Recenze: Rodinný film Gump – pes, který naučil lidi žít dojme milovníky psů

Vydáno: 25.07.2021 10:30 - Jan Varga | foto: Bioscop

Snímek natočený podle knižní předlohy Filipa Rožka vypráví o osudech psa a jeho pána, kteří jsou jednoho dne od sebe odděleni a pak se snaží najít jeden druhého. Krom rodin s dětmi film cílí i na pejskaře, aby se u něj dojímali a pobrečeli si u něj.

Gump - pes, který naučil lidi žítRecenzoval/a Jan Varga dne 25.07.2021 10:30. Snímek natočený podle knižní předlohy Filipa Rožka vypráví o osudech psa a jeho pána, kteří jsou jednoho dne od sebe odděleni a pak se snaží najít jeden druhého. Krom rodin s dětmi film cílí i na pejskaře, aby se u něj dojímali a pobrečeli si u něj. Hodnocení: 3
Gump - pes, který naučil lidi žít
Gump - pes, který naučil lidi žít
Rodinný / Dobrodružný
Česká republika, 2020 , 90 min.

Režie: F. A. Brabec
Scénář: Filip Rožek, Lukáš Fišer
Kamera: F. A. Brabec
Hudba: Jan Jirásek
Herci: Eva Holubová, Ivana Chýlková, Jana Plodková, Richard Krajčo, Patricie Pagáčová, Karel Roden, Marek Taclík, Zbigniew Czendlik, Hana Holišová, Olga Lounová, Karin Babinska, Nela Boudová, Zdeněk Dušek, Jan Kačer, Natálie Rožková

Česká premiéra: 22.07.2021

Hodnocení: 6/10

Distributor: BIOSCOP

Marek Taclík, Hana Holišová ve filmu  / Gump - pes, který naučil lidi žít
© Bioscop
Hlavním hrdinou českého rodinného filmu Gump – pes, který naučil lidi žít je nepřekvapivě pes. Pes, který je jako štěně vyhozen v pytli do popelnice, načež se ho ujme skoro-bezdomovec Bedřich (Bolek Polívka), který se o něj stará ve své zrezlé maringotce a tuze k němu přilne. Když je z psa (jméno Gump dostane až někdy v polovině filmu) dospělý jedinec, tak je od Bedřicha odvezen pryč, nicméně Bedřich se jej vydá hledat. Souběžně s tím se Gump snaží vrátit domů, přičemž střídá různé majitele a potkává i jiné psy a o všem referuje svým vnitřním hlasem (v podání Ivana Trojana).

Gump – pes, který naučil lidi žít je film určený primárně pro rodiny s dětmi, čemuž odpovídá jak jeho jednoduchý příběh, tak povětšinou banální dialogy a očividná poselství (což je v tomto žánru omluvitelné). Zároveň je určen pro milovníky psů, aby se u něj dojímali a pobrečeli si u něj, podobně jako třeba u filmů Psí poslání nebo Psí domov, s nimiž jej kromě tématu a zaměření pojí i vznik podle knižní předlohy. V tomto případě se o adaptaci románu Filipa Rožka postaral režisér a kameraman F. A. Brabec (KyticeMájV peřině), v jehož rukách se ze snímku stal sice poměrně profesionální, leč rutinní produkt, u nějž si lze vzpomenout na lepší konkurenty v podobě zdařilejších strastiplných psích dobrodružství (Neuvěřitelná cesta) i efektivnějších emocionálních ždímaček (krom zmíněného Psího poslání ještě třeba Hačikó - příběh psa).

Olga Lounová, Hana Holišová ve filmu  / Gump - pes, který naučil lidi žít
© Bioscop
Pozoruhodné je na filmu to, že v něm umírají lidé i zvířata a dějí se v něm i celkem násilné a ošklivé věci (např. bití psů nebo psí útok na dítě), ale protože takové scény zřejmě nejsou pro děti vhodné, tak pokaždé skončí dřív, než k nim dojde – jsou pouze naznačeny a pak vždy následuje střih a zatmívačka. Následky (jako třeba zbitý pes) ale vidět jsou, a leckdy to není moc hezký pohled (maskéři se činili). Motiv smrti (ať už lidské nebo zvířecí) je doprovázen historkou o světě „za duhovým mostem“, kam se všichni odebírají, když přijde jejich čas. Všechno je to sice velice decentní, ale stejně na to raději upozorňuji – některé děti na to mohou být citlivé.

Natáčení probíhalo se skutečnými psy, kteří před svými adopcemi pocházeli z různých útulků nebo záchranných stanic a povětšinou si i prošli různými nepěknými situacemi, což se odráží v samotném ději, jenž špatné zacházení se psy kriticky reflektuje, a naopak vyzdvihuje starostlivost pracovníků v útulcích i v soukromých pečovatelských centrech a záslužně tak v tomto směru šíří osvětu. Psi (kterých je ve filmu dost) jsou roztomilí a jejich „výkony“ před kamerou jsou přirozené a plně funkční, byť většina dojímavých scén s nimi působí jako vykonstruovaný kalkul, a to včetně závěrečného vyvrcholení, které je kdovíproč realizováno prostřednictvím střihově-hudební zkratky, která svým provedením snižuje emocionální potenciál oné scény. Střih (včetně zmíněných zatmívaček) je ostatně na řadě míst dost podivný a příležitostně dokonce narušuje plynulost vyprávění.

Fotografie z filmu  / Gump - pes, který naučil lidi žít
© Bioscop
V celém filmu je kupodivu velmi málo humoru – téměř žádné vtipné psí taškařice se nekonají, a i vnitřní monology titulního Gumpa jsou spíš jen laskavě dojemné a popisně vysvětlující než žertovné a hravé. Humorem povětšinou neoplývají ani příběhy lidských postav, které musí být už vzhledem k názvu filmu z podstaty věci v něčem smutné, aby pak mohly být Gumpovou přítomností rozveseleny (avšak ne ve všech případech se změní k lepšímu, nebo to alespoň z filmu nevyplývá). Skoro všechny lidské postavy přitom ztvárnili známí herci a herečky nebo osobnosti, takže si přijdou na své ti, kteří slyší na zvučná jména. Za zmínku stojí též líbivé vizuální pojetí filmu, které se, jak je u F. A. Brabce zvykem, opírá především o syté barvy a práci se světlem. 

Film Gump – pes, který naučil lidi žít dojímá tam, kde dojímat chce, a tím pádem plní svůj hlavní účel. Výhodou je, pokud už máte zkušenost s některým z výše zmíněných zahraničních filmových titulů, které usilovaly o totéž, protože už budete vědět, co čekat, a to také víceméně dostanete. Pokud tedy nebudete čekat komediální gagy nebo vypravěčskou sofistikovanost.
 
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]

Originální trailer k filmu Gump - pes, který naučil lidi žít


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY