© Bontonfilm
Honza (Martin Hofmann) čeká dítě s mladší partnerkou Zuzanou (Kristina Svarinská), sám má ale ještě dva dospívající syny z předchozího manželství s Adélou (Jitka Čvančarová). Adéla se pro změnu po rozvodu provdala za Roberta (Jiří Vyorálek), který má zas dvě dcery z předešlého manželství s Katkou (Anna Polívková), která jako jediná z nich zůstala sama. Čtveřice dětí tak pendluje mezi třemi domácnostmi. Zuzana se kromě toho ještě stará o sklerotickou babičku (Eva Holubová), a aby toho nebylo málo, tak Honza dělá trenéra ženského ragbyového týmu, v němž hraje nejen jeho bývalá žena Adéla, ale i Katka.
© Bontonfilm
Režijní vklad Petra Nikolaeva je záslužný především v tom, že filmovému vyprávění dodal pevný tvar a rytmus. Film tudíž drží pohromadě a navzdory přemíře postav je i překvapivě přehledný (na rozdíl od Nikolaevova předchozího snímku Vybíjená, jenž byl naopak rozpadlý zcela, takže je to v tomto ohledu příjemná změna k lepšímu). Poměrně snadno a rychle se dá zorientovat v tom, kdo byl dřív s kým ženatý a které děti patří ke komu, a ani v naznačování časových posunů a přechodů mezi jednotlivými dny nepanuje zmatek (což v českých komediích rozhodně nebývá standardem). Kromě toho Petr Nikolaev solidně vede herce, kteří svým projevem mnohdy prodají i ty scény, které by jinak úrovní humoru příliš neoslnily.
© Bontonfilm
Některé dílčí zápletky (třeba snaha ostatních najít single Katce partnera nebo sehnat do ragbyového týmu náhradnici za Adélu) nedostaly dostatek prostoru a ve svých narychlo spíchnutých vyzněních působí odbytě. Jiným čistě komediálním epizodkám (například nadbytečné a vyloženě nevtipné pasáži věnované špatně skrývané masturbaci) by to zas víc slušelo v bonusech mezi vystřiženými scénami.
© Bontonfilm
Relativně často se Střídavka uchyluje i k laciným a stokrát ohraným stereotypům a ve snaze vydolovat z pestré vztahové směsice dramatické konflikty se navíc uchyluje k modelovým konstrukcím, které ale v kontextu předchozího dění pozbývají na věrohodnosti. V jednu chvíli je kupříkladu na Zuzaně, starající se o nesvéprávnou babičku a brečící novorozeně, aby sama vyzvedávala nevlastní děti ze školy v centru Prahy, zatímco všichni ostatní bezstarostně dovádějí v bazénu na zahradní oslavě. Výsledkem je pochopitelně partnerská krize, kolem níž se točí větší část druhé poloviny filmu, ale jak k té výchozí situaci vůbec mohlo dojít, když na starání se o děti existuje zmíněný harmonogram, ohledně něhož navíc všichni pořádají každý týden společný konzultační videohovor, už tolik pochopitelné není.
V kontextu české komediální tvorby tak Střídavka představuje snesitelný standard, který neurazí, ale ani ničím příliš nevyčnívá a jako takový je snadno zaměnitelný s jinými žánrově spřízněnými snímky. Jde vesměs o bezpečnou ránu na jistotu, jejímž záměrem je mimo jiné přenést na diváka příjemné, hřejivé, optimistické a chlácholivé pocity. S radostí přitakává tomu, že se její hrdinové rozhodují na základě emocí, a emoce je také to hlavní, na co se snaží působit. A to se jí daří určitě lépe než vyvolávat hlasitý smích průměrnými situačními gagy. [Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
Originální trailer k filmu Střídavka
© Bontonfilm
V kontextu české komediální tvorby tak Střídavka představuje snesitelný standard, který neurazí, ale ani ničím příliš nevyčnívá a jako takový je snadno zaměnitelný s jinými žánrově spřízněnými snímky. Jde vesměs o bezpečnou ránu na jistotu, jejímž záměrem je mimo jiné přenést na diváka příjemné, hřejivé, optimistické a chlácholivé pocity. S radostí přitakává tomu, že se její hrdinové rozhodují na základě emocí, a emoce je také to hlavní, na co se snaží působit. A to se jí daří určitě lépe než vyvolávat hlasitý smích průměrnými situačními gagy. [Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]