špatném slova smyslu. Prostě začne, plyne a skončí a ještě během titulků na něj zapomenete, protože není důvod si jej pamatovat. A přesně takový je Mechanik zabiják režiséra a kovaného rutinéra Simona Westa, remake stejnojmenného snímku z roku 1972 s Charlesem Bronsonem v hlavní roli (porovnání nového a starého Mechanika se dočkáte zvlášť). Hlavním hrdinou příběhu je Arthur Bishop (Jason Statham), neomylný profesionální nájemný vrah, schopný zlikvidovat kohokoliv a kdekoliv a ještě zařídit, aby to vypadalo jako nešťastná nehoda. Jako každý správný zabiják i Arthur žije v odlehlém luxusně zařízeném domě u vody, a pokud zrovna neporcuje své zakázky, brouzdá po netu, souloží s kráskou z klubu, poslouchá vážnou hudbu a v garáži si pohrává se svým veteránem jaguárem. Hollywood to zkrátka říká jasně - až narazíte na nějakého tajemného oduševnělého samotáře, buďte si jisti, že po nocích tvrdě zařezává, ale doslova. Poklidný spokojený život "mechanikovi" naruší hned příští úkol. Na černou listinu se totiž dostal jeho blízký přítel Henry (Donald Sutherland). Bishop v domnění, že jedná v zájmu dobra, svého kámoše skutečně odstraní, záhy ale začne zjišťovat, že vše bylo přece jen trochu jinak. A budeme se mstít. Pravé komplikace ovšem nastanou, když se k osamělému vlkovi přidá Henryho problémový syn Steve (Ben Foster), snaže se přiučit řemeslu, aby mohl poslat na onen svět toho, kdo má na svědomí jeho otce. Samozřejmě netuší, že jej má přímo před nosem. Mohl z toho vzniknout buď napínavý thriller pitvající dva hrdiny, jejichž (ne)přátelství se neustále pohybuje na hraně, nebo klasicky tupá, absurdní, ale zábavná a hláškami nacpaná stathamovská řežba. Tvůrci se však rozhodli pro to nejhorší a nejméně odvážné řešení - namíchali (respektive se pokusili namíchat) mix obého a dle přísloví "kdo chce víc, nemá nic" zabili většinu toho, co vcelku zajímavá zápletka nabízela. Vztah Arthur/Steve ani není vztahem, ti dva tam prostě jsou a dohromady to táhnou jen proto, aby jeden dělal problémy a druhý je musel napravovat. V úplně původním (a nenatočeném) scénáři originálu prý byl mezi hlavními hrdiny otevřeně homosexuální náboj - že by se k němu tvůrci remaku hodně skrytě vrátili? Je to jediné rozumné vysvětlení toho, proč zásadový elitní hitman riskuje svůj krk a pověst, když u sebe ubytuje, opečovává a posílá řešit zakázky mladého vzpurného nevyzpytatelného rebela. Z úcty k jeho otci to určitě není. Bohužel, co je zamlčeno v prohlubování postav a jejich motivacích, není vyváženo kvalitní adrenalinovou akcí. Té je málo, a přestože je přehledná, zručně nasnímaná i "ohudebněná" a nechybí jí příjemná syrovost a brutalita v podobě gejzírů digitální krve, kromě jedné scény (homobitka s úchylným obrem v jeho bytě) je sterilní, uhlazená a zaměnitelná s každým jiným tuctovým akčňákem. Mít k dispozici Jasona Stathama a nevyužít ho k pořádnému masakru je jako mlátit lidi po hlavě nabitou bazukou. Osvalený Brit vůbec v roli své postavy působí trochu nepatřičně. Ne, že by mu člověk toho bezcitného vrahouna nevěřil, on na to má, ale z té jeho škatulky běsnící mlátičky se dostává jen velmi těžko a tichý hitman, jenž nedostane ani ránu, jak je skvělý a neomylný, prostě není to pravé "stathamové". Mnohem lépe si vede Ben Foster jako drsňácký frajírek Steve. Kdyby mladý talent dostal více prostoru na alespoň minimální prokreslení svého charakteru, převzal by otěže a odsunul nevýrazného Jasona daleko do pozadí. Nevyužitým potenciálem a zručně natočenou prázdnotou mi Mechanik zabiják hodně připomínal jiný remake kriminální klasiky ze sedmdesátých let, a sice Sejměte Cartera!. Každopádně Kayův snímek byl už skutečně nudné peklo, vedle kterého je novinka Simona Westa ještě zábavnou podívanou.
Český trailer filmu Mechanik zabiják Mechanik zabiják totiž není špatný, pouze s každým záběrem doplácí na zbabělost svých tvůrců přihodit do kotle něco vznětlivějšího, co by v divákovi rozpumpovalo trochu toho adrenalinu. Díky lehkému závanu atmosféry, jedné výše zmíněné scéně, vcelku zajímavému závěru (který nicméně podkopává nohy všemu, co se do té doby na plátně dělo) a krátké stopáži ho přečkáte bez úhony, možná se i pobavíte, ale určitě vám v paměti neutkví. Pozn.: Připravujeme pro vás na čtvrtek rozsáhlejší téma k tomuto snímku a také zajímavou soutěž o hodnotné ceny.