Will Smith je po těch sedmnácti letech přitom pořád hvězdou akčního žánru a je v perfektní formě, zatímco Martin Lawrence přesedlal spíš na laciné černošské komedie a akční scény v jeho podání již nepůsobí příliš věrohodně. Filmaři se naštěstí ani nesnaží nic zastírat a schválně ho v akčních sekvencích nechávají být pozadu, stěžovat si na nedostatek dechu a bolavé nohy, případně i pouze stát poblíž dění v úloze komentujícího pozorovatele.
Dialogy obou hrdinů se ostatně i mimo akci často stáčí k úvahám nad jejich věkem a tím, čím si barví šedivé vousy – přesto se je tvůrci po vzoru předchozích dílů zároveň snaží vykreslit jako neuvěřitelně cool borce, kteří hned v úvodu podstupují brutální akční honičku napříč městem s policejním konvojem za zády, během níž několikrát ohrozí bezpečnost svojí i mnohých nevinných civilistů, jen aby se vzápětí ukázalo, že se akorát snažili dostat včas do porodnice, kde zrovna rodí Marcusova dcera.
Těmi tvůrci je režisérská dvojice belgických filmařů s marockými kořeny
Adil El Arbi a
Bilall Fallah (plus trojice scenáristů), kteří celkem zdárně navazují na
Michaela Baye (nebo např. na několik posledních pokračování
Rychle a zběsile) v představě o tom, jak by měl vypadat popcornový hollywoodský akční film se spoustou honiček, přestřelek, sexy žen a mužů a scénou policejního zátahu na diskotéce. Takže vhodně zvolené songy patřičně duní, akce je hbitě stříhaná, efektní kamera se opájí naleštěnými kapotami, zbraněmi a explozemi a Will Smith si vozí v autě granátomet, protože může. Není to moc moderní ani nové a vedle
Mizerů 2 to působí jako jejich slabší odvar, ale i tak je to pořád zábava, která nikdy nestojí na místě dost dlouho na to, aby začala nudit.
Nicméně, kdykoli akce ustane, tak ji má tendenci nahradit humor – a na ten zmíněná režisérská dvojice, jakkoli perfektně zvládá akční scény, talent bohužel nemá. Opravdu povedené vtipy se dají spočítat na prstech jedné ruky (mrtvola na autě), jinak se ale humor spíš míjí účinkem. Totéž platí i pro vedlejší postavy členů specializovaného policejního komanda, kteří s hlavními hrdiny spolupracují – v akčních pasážích má jejich přítomnost rozhodně své opodstatnění, leč kdykoli mají posloužit v rámci nějaké komické situace či komediálního verbálního konfliktu, tak akorát třou bídu s nouzí. No a záporáci jsou poměrně tuctoví, a co se té čarodějnice týče, tak na nějakou magii raději rovnou zapomeňte.
Mizerové navždy každopádně splňují to, co lze čekat od akční komedie pokračující ve šlépějích Michaela Baye (který má ve filmu jedno krátké cameo), tedy nostalgický návrat k sérii a adrenalinový akční výplach s pokulhávající logikou, leč dostatkem efektního pozlátka, jímž se celkem daří zaplácnout nedostatky na jiných místech. Ale ten čtvrtý díl, k němuž je v závěru opatrně našlapováno, by už vznikat opravdu nemusel.