Muzikál Cats je jedním z nejslavnějších muzikálů vůbec a čtvrtým nejdéle hraným muzikálem na Broadwayi, jehož autor Andrew Lloyd Weber (mimo jiné též autor muzikálů Fantom opery a Jesus Christ Superstar) se při jeho tvorbě inspiroval básnickou sbírkou o kočkách spisovatele T. S. Eliota. Píseň Memory z muzikálu Cats zároveň patří k nejznámějším a nejhranějším muzikálovým skladbám všech dob.
Zdaleka nejvýraznější podivností na filmu Cats je ta skutečnost, že všechny jeho postavy, tudíž kočky, hrají reální lidé, jejichž těla byla dodatečně digitálně doplněna o kočičí srst, ocas, fousky a uši. Na animaci kočičí srsti se použily nejmodernější počítačové technologie a výsledek sice po technické stránce není špatný, ale rozhodně nepůsobí lépe, než kdyby byli všichni protagonisté filmu pouze vhodně nalíčeni a navlečeni do kočičích kostýmů (tak jako v původním muzikálu).
Kromě digitálně upravených herců, tanečníků a zpěváků film Cats vznikal i za pomoci speciálně vybudovaných obřích kulis, jež měly zajistit, aby se všechny postavy jevily menší, tedy v autentické velikosti skutečných koček (nezamýšleným vedlejším efektem je místy vzájemná disproporce některých rekvizit), a všechny ty kulisy byly následně vsazeny do kompletně digitálního nočního Londýna. V obsazení figurují celebrity i slavní herci, mimo jiné Judi Dench, Ian McKellen, Idris Elba, James Corden, Rebel Wilson či zpěvačka Taylor Swift, přičemž hlavní role byla svěřena primabaleríně britského Královského baletu Francesce Hayward.
Bolestné utrpení je kupodivu i poslouchat skladbu Memory. Tahle píseň je zlatým hřebem muzikálu Cats a Tom Hooper z ní udělal podobný highlight jako z písně I Dreamed a Dream v jeho Bídnících, avšak v podání výrazně přehrávající a záměrně uslzené zpěvačky a herečky Jennifer Hudson se z této scény stala v podstatě sebe-parodie, v níž namísto zpěvaččina až příliš procítěného projevu spíš věnujete pozornost velké nudli, která jí pozvolna stéká z nosu.
Zatímco se kočky přou o to, která z nich bude tou vyvolenou (o čemž vždy rozhoduje nejstarší z koček podle nějakého vlastního klíče), a jeden zlý kocour unáší všechny své vážné soupeře pomocí teleportace někam na vzdálenou loď, odkud nemůžou utéct (má magické schopnosti, jejichž původ zůstane nevysvětlen), tak se mezi favority dostane i jakási ušmudlaná pouliční kočka, která se kdysi těšila životu v přepychu, ale pak ji potkal špatný osud (bohužel se nedozvíme jaký), a pak tu soutěž někdo vyhraje. A to je opravdu celý děj, následkem čehož je většina filmu poměrně nudná a repetitivní, neb ji tvoří pouze extravagantní a tunou třpytek zasypaná tanečně-pěvecká vystoupení, pojatá ovšem co nejvíce spektakulárně a s důrazem na glamour estetiku. [Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]











