Já vím. Už dávno nejsem dítě, ale přesto moje láska k animákům studia Pixar trvá už téměř čtvrtstoletí. Jako malý jsem s nadšením čekal, jestli moje hračky obživnou jako v prvním Toy Story - Příběh hraček Andymu (dnes už by mě to asi vyděsilo) a k narozeninám jsem si přál svého vlastního Nema a Dory. Živé! Ne plyšové! Jako větší jsem obdivoval akční scény v Úžasňákových, zamiloval se do Paříže díky Remymu a jeho výtečnému Ratatouille, ocenil jsem dokonalou animaci ve VALL-Im a pobrečel si u Vzhůru do oblak. Pixar filmy ve mně zanechaly spoustu emocí, a právě díky tomu si je opakovaně pouštím i dnes. No dobře, možná jsem trochu divnej, ale věřím, že v tom nelítám sám! Nejsou to totiž snímky určené primárně pro dětské publikum. U těchto animáků, které mají přesah, se nebudou nudit ani dospělí.

Jakže se to říká? Každý den není posvícení! Občas se prostě stalo, že studio šláplo vedle. Dokázal jsem jim odpustit opravdu špatná Auta 2, prosťounkého Hodného dinosaura nebo vyčpělou Dory. Musím ale přiznat, že mám pocit, jako by někdo ukradl v posledních filmech Pixaru duši (nebo Duši?). Dobrodružná fantasy jízda Frčíme, italskými recepty provoněný Luca, vesmírný Rakeťák nebo červená pandí retro Proměna. Filmy, které nejsou vůbec špatné a ve spoustě věcech převyšují konkurenci, ale postrádají to, co z Pixaru vždycky dělalo Pixar. Ani jejich nejnovější film Mezi živly bohužel není výjimkou. Ten pověstný WOW EFEKT se opět nekoná.

Určitě jste v posledních týdnech narazili na článek o tom, co dokázala vytvořit umělá inteligence. A já mám tak trochu pocit, že John Hoberg, Kat Likkel a Brenda Hsueh nejsou jména scenáristů, kteří za tímto snímkem stojí, ale jména tří notebooků, které leží v jedné z pracoven v sídle Pixaru v Kalifornii. Příběh je opravdu jednoduchý, všední a jako našroubovaný na dnešní dobu. Sociální předsudky a nepříjemně vlezlá moudra samozřejmě nesmí chybět! Divák se od počátku ocitá ve světě, kde společně žijí oheň, voda, vítr a země. Zřejmě největším městem je Město Živlů, do kterého se přistěhuje ohňová rodina s vidinou začít nový život. A ono se to daří! Narození dcery Jiskry, rozjezd úspěšného podnikání a budovaní nevraživosti vůči vodě a ostatním živlům. Když Jiskra vyroste, připravuje ji otec na převzetí rodinného podniku. Prasklé trubky ale naplaví do jejich sklepa inspektora Vlhoše Vlnu (v originále Wade Ripple - názor na překlad nechám na vás), který se rozhodne krámek zavřít. Jiskra se společně s ním vydává do centra města, aby zachránila svou rodinu, našla sebe sama a taky nějakou tu lásku. Klišé? Až na půdu!

Dobře, příběh není nijak objevný, ale pojďme se podívat na to, co se tvůrcům opravdu povedlo. Není toho totiž málo! Už v prvních vteřinách je zcela jasné, že celý tým odvedl pořádný kus práce a s živelným světem si pořádně vyhrál. Vizualizace je opravdu úchvatná a vy nebudete vědět, kam dřív koukat. Ať už jde o rozmanité město, stylová obydlí nebo o dokonale promyšlené detaily, jako je třeba malý grilík místo kufříku pro ohňovou část obyvatelstva. Pozornější divák si všimne, že každá z postaviček není jen skvěle naanimovaná, ale má v sobě i ručně kreslené prvky. Obzvlášť na Jiskře je to hodně vidět a vypadá to perfektně a inovativně. Tleskám! 

Velkým plusem je také vykreslení dvou hlavních postav. Jiskra v sobě má všechny emoce, které úzce souvisí s ohněm. Ať už jde o výbušnost nebo o schopnost udržovat teplo rodinného krbu. Stejně je na tom i Vlhoš. Jeho schopnost dojmout sebe i celou rodinu ústí ve vtipné potoky slz, ve kterých se utápí celá rodina. Zpočátku mi dělalo problém si představit, jak tihle dva budou fungovat jako pár. Jojo, fyzika a chemie mi nikdy moc nešla. Postupným poznáváním a odkrýváním emocí je cítit, že ti dva k sobě patří čím dál víc. A všechno tohle směřuje ke vzájemnému doteku. Uhasí ji? Vypaří ho? Nechte se překvapit! Právě tenhle moment by se klidně mohl zařadit do žebříčku nejromantičtějších scén vůbec. Vlhoš se výjimečně hystericky nerozplakal, ale většina sálu si slzy kapesníčkem utírala. Protiklady se prostě přitahují. Další klišé? No a co!

Vtípků je v celém filmu tak akorát a žádný z nich netlačí zbytečně na pilu, což je potřeba v animáku ocenit. Zdravím Mimoně! Zaručeně pobaví vodní houbové trauma z dětství nebo romantická sklizeň jablek zemského živlu. Jen je škoda, že země a vítr nemají větší prostor. Když se ale na plátně objeví, stojí to za to a divák chce víc. Předpoklady na velké tržby ale Mezi živly nemá, takže s dvojkou spíš nepočítejme.

Mezi živly zřejmě neudělá díru do světa jako Nemo, V hlavě nebo Coco. Byla by ale škoda jej odsoudit jen proto, že scenáristicky nejde o žádné inovátorské dílo. Vizuálně převyšuje a překvapuje, sympatickým postavám budete fandit a troufám si říct, že se v poslední půlhodině nejednou dojmete. Pokud hledáte oddychovku na léto, která vám vyrazí dech svým zpracováním, tak je nový Pixar tou správnou volbou!

Před filmem je promítán osmiminutový kraťas Carlovo dostaveníčko, ve kterém se opět setkáte s postavami z filmu Vzhůru do oblak.

Český trailer filmu Mezi živly