Postava komiksového superhrdiny Flashe dosud vystupovala v současných snímcích od DC jako vedlejší lehkovážný člen Ligy spravedlnosti. Dokáže však jeho zbrklý charakter utáhnout vlastní film o cestování časem?
Barry Allen (
Ezra Miller) je Flash, mladý neurotický superhrdina, jenž oplývá schopností pohybovat se nepředstavitelnou rychlostí. Jeho postavu jsme mohli vidět už v několika snímcích od studia DC, od
Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti až po
Liga spravedlnosti Zacka Snydera. Dosud se však objevoval jen ve vedlejších rolích, kde jako humorně odlehčený zbrklý chlapec sekundoval dospělým členům Ligy spravedlnosti v čele s Batmanem, Supermanem a Wonder Woman. Nyní však Barry dostává vlastní snímek v režii
Andyho Muschiettiho (režiséra kingovských hororů
To a
To Kapitola 2).
© Warner Bros.
Na jeho počátku hrdina Flash zjišťuje, že díky své podivuhodné rychlosti dokáže prakticky cestovat zpět časem a navzdory varování moudrého Bruce Wayna (
Ben Affleck) se vydává zpět do minulosti, aby zabránil zločinu, který ho v dětství připravil o matku (
Maribel Verdú) a jeho nevinného otce (
Ron Livingston) dostal za mříže. Dospělý Barry však dokáže domýšlet důsledky hrátek s časem jen do takové míry jako pětiletý chlapec hrající si s legem, a tak jeho rozhodnutí měnit dějiny znamená fatální následky nejen pro něj, ale rovnou pro celý vesmír, potažmo všechny existující vesmíry. Aby vše napravil, musí v nové časoprostorové linii Flash spojit síly se svým mladším já, ale také se staronovou verzí Bruce Wayna alias Batmana (
Michael Keaton) a s kryptoňankou Karou alias Supergirl (
Sasha Calle), aby se všichni společně mohli postavit démonickému generálu Zodovi (
Michael Shannon) lačnícímu po zničení Země.
A v tuto chvíli je potřeba zmínit jeden palčivý fakt. Před dvěma lety do kin dorazil takový malý komiksový snímek, jenž disponoval prakticky totožnou premisou, která mu naskytla příležitost spojit několik časových linií a tím pádem do filmu přitáhnout postavy a jejich herecké představitele z dřívějších, dosud nepropojených inkarnací jedné franšízy. Byl to
Spider-Man: Bez domova od konkurenčního studia. A ačkoliv bychom se rádi vyhnuli klišé v podobě srovnávání děl od Marvelu a od DC, zde se tato situace zkrátka nabízí. Oběma snímkům odstartuje zápletku fakt, že se hlavní hrdina snaží změnit něco ve své minulosti, a
Flash si bohužel od svého o dva roky staršího konkurenta bere také problematický prvek, že se nutně na začátku musí zachovat jako naprostý idiot, který není schopen domýšlet byť sebemenší důsledky, aby se celá zápletka snímku (včetně všech následných komerčních lákadel) mohla vůbec odehrát.
© Warner Bros.
Pokud jste se těšili na výraznější roli původního filmového Batmana přelomu 80. a 90. let v podání
Michaela Keatona, na jejíž přítomnosti stavěla svůj efekt většina trailerů, budete dost možná poměrně zklamáni. Ve filmu totiž hraje přesně v takovém stylu, jak byste čekali od postaršího herce, který se objeví, jen aby jeho tvář vyvolala dostatek nostalgie mezi fanoušky 30 let starých
Burtonových Batmanů. Celá jeho role je prakticky jen dosazenou berličkou, která má oběma Flashům vysvětlit fungování cestování v čase, lokalizovat místo zajetí Supergirl a chvílemi proklamovat populární hlášky z původních filmů, jako je obligátní představení
„I’m Batman“ či promluva
„You wanna get nuts? Lets get nuts!“ z jedné z pamětihodných scén z
Batmana z roku 1989. Obě hlášky jsou však proneseny na sílu, bez emocí a jakékoliv váhy v rámci děje.
Zklamáním je i postava Supergirl, která ve scénáři má také jen funkci pomocnice, která má za úkol pomoci hlavním hrdinům dostat se z bodu A do bodu B, ač je přitom vyobrazena jako nejsilnější bytost ze všech. Sama se však ve snímku nedočká vůbec žádné katarze a její přítomnost naprosto vyšumí do prázdna navzdory odevzdanému výkonu Sashy Calle. O záporákovi
Michaela Shannona se ani nemá smysl bavit, ten ve filmu téměř není. Naše pozornost tedy po nějakých 95 % děje směřuje hlavně k postavám starší a mladší verze Barryho a jejich konfliktů. Jim ale veškeré drama a případně vývoj charakteru těžko uvěříte, protože při jejich nesnesitelné ztřeštěnosti a nedůslednosti přichází seriózní momenty zcela uměle a jen ve chvílích, kdy se scenáristé podle nějaké příručky dočetli, že by měli do filmu čas od času doplnit vážnější scénu. To vše rozmělňuje dosti dětinský humor, který zřejmě bude mít úspěch jen u toho nejmladšího zlomku diváků. A pokud vám už starší verze lehkovážného neurotika Flashe připadala svým chováním otravná, pevně obrňte své nervy před jeho mladší verzí.
© Warner Bros.
Problematické je ve snímku i samotné cestování zpět časem, jehož pravidla kauzality jsou tak chaotická, že se prakticky může odehrát cokoliv jen podle toho, jak se to scenáristům zrovna hodí. Nicméně ve filmu selhává už i dodržování konzistence fyziky Barryho superhrdinských schopností, a tak v jedné chvíli se čas kolem něj zpomaluje, jen když běhá, zatímco jindy se to samé děje, i když stojí na místě. V různých scénách si také protiřečí fungování toho, jak Barry při použití rychlosti dokáže interagovat s předměty poletujícími kolem něj, a tak se od nich někdy dokáže odrážet, jak kdyby byly zakotveny, a jindy jimi dokáže pohybovat lehce jako s pírkem. A když se mladý Barry snaží naučit fázování, tedy rozkmitání svých atomů do takové rychlosti, že dokáže projít stěnou, pro humorný efekt jedné scény tato schopnost neplatí pro jeho oblečení, a tak se z něj jeho svršky svlečou, zatímco o pár minut později při stejné situaci na něm oblečení zůstane. Kauzalitu ani kontinuitu fyzikálních zákonů ve Flashovi tedy člověk nesmí vůbec očekávat, natož je rozebírat. Na takovou zatěžkávací zkoušku scénář
Christiny Hodson není vůbec připraven.
Andy Muschietti snímek přeplnil všemožnými odkazy na další postavy a příběhy ze stáje DC, ať už jsou přímo z komiksů, z již vzniklých filmů a seriálů či dokonce z nikdy nevzniklých, nicméně dříve plánovaných zrušených projektů. Tyto aluze však přicházejí pouze na efekt, aniž by měly výraznější dopad na dění ve filmu, a některé z nich jsou tak moc zatížené nepovedenými digitálními efekty (zejm. počítačovou rekonstrukcí obličejů), že při nich divák spíše bude zatínat zuby, než že by mu vykouzlily úsměv na tváři. Celkově jsou digitální efekty ve Flashovi chvílemi opravdu odpudivé. Otázkou nicméně zůstává, jak velkému zlomku diváků výše zmíněný vydatný „fanservis“ zvedne celkový dojem ze snímku, který je jinak veskrze průměrnou komiksovou zábavou, jejíž celkový dějový přínos do skomírajícího univerza DC se prakticky rovná nule a končí radši několika vtipy, než aby se vůbec pokusil ještě dál lákat na pokračování celé této franšízy.
Oficiální český trailer filmu Flash