Animovaný snímek z konce devadesátých let patří ke klasikám studia Disney a zároveň dětskému divákovi představuje slavný román Edgara Rice Burroughse, od něhož se tedy značně odklání. Režírující dvojice Kevin Lima a Chris Buck v ní vsadila na tehdy populární a stále krásnou ruční animaci, svižné tempo, krátkou stopáž a značné množství vtipů, které rozesměje i dospělého diváka. Velmi příjemnou atmosféru dotváří skvělá hudba Marka Manciny a Phila Collinse, jehož titulní píseň získala dokonce Oscara. Tvůrci nešetří ani emocemi, kterých je opravdu dost a vše je hodně citlivé, především ale nikterak laciné. Třešínkou na dortu je pak to, že snímek je poměrně chytrý a rozhodně není určen jen dětskému divákovi. Ideální zábava na konec týdne pro celou rodinu.
Zajímavost: Kvůli autenticitě se tvůrci se před začátkem natáčení vydali do džungle pozorovat gorily a přírodní prostředí.
Dobrodružné rodinné drama z první poloviny devadesátých let patří dnes k absolutní klasice a zejména v našich končinách se těší velké popularitě. Režírující Simon Wincer v něm tedy nepředvedl nic světoborného a spoléhal se na mraky osvědčených klišé a naprosto předvídatelný příběh. Jeho hlavním trumfem byla pochopitelně obří kosatka, která je ústředním hrdinou snímku a předvádí opravdu úchvatné kousky. Při těch pak divák zapomene na celkovou nevýraznost a pomalejší tempo. K dobru naopak budiž připsat melancholickou atmosféru a krásnou kameru. Titulní dětskou úlohu ztvárnil Jason James Richter, záporáka si zahrál výborný Michael Ironside, objeví se i Michael Madsen. Zmínit se pak musí výrazná hudba Basila Poledourise a písně Michaela Jacksona. Škoda, že tvůrce v závěru začne dost lacině působit na city a dojímat.
Zajímavost: Velryba Keiko, která "hrála" hlavní hrdinku, zemřela v roce 2003 ve věku sedmadvaceti let na pneumonii.
Tři roky stará kriminální komedie vychází z otřepaného námětu, který ale dostává na zajímavou úroveň tím, že jejími hlavními hrdiny je trojice důchodců. A pohříchu právě námět je asi to nejlepší na celém filmu, protože režírující Zach Braff po celou stopáž nedokáže najít to správné tempo a zejména uprostřed se točí v kruhu a nedaří se mu ani vytvořit byť jen minimální napětí. Body naopak získává podařenými vtípky, atmosférou plnou nadhledu, přiměřenou stopáží a solidní obrazovou stránkou. Největším lákadlem je nicméně skvostné obsazení, v jehož titulních rolích se objeví spolehliví Michael Caine, Alan Arkin a Morgan Freeman, kterým neméně výtečně sekundují Matt Dillon, Ann-Margret nebo Christopher Lloyd. Nejvíc tak zamrzí nevyužitý potenciál, který snímek měl. Oddechovka na sobotní podvečer.
Zajímavost: Film je inspirován případem tří důchodců z Londýna, kteří v roce 2015 uskutečnili největší loupež britských dějin.
Italsko-francouzské komediální drama z poloviny šedesátých let u nás není tolik známé a moc se nevysílá, přitom bylo nominováno na Oscara za scénář. Režírující Mario Monicelli se v něm opírá o inteligentní příběh, který je příjemnou a chytrou variací na dobrodružství slavného svůdníka. Zároveň je trefnou společenskou satirou a nechybí v něm laskavý humor, který si tak trochu střílí z italských ztřeštěných komedií. Jen by mohl být více celistvý, protože po většinu stopáže jde o sled různých epizodek, které nedrží moc pohromadě. V hlavní roli exceluje minimalistický Marcello Mastroianni, vedle kterého se objeví exkluzivní krásky tehdejšího světa, mezi nimiž byly Virna Lisi, Marisa Mell, Liana Orfei, Michèle Mercier nebo Beba Loncar. Příjemně lechtivá záležitost.
Zajímavost: Snímek se natáčel v Itálii, na Barmě, ve Švýcarsku, Francii a Německu.
Kriminální drama z poloviny sedmdesátých let u nás také nepatří k těm nejznámějším a nejvíce potěší milovníky poctivé filmařiny a drsných chlapů. Tehdy debutující režisér a spoluscenárista Walter Hill v něm toho moc neřešil a spolehl se na parádní dobovou atmosféru, syrovou a testosteronovou akci plnou pěstních soubojů a záměrně upozaděný předvídatelný příběh. Titulní roli ztvárnil málomluvný a trochu kamenný Charles Bronson, jehož parťákem je především James Coburn a funguje mezi nimi potřebná chemie. Dále se pak objeví Jill Ireland, Strother Martin nebo Margaret Blye. Co ale trochu zarazí, je dost špatná práce se zvukem, který při bitkách nepůsobí úplně důvěryhodně. Na škodu budiž i to, že přes krátkou stopáž snímek občas nudí. Zapomenutá záležitost na sobotní noc.
Zajímavost: Natáčení trvalo osmatřicet dní, z čehož závěrečný souboj se točil víc jak týden.
Normalizační životopisné drama se dnes moc nepřipomíná a není příliš známé. Režírující Jaromil Jireš v něm zpracovává skutečný příběh protinacistické odbojářky, která čeká v cele na popravu. Opírá se při tom o značně komorní atmosféru a silný důraz klade na psychologii hlavní hrdinky, kterou zkoumá do nejmenšího detailu. Daní za to pak je extrémně pomalé tempo a určitá stereotypnost. Vše ale značně kompenzuje excelentní a minimalistická Magda Vášáryová v titulní roli, která zastiňuje celý zbytek ansámblu, mezi nímž jsou třeba Viera Strnisková, Václav Helšus, Dagmar Bláhová nebo Hana Maciuchová. Vzhledem k době vzniku je ale nutné počítat s určitou politickou poplatností a přespřílišnou adorací ústřední postavy, naštěstí se ovšem tvůrci pohybují ve stále snesitelných mezích. Nepříliš známá tuzemská filmová perla.
Zajímavost: Vášáryové byly kvůli natáčení ostříhány vlasy.
Československé televizní drama z revolučního roku zcela zaniklo v následných bouřlivých událostech a dodnes se tolik nepřipomíná, což je svým způsobem škoda. Režírující Miloslav Luther v něm vychází ze scénáře Vladimíra Körnera a vrací se do časů Protektorátu. Opírá se o dost temnou a bezvýchodnou dobovou atmosféru, kterou dotváří parádní hudba Jiřího Bulise a o zajímavou a na televizní poměry atraktivní obrazovou stránku, za níž stojí kameraman Vladimír Holloš. Diváka pak okouzlí i hodně silný a emotivní příběh, jehož jedinou chybou je, že je moc epizodický a vůbec nedrží u sebe. Titulní role excelentně ztvárnili Roman Luknár a Ady Hajdu, jimž sekundují třeba Ondřej Vetchý, Valérie Kaplanová nebo Bronislav Poloczek. Dojem kazí snad jen zbytečně pomalé tempo a někdy až příliš strojené a ne úplně přirozené dialogy. Další zapomenutá záležitost.
Zajímavost: Na 30. MTF v Monte Carlu získal snímek ocenění za film bojující za mír a myšlenky humanismu.
Očekávaná komiksová týmovka od studia DC před třemi lety nedopadla úplně nejlépe a diváky tolik nezaujala. Režírující Zack Snyder, jehož ke konci nahradil Joss Whedon, který ale není uveden v titulcích, se v ní soustředil na své oblíbené artefakty, mezi něž patří leckdy zbytečné zpomalovačky, silné barevné filtry, přespříliš digitální akce a hodně drhnoucí příběh, který je až zoufale jednoduchý a nedává moc smysl. O to větší je to škoda, protože slavných postav je tu dost, leč jejich potenciál není ani zdaleka využit. Mrzí to o to víc, že tu nechybí několik excelentních momentů, někdy i docela zábavná akce a pár dobrých vtípků, které jsou ale povětšinou infantilní a křečovité. Diváckým lákadlem je pochopitelně hvězdné obsazení, v němž nechybí Ben Affleck, Henry Cavill, Amy Adams, Gal Gadot, Jason Momoa, J. K. Simmons nebo Jeremy Irons. Oddechová záležitost, která je premiérově uvedena v netradiční den, a o níž více prozradí naše smířlivá recenze.
Zajímavost: Gadot čekala během natáčení druhé dítě a trpěla silnými nevolnostmi.
Akční thriller z konce devadesátých let je dnes asi právem pozapomenutý, přestože není vysloveně špatný, za svými konkurenty ale zaostává. Režírující Mikael Salomon v něm tedy naplno využívá toho, že banální, předvídatelný a typicky béčkový příběh je zasazen do města postiženého záplavou, z čehož čerpá klíčovou a hodně zajímavou atmosféru nejistoty. Jinak se totiž nemá moc o co opřít, protože akce je tuctová, tempo není nikterak svižné a ani vizuálně není snímek něčím extra zajímavý. Nevyrovnané je též obsazení, v němž na jedné straně stojí výborní Morgan Freeman, Randy Quaid a Minnie Driver, na té druhé pak zoufale nevýrazný Christian Slater. Bodíky navíc pak přidává pár dobrých hlášek a hodně slušná hudba Christophera Younga. Poctivá béčková zábava na úterní večer.
Zajímavost: Film se v originále měl jmenovat The Flood (česky opravdu Povodeň), nakonec z toho ale tvůrci upustili, protože by evokovali katastrofický snímek.
Britské hororové drama ze druhé poloviny šedesátých let je hodně svéráznou adaptací divadelní hry Petera Weisse a u nás je skoro neznámé, čemuž se nejde ani divit. Režírující dvojice Peter Brook a Peter Schulze-Rohr v něm totiž nijak nezastírá jevištní původ a naopak ho staví na odiv, což znamená, že děj se odehrává na jevišti, nejde přitom ale o ryzí záznam hry. Tvůrci si totiž pomáhají výbornou kamerou, v popředí zájmu ovšem stojí filozofické dialogy o smyslu revoluce a povstání jako takového. Kouzlo všemu dodává nepříjemná a depresivní atmosféra psychiatrické léčebny. Někomu pak těžce nesedne záměrně zcizovací metoda, kterou obstarávají zejména chovanci ústavu, kteří do děje zdánlivě nesmyslně vstupují. Titulní role pak výborně ztvárnili Patrick Magee a Ian Richardson. I přes nedlouhou stopáž se nicméně leckomu bude subjektivně zdát snímek nekonečný. Filozofická záležitost pro extrémně náročné publikum.Zajímavost: Původní divadelní hra má název Pronásledování a zavraždění Jeana-Paula Marata, předvedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade.
