© Vertigo International
Medvídek Pú a jeho zvířecí přátelé (Prasátko, Ijáček, Sova,Tygr a další) patří k oblíbeným postavám animovaných filmů a seriálů, které vytvořil téměř před 100 lety anglický spisovatel
A.A. Milne.
Diváci se s tímto příběhem setkávají v různých pohádkových zpracováních již desítky let. Připomeňme alespoň z nedávné doby dva hrané filmy
Kryštůfek Robin a
Sbohem Kryštůfku Robine zaměřené právě na postavu dospělého Kryštůfka.
Podle amerických zákonů vyprší autorská práva 95 let po prvním zveřejnění, což v případě Medvídka Púa skončilo v roce 2021, a postavy mohou být volně použity v dalších příbězích od 1. ledna 2022. (Vertigo International)Během animovaných úvodních titulků se dozvíme, co se stalo v Stokorcovém lese. Mladý Kryštůfek se tu spřátelil se zvířátky, ale opustil je, když se vydal na univerzitu. Hladová zvířátka se rozhodnou zabít Ijáčka, aby zahnala hlad a při tom se rozhodla pomstít všem lidem, zvláště pak Kryštůfkovi, který je opustil.
© Vertigo International
Po této sekvenci se začíná samotný film, kdy jsme svědky toho, jak se Robin (
Nikolai Leon) se svou manželkou Mary (
Paula Coiz) vrací z univerzity do Stokorcového lesa, aby jí ukázal svá zvířátka. Najdou zde pouze Púa (
Craig David Dowsett) a Prasátko (
Chris Cordell), které zabije Mary a Robina vezmou jako rukojmí. Poté se vydávají na vražednou misi, v níž se zaměří na partu dívek, které se ubytují v místní chatrči.
Britský scenárista a režisér
Rhys Frake-Waterfield, který se i jako producent specializuje na levné hororové škváry céčkové kategorie, proto nelenil a rozhodl se spáchat zločin v podobě hororové verze oblíbených pohádek s milovanými dětskými postavami. Stačilo ještě vymyslet dostatečně lákavý název
Medvídek Pú: Krev a med a bylo v podstatě hotovo. V tomto případě se ani nedá mluvit o nějakém propracovaném ději a s knihou či postavami Medvídka Pú tento výtvor nemá mnoho společného.
© Collider
Rhys Frake-Waterfield vsadil vše pouze na jednu kartu a tou je známá IP - tedy značka, v tomto případě Medvídek Pú. K dispozici měl rozpočet nižší než 100 tisíc dolarů a natáčení zabralo jen deset dní. Pro srovnání, když
John Carpenter natáčel
Halloween, měl k dispozici rozpočet zhruba kolem 300 tisíc dolarů (dnešních zhruba 1,2 milionu) a natáčení trvalo čtyři týdny. Tato fakta mluví za vše. Již v roce 1978 bylo 100 tisíc dolarů na vznik celovečerního filmu opravdu málo, ale natočit za takovou sumu film dnes, to je tedy opravdu úkaz nevídaný.
I dnes se dá film vyrobit levně (například
Paranormal Activity), ale většinou jde o film stylizovaný jako found-footage, ale natočit klasický hraný film za takto malou částku, to je věc jiná. Vedle filmu
Medvídek Pú: Krev a med vypadá i jakýkoliv druhořadý horor jako velkorozpočtový hollywoodský blockbuster.
© Vertigo International
U filmu Medvídek Pú: Krev a med není jeho ultra nízký rozpočet vyvážen kreativností, ale přesně naopak. Všechny vraždy jsou laciné, všichni účastníci filmu (oba titulní sedláci v gumových maskách i děvčata) působí lacině a celý film je trapnou lacinou přehlídkou těch nejtupějších hororových klišé, jaká jste kdy viděli. Pokud byste o takovýto snímek zavadili ve videopůjčovně a omylem si ho vybrali na večerní program, dalo by se to přejít mávnutím ruky, ale nasadit takovýto brak do kin, to je vskutku husarský kousek.
Jenže tento husarský kousek se tvůrcům doopravdy vyplatil, protože se mu povedlo v kinech celosvětové vydělat téměř 4 miliony dolarů, což mnohonásobně převyšuje rozpočet a dělá z něj komerčně úspěšný snímek. Rhys Frake-Waterfield si může mnout prsty a také už připravovat dvojku Winnie-The-Pooh: Blood and Honey, na kterou prý už bude mít i více peněz.
Pokud chcete vidět špatný film, tak je Medvídek Pú: Krev a med ta nejlepší možná volba. Vidět v kinech něco podobného, to se věru často nezadaří. Jen ještě malé varování: bohužel kvůli nedostatku financí je i technická kvalita tohoto dílka velmi mizerná a většina filmu je tak dost špatně vidět.
Trailer filmu Medvídek Pú: Krev a med