Válečné drama Apokalypsa je adaptací novely Srdce temnoty Josepha Conrada, který v ní zachytil vlastní zážitky z Konga během devatenáctého století. Francis Ford Coppola a John Milius, kteří na převedení díla pracovali už při studiích na jihokalifornské univerzitě, děj přesunuli do války ve Vietnamu, podstatu ale nechali stejnou. Kdyby ale oba věděli, že natáčení, k němuž později došlo, se pro ně změní v jejich vlastní apokalypsu, možná by se do něj vůbec nepouštěli.

Sám Coppola se do režie nijak nehrnul a původně ji nabídl svému kamarádovi Georgi Lucasovi, který na filmu pracoval čtyři roky, chtěl ho pojmout jako černou komedii a dokonce už se dostal i k obhlížení lokací na Filípínách, jenže později ho úplně pohltila práce na jeho vysněném projektu Star Wars a od režie odstoupil. Ani John Milius nabídku kvůli časovému vytížení nepřijal a Coppolovi bylo jasné, že se projektu bude muset chopit sám.

Hlavní roli vojína, který putuje celým Vietnamem, aby našel pološíleného kapitána Kurze, který si kdesi uprostřed džungle založil vlastní stát a nikoho neposlouchá, nabídl Stevu McQueenovi, který se ale nechtěl upsat natáčení, kde by extrémně dlouhou dobu strávil mimo domovinu. Podobně na tom byl i Al Pacino, kontakty byly i s Jackem Nicholsonem, Robertem Redfordem a Jamesem Caanem, i oni ale odmítli. Další volbou pak byli Keith Carradine, Nick Nolte a Clint Eastwood, ani u nich ale režisér neuspěl. Podobně problematická byla i úloha plukovníka Kurtze, kterou postupně odmítli Orson Welles a Lee Marvin.

Coppola si nakonec vzpomněl na Martina Sheena, který ho uchvátil při kamerových zkouškách na prvního Kmotra. jenže ten byl vázán jinému projektu a musel dát slavnému tvůrci košem. Úloha tak připadla Harveymu Keitelovi. Kurtze nakonec ztvárnil Marlon Brando, kterého režisér získal na začátku roku 1976, kdy mu za měsíc práce slíbil dva miliony dolarů a navíc deset procent ze zisků z kin a dalších deset z prodeje televizních práv. 

20. března 1976 konečně začalo natáčení. Jenže po pár dnech režisér zjistil, že Harvey Keitel roli nezvládá a je v ní moc pasivní, Marlon Brando mu navíc sdělil, že se může připojit až za tři měsíce, protože jeho děti mají prázdniny. V dubnu tedy přišlo nevyhnutelné a Keitel projekt opustil, Coppola se vrátil do Los Angeles, kde se mu podařilo získat vysněného Sheena, který se 24. dubna připojil ke štábu na Filipínách a zdálo se, že už vše půjde bez problémů.

Natáčení ale jako by bylo prokleté, protože 26. května se částí Filipín prohnal tajfun Olga, který zničil drtivou většinu postavených kulis a práce pochopitelně musely být zastaveny. Pojišťovna nakonec filmařům vyplatila 500 000 dolarů odškodného, což ale nic nezměnilo na tom, že snímek měl šest týdnů zpoždění a rozpočet překročil o dva miliony dolarů. Režisér a zároveň producent všechno vsadil na jednu kartu a od studia Universal Artists si vzal půjčku s tím, že pokud snímek nevydělá v kinech alespoň čtyřicet milionů dolarů, všechny náklady ponese sám.

V červenci dorazil na plac konečně Brando, jenže k šoku všech zúčastněných nebyl absolutně připravený a navíc měl brutální nadváhu, což vedlo k přepsání závěru příběhu, v němž se právě Kurtz objeví. Po celou dobu je tak slavný herec oblečený jen v černém, jeho tvář je zabírána pouze v polostínu a v některých záběrech je dokonce použit i dublér. Paradoxně ale možná tato herecká nezdopovědnost pomohla tomu, že z postavy pološíleného plukovníka je až mýtický charakter. Navíc se náladový herec absolutně nesnesl s Dennisem Hopperem a odmítal s ním být ve stejný čas na place.

Aby toho nebylo málo, 5. března 1977 utrpěl Martin Sheen v pouhých šestatřiceti letech těžký infarkt, a aby si zavolal pomoc, musel překonat asi čtvrtkilometrovou vzdálenost. Jelikož se Coppola bál, že producenti dají od projektu ruce pryč a natáčení bude znovu zastaveno, tuto skutečnost zatajil a jako důvod hercovy absence uvedl úpal. Na plac se Sheen vrátil 19. dubna, do té doby však některé scény natočil jeho bratr Joe Estevez, který mu byl podobný fyzicky i hlasově a právě on zachránil film i podruhé v postprodukci, kdy se zjistilo, že bude potřeba nadabovat ještě některé dialogy, ale Sheen už neměl čas a opět ho nahradil jeho bratr. 

Rozpočet postupně bobtnal, půjčka od United Artists se ještě navýšila a společnost navíc uzavřela Coppolovu životní pojistku na patnáct milionů dolarů. Sám režisér ve snaze film zachránit postupně zastavil auto, dům a dokonce nabídl i zisk z Kmotra. Datum premiéry se také posunulo na jaro 1978, po všech peripetiích však byl film uveden 19. května 1979 na festivalu v Cannes a do širší distribuce se dostal 15. srpna téhož roku a celosvětově vydělal více než 100 milionů dolarů (některé zdroje hovoří až o 150 milionech).

Snímek se nakonec těšil velmi dobrému kritickému ohlasu a na festivalu v Cannes dokonce získal Zlatou palmu a mimo mnoha dalších ocenění byl nominován na osm Oscarů, přičemž nominace na kameru Vittoria Storara a zvuk byly proměněny. Nominace se pak dočkal i sám Coppola, a to jak jako režisér a producent, tak i jako spoluscenárista, jedním z nominovaných pak byl i Robert Duvall, jehož kreace v roli plukovníka Kilgorea, který miluje vůni napalmu po ránu a v plné palbě surfuje na rozbouřeném moři, je naprosto nezapomenutelná.

Apokalypsa má několik verzí a byla uváděna v různých stopážích. Původní verze pro kina trvala necelé dvě a půl hodiny, mnohem slavnější je ale v posledních letech tzv. Redux verze, která oproti kinoverzi obsahuje necelých padesát minut navíc a o čtvrt hodiny překračuje tříhodinovou délku a i v našich končinách vyšla před téměř dvaceti lety na DVD a později i na Blu-Ray. Aktuálně ovšem do tuzemských kin vstupuje Final Cut, který byl digitálně restaurován ke čtyřicátému výročí filmu a převeden do 4K formátu a sám Coppola v něm vycházel z Redux verze, z níž čtvrt hodiny vystříhal. Finální stopáž tak činí tři hodiny a jednu minutu.

K popularitě a nadčasovosti snímku nepochybně přispěla nádherná vizuální stránka, několik citovaných scén a hlášek, hypnotická atmosféra, která v divákovi rezonuje a přivádí ho podobně jako hlavního hrdinu na hranici naprostého šílenství a vrcholí deziluzivním závěrem a v neposlední řadě i fenomenální hudba, za níž z větší části stojí sám režisér a jejíž součástí je i závěrečná a nádherně dekadentní píseň od The Doors The End.

Ne nadarmo se tak o filmu říká, že Apokalypsa není film o Vietnamu, ale že to je Vietnam. Po zhlédnutí každý uzná, že na tom je kus pravdy. Máte-li tedy možnost jednu z několika projekcí stihnout, neváhejte a vychutnejte si ji na velkém plátně, jen se připravte na to, že vnitřně a emocionálně to není úplně hezký zážitek.

PS: Více o vzniku celého projektu se zájemci dozví z údajně výtečného dokumentu Srdce temnoty: režisérská apokalypsa.

Český trailer restaurované verze filmu Apokalypsa / Apocalypse Now